Alkoholik

Lidi, já někdy chápu, co se tady píše a někdy ne. Prostě si nedokážu představit, že někoho nechám v průšvihu. Asi mám v sobě zážitek z předchozích let, kdy moje dobrá kamarádka onemocněla depresí, já to věděla, ale neměla jsem na ni moc času, protože se mi narodilo děcko. Občas jsem k ní zašla, dohodila práci, ale toť vše. Pár týdnů nato se oběsila doma. Dodnes si vyčítám, že jsem mohla něco udělat, a mohla jsem, protože ona byla celkem poddajná, mohla jsem s ní zajít k psychiatrovi pro prášky atp., ale prostě, měla jsem času málo. Dnes si nedokážu představit, že toho svého přítele-alkoholika, který, když nepije, tedy, pije asi málo, je fajn chlap a mám ho ráda, že ho opustím a nechám tak. Co je lepší? Opustit a trpět hrozným pocitem, že třeba jednou někde uvidím jeho parte, nebo zůstat a šolíchat to tak dál, že jednou se ožere, když je sám, nebo pije málo, když jsme spolu? Myslím, že u mě to není závislost na něm, mám ho prostě upřímně ráda. Nejsem zrovna typ, který by už nikdy jiného chlapa nenašel, jsem docela přitažlivá ženská, ale já si vedle sebe nikoho jiného nedokážu představit a zatím ani nechci. Mám ráda alkoholika, ale nemůžu s ním žít, protože chlastá. Asi jsem teda případ pro cvokaře také.

dyť je to jedno, tak i tak člověk potřebuje pomoct, ne? Ať už jsou jiné příčiny, příznaky nebo léčba. A přijde mi prostě dost hnutné někoho nechat padnou na hubu, vždyť každý z nás se může dostat do takového problému

Lendul, jsi jen člověk, to kdyby!!!, kdybys dělala sebevíc, nic by nepomohlo, kamarádka se tak rozhodla.A počítej s tím, že přítel bude pít víc a víc, stejně nevydržíš, a pak budeš litovat každého dne zbytečně přežitého.Odejdeš.A alkoholik by měl padnout úplně na hubu, aby se mohl zvedat, a začít abstinovat.Nyní se nemá z čeho odrazit, nemá dno.Bylo by lepší, lehčí, kdyby přestal už nyní, asi nenastal jeho čas, pak možná se už nezvedne.Jenže ty v tom nejsi tak důležitá, jen on si žije svůj život.

bohužel jen člověk
Ale to je asi ono, že se ještě zatím drží, zatím chodí do práce, zatím má i jiné zájmy než pití, zatím ještě sportuje, nenalívá se do němoty každý den. Zažila jsem pár jeho chlastacích akcí - se omlouvám, za ty výrazy, opravdu nechci nikoho urazit, ale vyděsilo mě to tehdy. Jsem ho i natočila jednou a pak mu to pustila, aby se viděl, jak to hnusné, odporné.
Jinak já sama pracuji v pomáhající profesi, takže to moje vnitřní puzení, abych mu pomohla, je asi moje profesní deformace

Liba napsal:
Lendul, jsi jen člověk. ...A alkoholik by měl padnout úplně na hubu, aby se mohl zvedat, a začít abstinovat. ...

Až na svojom dne som nazrel svojmu Bohu do očí a riekol:
"Odpusť, ľutujem! Chcem ešte žiť! Prosím, veď ma - sprevádzaj!

Odpustil mi a sprevádza ma! Rozjasnieva sa mi!...
(a odpustil som si aj ja-sám.)

PROČ MUSÍ ZÁVISLÍ UCÍTIT SVÉ DNO,prožít si je,uvědomit si celou situaci ABY SE MOHL OD SVÉHO DNA ODRAZIT SMĚREM VZHŮRU.ON TO JE TOTIŽ TAKOVÝ NÁRAZ,KTERÝ TEPRVE JE SCHOPNÝ S ČLOVĚKEM OTŘÁST A UMOŽNIT MU,ABY KONEČNĚ OTEVŘEL OČI A ZAČAL SE SEBOU NĚCO DĚLAT.Moje sestra byla přesvědčená,že jedině ona může pomoct svému muži.Zachrańovala ho z každé situace,věřila,že když mu bude pití nalévat ona sama,že se neožere.Několikrát byl ve velice špatném stavu.Dokonce zkolabovat v autě-popraskaly mu střeva.Že by měl trvale abstinovat?Tomu nevěřil on ani segra.Dokonce se odstěhovala z Ostravy,kde měl plno známých s kterými pil.Dopadlo to tak,že se z Ostravy vracel opilý v Jeseníku nad Odrou,tam kde se přestěhovali vystoupil a jak se motal po kolejišti přejel ho nákladní vlak.

Janka,
smutný koniec jedného z nás.
+- R.I.P.

Byl to suprový chlap.Měla jsem ho ráda.Jako malá jsem s ním chodila do kina.Když jsem ho na chalupě viděla naposled byl v debaklu.To už jsem nepila.Neměl s mojí sestrou vůbec snadný život a vůbec se mu nedivím,že začal pít.Ona byla despotická hysterka a stále ho chtěla převychovávat k obrazu svému.Děti miloval a myslím,že zůstával jen kvůli nim.Segru s ním spojovala už jenom spoluzávislost.Tou trpí stále,i když Jarek je roky po smrti.

Lendul já taky měla podobný výčitky.Potkala jsem kočku,která byla se mnou v léčebně.Byla na tom hodně zle.Já tenkrát taky dala přednost naplánovanému programu s dětmi.Za měsíc jsem se dozvěděla,že spáchala sebevraždu.Přiznám se,že mne to sebralo.ŽE JSEM SI VYČÍTALA že jsem neposlechla svoje vnitřní varování,že je s ní zle.Nenašla si tenkrát chvíli na to,abych si s ní promluvila a dotáhla k psychiatričce.MOŽNÁ by to pomohlo a zachránilo život.MOŽNÁ NE.Já nevím!Ale vím,že já nejsem ani Bůh ani spasitel světa,a už vůbec ne světec!Já vím,že jediný Bůh je tady pro všechny,kdo ho hledají,kdo ho prosí a požádají o pomoc-ON JEDINÝ DOKÁŽE ZÁZRAKY.