Alkoholik

Jani, to máš pravdu, jenže ne všichni vyhledají jeho pomoc, resp.věří, že by jim víra mohla nějak pomoci /vždyť víra tvá tě uzdraví, viď?/. Pomoc tam spíš teď hledám já, abych šla po té správné cestě a nikomu neublížila víc, než je nezbytně nutné. Všechny, kteří zde píší a dokázali se z alkoholismu dostat nebo s ním bojují, a nejen ti, vlastně všichni, kteří řešili a vyřešili nějaký těžký problém či situaci, všechny obdivuji pro jejich statečnost, sílu.Já sama byla také už v pěkném průšvihu a možná stačilo málo a sáhla jsem po flašce také, ale mám dítě, a to je taková moje brzda, jako, že vím, že prostě musím být v pořádku a fungovat na 100% ať se děje cokoliv.

Lendul, v dobách ,kdy jsem nevěřila,kdy jsem ještě neměla problém s pitím?Jsem se k Bohu obracela pro pomoc,stejně jako jsem HO VINILA,ŽE MNE STÁLE TRESTÁ.On mi pomáhal,ale zcela jinak,než jsem chtěla,tak jsem to neviděla.Nemohla jsem HO VIDĚT pro svoji pýchu,pro svoje vlastní přesvědčení.On netrestal mne -byla jsem to jen já sama!

V dokumentárních pořadech o závislých ženách často mluvili o tom, že se ten člověk musí změnit, ve smyslu, odpustit si, začít se mít rád. Začít se mít rád, aby získal větší sebe-důvěru, sebe-lásku, sebe-úctu, sebe-vědomí.
Mohu se zeptat, jak jsi na tom dnes?

Lendul v životě jsem nedokázala odpouštět.Nevěděla jsem,že vůbec něco takového je možné.Znala jsem jen tresty,zákazy,omezení.To ve mne budilo vzdor aniž bych si to přiznávala,odpor,zlobu,nenávist.Doma se neodpouštělo nic.Mnohem později jsem došla k závěru jak často jsem trestala i já sebe,jak často jsem sebe odsuzovala,nenáviděla.Pochopitelně v těchto stavech se pokaždé mé pití rozběhlo a to nekontrolovatelně.Dostala jsem se do bodu,kdy jsem si konečně přiznala svůj alkoholismus a přestala s ním bojovat tím že jsem ho přijala.A první odpuštění,které jsem dostala bylo od Boha.Tenkrát jsem se samým štěstím počurala,klečela na kolenou a děkovala Mu.Dokonce jsem v noci hulákala z okna plná radosti a těstí,že Bůh existuje,že se musíme mít rádi-to už si syn myslel,že už jsem zcvokla a volal mi rychlou.Tu noc mne odvezli do léčebny-a já jsem za to synovi vděčná.Tam jsem pochopila jak důležité je naučit se odpouštět všem,ale i sobě.Naučit se vztahu sama k sobě založeném na lásce a přijímání-a tento vztah potom rozvíjet směrem ven.Toto byl jenom počátek mé cesty.Tím,že jsem se začala zbavovat své pýchy jsem si začínala konečně přiznávat i své chyby.Pomocí víry,Boha a programu AA jsem na nich začala pracovat.Je to cesta na celý zbytek života.Ale stojí za to!

Děkuji za odpověď.
Přeji, aby ta cesta, jistě někdy nelehká, měla jednoznačně dobrý konec

Já se zase obviňovala ze všech nezdarů v život, pořád jsem se snažila žít , živit druhé .Poprvé jsem si přiznala , že jsem konečně něco pro sebe udělala, až poslední den v léčebně.Nyní už vím, že nepiji kvůli sobě, pak až kvůli dětem, vnoučatům....a oni dostávají to mé pozitivní myšlení, radost....protože já tak žiji.Přestat pít nestačí.Zdaleka ne.

ano, myslím, že tak nějak to musí být. Nedokážu se sice plně vcítit a ani možná pochopit, jak těžké to to vás je - nebo bylo, přestože mám přítele, který je vlastně alkoholik. Jsem však ráda, že jsem tyto stránky objevila a tak s tím svým problémem nejsem tak sama. A taky se snažím pochopit důvody, které k pití vedou. Jedno je však jisté, změnit vše může jen sám závislý. Ať už je to závislost jakéhokoliv druhu.

Lendul v AA se traduje že jenom alkoholik pochopí,porozumí jinému alkoholikovi.Já jsem taky nerozumněla a vůbec nechápala svého přítele,který byl alkoholikem.Stejně tak jsem vůbec nerozumněla synovi,který se stal závislý na drogách.Tak moc jsem to chtěla pochopit a porozumnět až se stalo.Až jsem se stala alkoholičkou i já-teprve tehdy jsem dokázala pochopit,porozumnět.Ono není čemu porozumnět,pochopit u závislého.Už vůbec ne jeho nepochopitelnému a nepředvítalnému jednání.PROTOŽE ON NEROZUMÍ A VŮBEC NECHÁPE SÁM SEBE!První věc,musí přestat pít.Druhou je dát se na upřímnou cestu sebepoznání,sebezpytování.Teprve tehdy může začít žít.

těžko někoho přesvědčit k léčbě a to i jen ambulantní. Zajímavé je, že to klidně o sobě prohlásí, že je alkoholik, ale prostě mu to nevadí. Zvláštní je to, že se snaží jinak o zdravý životní styl, sportuje, ale alkoholu se prostě vzdát nehodlá.

Protože vůbec netuší, co to "alkoholik" znamená.