Alkoholik

Zdravim ta Anna a nie Petr sa ma nedotkol Mozno keby niekto iny so mnou jednal tak ako on, tak sa aj urazim . Ale Petrov styl uz poznam a viem, ze on to zle nemysli.

Renčo promiň. Já se spletla tvým jménem jsem se přihlásila . Jen abys věděla je to odemne.

Možná to je i jedno,ale jen ať víš. To je to popíjení na metu.
Anna

Libo teď se vrátím k našemu stararšímu příspěvku. Libo já nejsem ztahovačná co se týče jestli jsem alkoholik nebo ne dle některých příspěvku. Já jen jak ti to mám vysvětlit?

Tvůj stav se bere podle posledního roku pití. Dají tě do stadia a skupiny. Já byla ve 4 tém a epsylon. To už je úplně ta konečná,ale známky tomu neodpovídaly a už jen to,že v abstinenci jsem se cítila dobře a to co ty si zmiňovala nebo druhý se mě vůbec netýkalo. Ne že by to bylo podstatné? Ale kdyby to měl každý jako já. Tak to nebylo zas tak těžký.

Jelikož já nevím ,samozřejmě zavyslá jsem byla,ale víc jsem měla rozbitou duši ze života,než z alkoholu a to dohromady byl šílený koloč. Pořád nechápu ten rozdíl mezi ožralou a alkoholikem pravým?
Já měla tak šílenou krávu doktorku kdy na mne psala po 30 min posudek do centra. Třeba tím stylem.
Zeptala se mě na bratra a rodinu,jestli měli někdy psychické problémy. Samozřejmě, že měli během života a ona už napsala. Matka a bratr psychické problémy a jsou retardovany. Takových věcí bylo víc. Což mi velice naštvalo a věčně jsem se s ní hadala,ale ta si jela to svoje. Jediný co napsala kladně,že nepijí a abstinenci chci dovést do konce,ale jak na to přišla?,žádné kontroly z krve mi nedělala jen co ji řeknu.

Někdy je tam lékař,který by tam vůbec neměl sedět a dá ti diagnózu,která vůbec není pravdivá.
Z toho důvodu mne to zajímá?

Už jsem psala několikrát, že odborníků je u nás zoufale málo, berou tě jako kus, pořádně nevyslechnou, napíší prášky a nazdar.

Chtěla jsem tím říct, že si každý závislák musí sám určit, že už je ten správný čas přestat a to kvůli sobě, protože jemu samému vadí o co všechno přichází. Pak teprve je schopen přijmout pomoc okolí.

Chci tím říct, že důvody, proč člověk pije, bere drogy nebo si jinak ubližuje, leží hodně hluboko v každém z nás a je zapotřebí hodně úsilí k tomu je odhalit a pochopit. Naštěstí už dneska existují alternativní metody různých skupinových i individuálních terapií, při kterých člověku můžou tyhle důležité věci docvaknout

Ahoj všichni. Já osobně se podepisuji pod to, co napsala Věra. Ten první odstavec se u mě projevil tak, že jsem se rozhodoval jestli skočím pod vlak, nebo se zastřelím a naštěstí jsem si dal ještě jednu šanci - léčebnu. No a tam jsem díky týmu opravdových profesionálů odhalil a pochopil (jak píše Věra) důvod mé závislosti. Pak už to bylo jednodušší. Takhle napsáno to vypadá, že přestat pít a abstinovat je hračka, ale ty čtyři měsíce v léčebně mě dali opravdu zabrat a začátky po léčbě nebyly lehké. Pro mě bylo důležité najít v sobě dost pokory a připustit, že alkohol je silnější než já a nestydět se pomoc přijmout. Asi jsem tady někde jednou napsal, že za to že žiju vděčím lidem z léčebny, ale s odstupem času to vidím jinak. Za to že žiju vděčím sobě, protože to rozhodnutí jít se léčit jsem udělal já. Je na každém z nás, jak se svým životem naložíme a já dnes můžu říct - mám se tak, jak si zasloužím...

Také se mně nechtělo do léčebny-je u nás v kraji, okolí to považuje za nějaký ústav pro dementy, hrozné zvěsti, kecy-tam jsem několikrát měla sbalené věci, že končím, dnes jsem ráda, že jsem vydržela, poslední den tam jsem si uvědomila, že jsem konečně něco udělala pro sebe,a že mám radost, že jsem zůstala, nevzdala léčení.Venku to bylo zlé, alkohol všude, lidé kopali, lákali...najednou je to 11 let, které utekly, byly dobré.Nelituji ničeho.