Ahoj Lenko, nedá mi to nenapsat, ale nemohla jsem dřív, protože když nad tím začnu dumat, začne mi být hrozně špatně. Tvůj příběh je jako ten můj velmi podobný. Manžel měl komfort, všechno jsem táhla roky sama, protože mám lepší plat, v době když pil, tak byl přesně 14 dní před výplatou bez peněz a já mu ještě dávala na tabák. Na pivo si někde půjčil. Když jsem ho poprosila, aby koupil chleba, tak řekl, že nemá prachy, ale igelitku piva si vždy sehnal. Ještě mi sestra i více lidí říkalo, jak si stěžuje, že mi musí dávat všechny peníze, a on pak chudák nemá nic. Podotýkám, že jsem všechno, hypotéku, elektřinu, vodu, pojistky, jídlo, drogerii, děti, dárky když měl někdo narozky, všechno jsem táhla já. Párkrát si půjčil i od mojí prababičky např. 10tis. prý na barák. Navíc oděti atd. jsem se převážně taky starala sama. On jen když musel, tzn. když jsem ho přinutila, nebo jsem byla v práci. Ale většinou na víkendovou službu dal děti babičce, aby měl prý klid na práci. No nebudu ho jen hanit, hodně moc se na baráku nadřel. Každopádně, já jsem se furt snažila, aby byl spokojený, aby neměl důvod pít. Nakonec zjistíš, že ať jsi hodná nebo zlá stejně je to jedno. Klečela jsem před ním a prosila, plakala, nadávala, stejně se snažil chvíli a nevydržel, jen začal víc lhát a pít tajně. Pak loni na vánoce, když mi umřel tatínek a můj ožralý spací vak mi oznámil, no a co, to už mám za sebou a pak prolil tajně celé vánoce, když jsem ležela s vytrženou zanícenou osmičkou na brufenech, ani mi nepomohl s dětma, tak jsem se naštvala a odešla.Pak jsem si uvědomila, proč bych měla odcházet já, tak jsem ho vyprovodila, s pomínkou, že se bude léčit. Přišel druhý večer s tři promile v krvi a já jsem ho v amoku nechtěla nechat doma, měla jsem taky upito, protože jsem byla v krizi a taky jsem si tímto způsobem léčila stres. jak nechtěl tak do mě strčil a já spadla na svou kytaru, pak mě ještě začal tlačit na zemi loktem, že mě málem udusil.Zavolala jsem jeho bráchovi, ať si pro něj přijede, ale nemohl, tak policii. Vyprovodili ho pryč a já se zakousla, a přinutila ho léčit se. Vydržel 14 dní a já blbka ho pustila zpět, že má domluvený antabus. Tak dobrá dám mu ještě šanci. Pak se léčil a prvního půl roku byl úžasný, jako vyměněný. Jenže pak začal být víc a víc mrzutý, vyjel po mě jako prase, když jsem si dovolila zeptat, jestli nepije moc birellů. Najednou si uvědomil, že ho šikanuju. Je prý spokojený se svou abstinencí, ale mě za to jakoby nenávidí. Dokonce mi teď po roce vmetl, že jsem o něj zlomila kytaru a pak na něj bezdůvodně zavolala policii. Chudák úplně týranej.On žil roky v přesvědčení, že po něm jen štěkám a teď jak konečně nepije, tak získal takové sebevědomí, že už mu nejsem dost dobrá. No nebudu to tady dál rozpitvávat, jsem těžce spoluzávislá, pořád jsem se mu snažila pomoct a nakonec jsem z toho vyšla jako ta zlá. Navíc za tu dobu kdy byl ke mě odměřený, jsem si začala připadat, že to je kvůli tomu, že se mu nelíbím, že mám břicho, že už nejsem atraktivní atd. Všechno jsem to dělal kvůli dětem abychom měli rodinu, ale nakonec se sebral a já a děti jsme jaksi na okraji. Jenže to si všechno člověk musí zažít komplet, furt si říkám, proč jsem ho nepustila k vodě už dřív, no nemohla jsem, pořád jsem si malovala, že jednou to bude zase fajn. Přestal tedy pít, ale bohužel fajn to není, a proč? protože si mě po těch letech vůbec neváží, jsem pro něj jen člověk, který ho furt komanduje a to hezké vůbec nevidí. Jak píšeš, už teď je jasné, že si tě neváží a takhle rodina fungovat nemá. Vím, že to víš, jen se bojíš být sama. Bohužel sama už jsi. Zachránit ho nezachráníš a když by náhodou jsi ho přinutila do léčby, jednou ti to vyčte. Jsem teď sama a snažím se najít svoji důstojnost.
|