Alkoholik

Ahojky Romi,

ano, píšu to tak jak cítím. Víš, jsem jeho bývalou láskou a je to vzácný člověk. Dokázal v životě mnohé za co si ho vážit, ale také se okolnosti tak nějak nakupily, onemocněla dcera..a prostě nějak se to s ním pak vezlo..vím zavinil si to sám, ale je hodně citlivý muž. Dnes je to jinak, bojuje se závislostí nejen alkoholu ale i kokainu...a všeho zanechal...dokonce k vůli mne přestal i kouřit, ano má pocuchané nervy, z toho všeho, ale když u píši nebo si voláme..smějeme se, cítím to štěstí, že je rád, že mne má a já jeho. Ale má děsné výkyvy nálad..z toho se boj, že náš vztah nevydrží, protože je nemocný. Já vím, že ho nikdy neopustím...je to těžké. Cítím, že by spíš udělal pro mne...abych já žila, jak říká plnohodnotný život.

Ale já ho mám, jedině proto, že ho mám, že chci být s ním. Nevím, jak urychlit to léčení..MUDr. Nešpor psal, že nejhorší jsou první tři roky...my jsme spolu jen měsíc a půl...a z toho již abstinuje rok. Takže se blížíme do druhého roku, málem umřel..byl na tom hodně zle..díky této kombinaci.

Bože, kdyby něco pomáhalo...jsme jedno ucho...jak mu mohu pomoci víc...má láska je asi málo.
Velmi se o něho bojím.Je hrdý a nechce přijmout žádnou pomoc,asi tak.
Těším se na setkání, které se odložilo...Jak si prosím s tím bojoval prví rok a jak druhý...a kdy to bylo lepší?

Díky moc za každou informaci...
Ilona.

Tak na tvoje otazky.....
Asi jako téměř každý, začínal sem tam, odkud mě lidi znali jako notorika. Cítil jsem ty pohledy některých lidí, co říkají, ten na to nemá. Hledal sem práci, a všude říkal, co sem zač. Podle toho jsem i práci našel. Po čase jsem to říkat přestal, ne snad proto, že bych se styděl, ale proto, že jsem chtěl lepší práci.
Byl jsem vyděšený, z prvních nocí, kdy se mi zdálo, že jsem se napil. Začínal jsem, s nulovou sebedůvěrou. Nevěděl jsem, co bude a jak bude. Jen jsem už nechtěl pít.
Léčbu v Želivě, jsem nedokončil. Po asi půl roce léčby, jsem utekl. Vrátil jsem se pro věci , ale střízlivý.
Byl jsem ušetřen klamné sebelži, kterou si někteří dávají, že to přece nebude s alkoholem tak zlé. Přijal jsem to naplno. I s tím, že chápu lidi, co na mě koukali zkrze prsty, protože je chápu, a mají na to právo.
Postupně, rokama a zkušenostma v životě, se moje sebedůvěra, co se týká alkoholu, zvedala. Ta se zvedá jen na základě vlastních úspěchů, které si člověk zažije. Ty totiž musí přijmout.
Netroufám si odhadovat, které problémy tvého partnera, spadají až pod závislost, a které jsou původní.
Samozřejmě, mu fandím. Jen výkyvy nálad, a přístup, který má sám k sobě, nemusí být spojen ale s alkoholem.
Rozhodně nelze říct, že by se měl nějak moc rád, že by si až tak věřil, a spoustu dalšího....
Je to přeci jen škoda. Za poslední důležitou věc považuju, že by bylo dobré, aby všechno, co dělá, dělal hlevně kvůli sobě. Protože to tak on chce. V životě jsou i starosti a stresy.
Chápu ho, že chce pro tebe jen dobro. Tak by se dalo říct, že chápu i jeho obavy, aby ses s ním v budoucnosti třeba nějak netrápila....
To je asi normální, ale záleží, kam až ty obavy jdou. Do určité míry, je to samozřejmě v pořádku, ale dál, to už je jiná věc, která má nějaké příčiny....
Jinak řečeno, nějaké obavy ano, ale deprese, úzkosti, strachy...ne.
Tam je potřeba s tím nějak pracovat.
Alkoholu se bát vůbec nemusí, když nepije a nechce pít, tak co?
Horší, je to ostatní. Deprese, strachy v jakékoliv podobě, můžou být v konečném důsledku právě těmi zadnímy vrátky, k nejakému úniku.
Docela by mě zajímalo, jestli již s nějakými podobnými stavy nebo pocity nemá zkušenosti již před vznikem závislostí, typoval bych, že jo.
Ahoj.

Ještě bych chtěl dodat....
Možná, zde až příliž zdůrazňuji fakt, nebo můj názor, že za důsledky, jako alkohol atd, jsou i nějaké ty příčiny.
Jen nechci, aby byla celá věc, tedy alkohol, drogy prostě jakejkoliv únik, zůžen jen na věci s tím spojené.
Uznávám, že ne každý alkoholik, musí být po nastolení abstinenčního žití nutně psychicky v nepořádku, ale také, bych tento fakt nepodcenoval.
Každý, máme svoje problémy a někdo ty svoje, nezvládá prostě nejlíp. Pak je potřeba se jimy zabývat.
Jde o to, že nepít, nedrogovat atd atd je jedna věc, ale život, se dá zničit i jinak...
Tak asi tak.
Myslím to fakt dobře
Ahoj.

Ahoj Romi,
fakt tedy jsi šikulka, tahle se z toho dostat. Já nezmůžu zatím nic...k mé smůle jsme studovala úplně jiný obor, takže o nemocné duši vím pouze všeobecně. Je to těžké, kdyby nešlo o člověka, kterého jsem moc milovala, tak ani nevím, jak bych s tím bojovala. Je to složité, protože je obětí vážně osudu, je citlivá duše, charakter, který se dnes jen tak nevidí. Chce s tím bojovat sám a mi to rve srdce. Když je mu zle...někdy sotva chodí, někdy nemůže ani mluvit, ztrácí sluch i zrak, lékaři se divili, že to vůbec přežil. Ale on bojuje...a snaží se uživit rukama, ač vystudoval dvě VŠ, je hrdý na to, že se z toho dna postupně dostává..je mi z toho smutno, vím, že si to zavinil sám..ale měl to prostě těžké, kdyby měl zdravé dítě a milujicí ženu, myslím, že by do toho tak nespadl.
Je to složité, vím, že se snaží vše řešit..co natropil..ale má z toho asi velmi narušenou psychiku. Bere dost prášků na spaní..bez nich neusne..z toho se snaží zase běhat...ať se mu okysličuje mozek a pomáhá mu to na deprese...prostě myslím, že má nemocnou duši z toho všeho.
Miluji ho jako nikoho! Vážně, bych mu chtěla více pomoci, ale nemůžu...chce s tím bojovat sám, vím, že mě miluje...a někdy mne odrazuje...bych žila svůj život. Ale přece láska hory přenáší a ve dvou se vše lépe zvládá. Dala jsem mu čas na zotavenou...počkám klidně ještě dva roky...kolik bude potřebovat..CO by pomohlo tenkrát Tobě? Vitamíny,vlídné slovo...povzbuzení..a co víc? Mluvit o tom..či nemluvit..? Někdy ho úplně rozruším..což nechci..je i to pak tak líto. Zatím vše jen přes emaily a mobily chat řešíme...a já bych mu chtěla být trochu oporou..co bych mohla...asi tak. Zatím relativně bojuje dobře...ale jeho klid neustále výčitkami ničí jeho ex manželka..asi tam bude ten kámen úrazu. Jeho svědomí a charakter mu nedovolí ji nepomáhat..a tak si z něj udělala asi ,,hej počkej,, a když a zavolání jde pomoci..padají výčitky..že vše i nemocná dcera je díky jemu..a ona pak je z toho v depresi...a to je asi celý kolotoč..on jí prostě lituje...a hlavně má rád dceru. Nevím, jak pomoci, zde budou muset poradit psychiatři a psychologové..neb kruh je zamotaný. A tedˇdo toho kolotoče vstupuji já..nechci ho nechat se v tom pořád plácat, jsem ráda, že bojuje a rok abstinuje..ale jak dál?? CO víc pomoci??Jak si to zvládal?
Díky moc,Ilona.

Nerada bych Tě opět zrazovala, ale nějak se mě to nezdá.Vůbec bych neodsuzovala bývalou manželku, to jsou jen kecy, a to nejlehčí oblbování.Je bývalá, on nemusí nic, chová se jako typický alkoholiky, obviňuje, hází vinu na okolí.Ta žena mu jistě nelila alkohol, nesypala kokain do těla.Už mě napadlo, jestli si z nás neděláš srandu, jsem zvědavá, jak tato telenovela skočí.Asi ne moc krásně.

Ahoj.
Tak já sem na to sám taky nebyl.
Jednoduchý to určitě nemá, jestli v tom byly i drogi, tak to musí být hodně těžké.Lidi, co tak vím, že jeli na drogách, můžou opravdu mít dost vážné problémy.
Těžké je i to, že se vrátil do stejného prostředí.
Asi více než vitamíny, bych poradil tvému příteli tu pomoc přijmout. Hlavně v podobě nějakého terapeuta.
Určitě dokázal v životě moc a je jak říkáš hrdý...
Jenže na některé věci prostě sami až tak nestačíme. Záleží o co jde. Neumím posoudit jaké až problémy tvůj přítel má.
Hodně důležitá věc je, aby si člověk sám uměl odpustit.
Dokázal by třeba potom i to, že by se uměl sám ocenit, měl by se raději, jeho život by krom praní s problémy nebyly jen výčitky. Ono láska hory sice přenáší a věřím, že se "rozsvítí, s každou chvilkou, co jste takto spolu, ale na vztah jsou prostě dva. oba dávají do vztahu to, co mají.
U tvého přítele, je důležité, aby si odpustil!
Vše, co píšeš, mě tak nějak říká, že se moc rád nemá. To je ale moc důležité. Takového člověka můžeš ocenovat a milovat pořád, ale pokud to sám v sobě nepřijme, nedojde to ve skutečnosti k němu...
Hrdost je hrdost, jen je to takové trošku dvojité ostří. Nevím, jakou pomoc odmítá, ale nadruhou stranu ho stavy co má, oslabují. Možná, jsou normální, vzhledem k tomu, co si prošel, ale jak říkám, někdy je pomoc důležitá, neumíme někdy zvládnout vše, jen z hrdosti....
Je to bojovník, musí si odpustit a přijmout co bylo.
Musí za sebou začít vidět i to, co pozitivního v životě dokázal, ale v tom dobrém smyslu. Ne jen to, co podělal.
Děláme chyby všichni.
Navíc ne všechno, může být tak, jak si sám myslí. Pokud se dostal do nějakého začarovaného kruhu, sám z něj jen těžko vystoupí. Proto se tomu tak taky říká.
Nemusí se stydět, pomoc přijmout. Ono je to vlastně taky známka síly.
At nad tím popřemejšlí. At se víc otevře. Sám, by měl tušit, kde třeba víc o věcech mluvit, jestli nevyhledat psychologa , nezajít třeba i mezi lidi do AA.
Ono to není jen o těch závislostech. Hodně lidí, co si něčím prošly, musí zvládat i nějaké psychické problémy, které měli již před tím, nebo které se objevily až po závislosti.
Jinak já sice nepiju, ale všechny partnerky se mnou svým způsobem trpěli, vnášel jsem do vztahu právě to, co sem měl.
Úspěšně, jsem si zkomplikoval život. Neodpustil jsem si, nemám se moc rád, neumím se ocenit. Tak bych mohl psát ještě hodinu.
At tu pomoc přijme. Někdy si sami nedokážem pomoc.
Ahoj.

Ještě k tomu dodám.
Tvůj přítel, si musí uvědomit, že už nikdy nebude jako dřív. A je to taky lepší. Sama uznáš, že není zcela v pořádku, když člověk má tendenci do závislosti vlítnout.
Tam je prostě něco v nepořádku. Tím, že abstinuje a pere se se situací, má ale zároveň i možnost, si něco uvědomit a změnit.
Ale to chce odborníka, to říkám zcela na rovinu...
Jasně že je fajn, že má někoho blízkého, ale láska hory přenáší pouze, pokud je to láska!
Pokud se člověk nemá rád, neumí se ocenit atd atd, není schopen opravdové lásky a to i když si myslí, že miluje...
Právě o tyto negativní věci je ochuzena.
Člověk dává druhým, to co sám má a dává sám sobě!

AHojky všem,

za pěkné slova povzbuzující i za ty velmi pesimistické , které mi píšete.
Takže bych chtěla říci, že jsem s ním velmi šťastná..a proto bych Vám chtěla zde poslat píseň:
ELán,Jožo Ráž: Odpusť mi láska
Voda čo ma drží nad vodou...vše najdete
www.youtube.com/watch?v=wtLjdsSNy3s&feature=related

a snad poznáte, že láska a víra a vůle změnit život...záleží jen na nás a nemusíme pro lásku chodit jen do kina.

Pokud zabojujete, přestanete pít, můžete prožívat krásné dny,
jaká já se svým přítelem.

Věřím mu!

A vám všem zde držím palečky!

Mějte se hezky,Ilona.

Pravda je krutá-závislost na alkoholu,stejně jako drogách je ještě krutější.Držím palce.

Ahoj Ylono.
Díky za písničku. Asi by se tu nenašel nikdo, kdo by vám kousek toho štěstí nepřál....
Pesimistické odpovědi jsou snahou o reálný náhled, který ty odpusť mi, při své zamilovanosti nemáš!
Je to prostě cítit z toho textu.
Písnička je to opravdu trefná.
Jen prosím popřemýšlej nad tím, co asi je schopen člověk, co se drží nad vodou dát! My dáváme, co sami máme a i do vztahů.
Pokud tvůj přítel, mám psychické problémy, odrazí se to i ve vztahu. Jasně že je fajn, když se rozzáří vaše oči, při prvních slovech.
Kdyby někdy něco, písni.