Alkoholik

Dobrý Den,
mám problém s mamkou, která pije a stal se z ní alkoholik už před několika lety. Žije jen s mým tátou pač všechny děti už odrostli a mají své rodiny. Měla jsem rozhovor s tátou a ten je z mámy už v koncích. Nemůže se s ní bavit pač opakuje jednu větu 50krát pak se z ničeho nic rozbrečí ( bez důvodu) její koordinace těla je už na hraně. Má i sebevražedné sklony. Když si dá o sklenku víc a někdo jí naštve tak už sahá po klíčích od auta ..... Jednou to skončilo i zavoláním záchranky aby ji uklidnily. Ničí to celou rodinu a hlavně se bojím o tátu přece jen už není nejmladší. Když s ní o tom chceme mluvit tak si zacpe uši. Nevím jak přesvědčit mamku aby šla na léčení myslí si totiž že má vše pod kontrolou a že se po ní celá rodina spikla. Nevím co dál. Prosím o pomoc. Děkuji

Ahoj, určitě bych doporučil ji natočit na video a pustit jí to, aby viděla jak je to hrozný pohled. To si člověk většinou uvědomí že takový být nechce. A rozhodně bych také vyhledal odbornou pomoct. Zkus třeba tenhle seznam psychologů. DOufám že ti má rada pomůže:)

Taky mám bohužel mamku alkoholičku. Pije hodně let, ale myslím, že to je rok od roku horší. Co pamatuju, tak pila hodně pivo a víno a kombinovala to s různými léky jako byl valetol a teď poslední 2 roky pije téměř denně vodku a do toho do sebe sype lexaurin a léky na srdce a deprese a co vím od jejího přítele, který s ní žije (já už díkybohu ne), tak za 14 dní ještě stihla zkomzumovat plato brufenu (nebo jak se teď ten lék jmenuje). Zkoušela jsem jí pomoct po dobrém i po zlém a řekla bych, že jsem to tou svou pomocí ještě zhoršila. Když na ní padaly deprese, odvedla jsem jí k psychiatričce (v tu dobu jsem bohužel ještě nevěděla z čeho deprese má, nečetla jsem tyto stránky a tak jsem nebyla vůbec v obraze) a ta jí předepsala antidepresiva a to mámě stačilo k dalšímu pití, nic víc nechtěla ani nepotřebovala. Tyhle stránky už sleduju něco přes rok a prožívám většinu situací jako všichni ostatní. Jak je to všechno podobné! Ty věčné lži alkoholiků a strach a naivita nás lidí okolo! Doufám, že tím nikoho neraním nebo neodradím od snahy pomoci (to bych nerada), ale mně se bohužel tolikrát potvrdila ta slova, která tu zazněla, že dokud alkoholik nebude chtít sám a pro sebe, tak s ním nic nenaděláte. U mě neuspěla psychitarička, tak jsem zkusila dát mámě kontakt na AA s tím, že tam půjdu s ní, když bude chtít. A zase nic. Ona přeci není žádný alkoholik a já jsem prý pěkná dcera, když jí vnucuje nějakou sektu. Že to není žádná sekta nechtěla slyšet. ALe že kvůlí mně zavolá sama nějakému lékaři, co léčí alkoholiky, abych byla v klidu. Moje máma má úžasný přesvědčovací talent na lidi okolo a každý jí věří každou lež, kterou říká. I já jsem jí dlouho veřila nebo jsem spíš možná nechtěla přiznat fakt, že je vše jinak a že ona lže a je alkoholik. Stejně tak jí vše věří její obvodní lékařka a tak jí vesele předepisuje různé oblbováky typu lexarinu apod. Mám o ní vážně strach, ale to je tak všechno, co můžu dělat. Už jen stojím opodál, sleduju, jak se ubíjí a ničí a čekám na první příležitost, abych jí mohla pomoct a sním, že z ní snad jednou bude zas ta báječná ženská jakou bývala. A taky se bojím, že se spíš možná dřív upije a jí si pak budu celý život vyčítat, že jsem pro ní neudělala víc. Nevím, co mě to najednou napadlo sem napsat, s většinu problémů jsme zvyklá se poprat sama a nebo s odborníky, když je to potřeba, ale asi mě dostal ten dnešní blbý sváteční den, kdy jsem ráno mámě volala a ona byla jak jinak zase ve "svém stavu", to znamená, že jí pletl jazýček, byla agresní a nebyla ani schopná dokončit některé věty. Přeju upřímně všem, co mají doma alkoholiky a alkoholičky, aby je měli aspoň dnes střízlivé a prosím všechny alkoholiky a alkoholičky, aby aspoň dnes proboha mysleli víc na sebe než alkohol a začali se sebou něco dělat!!!!

Vždy mně bolí srdce, když čtu tyto příběhy nešťastných dětí.Já nebyla lepší, možná ještě horší, zlá opilá máma.Dnes tu byly všechny děti, už jsem dostala Ježíška, hodně dárků, a rozbalila, asi jsem hodná, konečně!Tak bych přála těm, co neví, jak ubližují svým nejbližším, aby dostali odvahu, přestali pít a začali žít úplně obyčejný život, v klidu, dostali tolik sladkých pus, co já dneska, neměnila bych už nikdy, tento pocit za ten hnusný chlast.Jani, je to bezmoc, zoufalství, jenže máma je napitá, spinká, je jí chvilku fajn, netrap se, třeba až bude úplně na dně, jako já byla, najde chuť, sílu, přestane pít.Kéž by!Tak bych to přála všem!

Jani ani nevíš,jak mne to mrzí.Jsou to veliké zklamání,kterého se bojí rodina,nejbližší.Je to zklamání i pro alkoholika,který selže i když si svůj alkoholismus přiznal.Jsou to smutné a poznamemané životy všech strádajících.U vaší mámy to je nepřiznaná nemoc.Alkoholismus se těžce přijímá pro svoje dogmata a předsudky.Sám alkoholik se tohoto slůvka bojí jako vypáleného cejchu,který každý uvidí.Neuvědomuje si,že sám jde s pitím ke dnu níž a níž.Je dobře,že s mámou nežijete.Ona se s tím musí poprat sama.vy jste jí cestu naznačila i ukázala.Víc opravdu udělat nemůžete.Přeju pěkné Vánoce máma si je užívá také-jinak než s pitím to zatím neumí.Moc vám přeju,aby se jí podařilo pití zastavit a znovu začít žít- už jinak.

Zaujaly mě přispěvky, hlavně Katky, která se asi odmlčela a moc by mě zajímalo, jestli mamka po léčbě znovu pije nebo ne. Zda si popovídaly nebo postavily mezi sebe hradbu.
Jsem alkohlička, která po léčbě 7 let nepije. Na léčbu jsem šla sama, když mě nikdo nezvedl, neomyl, nedal mi najíst (jinak to nefunguje), syn měl 17 let.Rodina (rdič,sourozenci ap.)mi spíše ze života dělali peklo, alkohol to dorazil. Podstata je: ALKOHOLISMUS NELZE OVLÁDNOUT VLASTNÍ PEVNOU PEVNOU VŮLI!! Alkoholik je mimo realitu v době pití a v době nepití skutečně slíbí i modré z nebe a neumí si pomoci. Zobecněně se dá říct, v počátku platí tvrdí ruka, buď léčebna nebo se zapřu (ten kdo se snaží pomoci)a v momentech, kdy mamka pije a volá, nereaguji, max.větou "volej až vystřizlivíš, pak ti pomůžu". Ambulantní léčba je k ničemu pro 99% alkoholiků. Přemíra pomoci také. Láska, vděk ap. k matce či jinému alkoholikovi je spíše kontraproduktivní. Tak jako výčitky nic nespraví. O lécích podávaných psychiatry by se dal napsat román nazvaný Nová závislost.Účinná se jeví hodně psychoterapie, odhalit příčinu zlomu a tvrdý každodenní režím k sobě a sychý byt (alkohol není v domě) je na 1. místě. Je to běh na dlouhou trať. Přeji hodně odvahy těm, kteří chtějí alkoholikovi pomoci a dostatek odstupu, a přijetí faktu, že není každému alkoholikovi dáno, aby se ze závislosti dostal. Pak i ty Vánoční svátky a ostatní lze prožívat v klidu a případné pohodě s dětmi a vnoučaty. Omlouvám se za dlouhý příspěvek.

Zdravím všechny, jsem tu poprvé, přestože problémy, které se zde popisují, znám už opravdu dlouho. Je mi 32 let a mám mamku alkoholičku. Poprvé jsme ji odvezli s jejím souhlasem do léčebny v mých 24 letech. Vrátila se jako úplně nový člověk, bratr, já i její přítel jsme jí po celou dobu podporovali, jezdili za ní do léčebny a po návratu jsme byli moc šťastní, mluvili s ní o tom..byla v té době přesvědčená, že už nikdy nebude pít. Bylo to pro nás jako zázrak, že vlastně přiznala, že měla problémy. Našla si práci. 3 roky bylo vše ideální. Poté znovu začala, vyhodili ji kvůli pití z práce a samozřejmě popírala, že pije. To už jsme znali. Mohla být namol, ale tvrdila, že nic nepila. Po vystřízlivění jsme s ní vedli debaty, které nikam nevedly, ona to prostě nikdy nepřiznala, že by vypila třeba jen kapku. I když jsme našli prázdné láhve a v opilosti jí dali dýchnout - po vystřízlivění jen trvala na svém, že nic nepila. Takto to šlo několik týdnů až to nakonec uznala a zase nastoupila na léčení.Vrátila se, stejný průběh. Nyní je to 5 let poté a my už 2 roky víme, že zase pije. Rozdíl od předchozích zkušeností je ten, že už zřejmě tolik nesnese a nedostala se nikdy do toho stavu, aby se válela na zemi a my ji viděli. (Bratr i já žijeme v jiných městech, přítel ve vedlejší vesnici, ale nevidí se třeba několik dnů.)Volám jí každý den a už poznám, kdy něco pila, mluví zpomaleně, nesmyslně atd..a samozřejmě nepřizná, že pila. Před 3 měsíci ji přítel našel ve strašném stavu doma, byla úplně mimo, volal záchranku, v nemocnici konstatovali delirium. Dali ji tam za 2 dny do pořádku (byla ve stavu, že ani neví, že jsem tam za ní všichni byli), pustili domů. Po pár týdnech už jsem zase slyšela jak je v telefonu opilá a když jsem přijela na víkend za ní, tak to na ní bylo poznat. Jen jsme ji kromě daného odvozu do nemocnice nikdy nezastihli úplně namol. Na Štědrý den jsem jsme přijeli domů a zase bylo vidět, že pila. Opět zapírání. Do druhého dne vystřízlivěla, my odjeli domů. Volala jsem jí každý den, někdy zněla normálně, někdy ne. Přítel s ní byl tak každý 3. den, když byl s ní, tak ok. Včera mi nebrala telefon, tak tam přítel dnes ráno jel a byla zase úplně mimo a opět ji dnes odvezla záchranka. V tuto chvíli je na JIPce a zítra se jedu zeptat doktora co a jak...ale vím, co mi řekne. Alkohol. A za pár dní ji pustí a ona bude zase tvrdit, že nemá problém. Jsme rozhodnutí ji dotlačit na léčení, ale jestli nebude chtít a bude nám tvrdit, že jí nic není, tak nevím, co s ní..Já bydlím od ní 100km, bratr 300km, její přítel dělá přes týden v zahraničí. Je to strašné, ale jak je sama, tak prostě pije. Uvidíme. Chápu naprosto všechny ty, co mají rodiče alkoholiky. A i když jsem přečetla v příspěvcích zde i obhajobu alkoholiků, že je to nemoc atd. - tak já jsem celý život ve stavu, že to beru jako jejich vlastní vinu.

Milá Dášo,je mi to líto.Alkoholismus je opravdu nemoc.Má svoji diagnozu.Mnohem dřív se usuzovalo jinak,než se lékaři tomuto tématu začali opravdu věnovat-už proto,že si nedokázali vysvětlit PROČ TOLIK RECIDIV A ZBYTEČNÝCH ÚMRTÍ NA NÁSLEDKY.Vaše máma to nedělá schválně.nicméně se časem vyskytnou myšlenky,že je už vlastně vyléčená.mozek,který je postižený-tato jeho část nechce vzít na vědomí,že se jedná o NEVYLÉČITELNOU CHOROBU a jedinou cestou je opravdu nepít.Já se takto sama propila do konečné fáze.Díky předcházejícím léčbám jsem toto stihla zaznamenat a včas podchytit.Nebýt toho,tak už tu nejsem.Co je nejdůležitější pro vás nyní?Jdete do nemocnice-pokud máma Delirium přežije je to u ní už druhé-počítejte s tím,že u ní už došlo k trvalému přerušení mozkových center.Proto trvejte na tom,aby nedošlo k propuštění po tom,co by jí bylo lépe ALE PŘÍMO PŘESUNUTÍ DO PROTIALKOHOLNÍ LÉČEBNY NĚKDE TAM,KDE JEŠTĚ NEBYLA.Osobní věci jí tam můžete převést dodatečně.Často u žen středního věku dochází k tomu,že začnou pít,či pokračovat v pití,když děti vyletí z hnízda.Cítí se neužitečné,nevyužité,mnohdy samy a zklamané-tato sebelítost je velice nebezpečná právě pro alkoholika,který je schopen na základě toho se upít s definitivní platností.S tímto se bude muset vaše máma poprat právě v léčebně.

Dášo,
mám bratra alkoholika, v této kategorii si můžeš přečíst mé příspěvky, abys věděla, k čemu alkoholismus může vést.Ano, je to nemoc, mánie, posedlost, ale každý z alkoholiků si ji zavinil sám svojí nezřízeností, sobeckostí a neschopností čelit bolestem a trápením života. Pokud alkoholik svůj problém přizná včas a jde na léčbu, je to ok a dokázalkontrovat problému. Myslím, že tvoje matka má šance, pokud se léčí.U mého bratra je už nevím, jak to nazvat, obávám se, vše ztraceno, nechce se léčit, nechce ani o problému mluvit a denně, denně je totálně namol, např. včera mu šel slabě tep, pak naskočil, ráno ještě zlitý si šel pro flašku, i když jsem ho prosila, vysvětlovala, nic.Toto je peklo pro okolí lidí posedlých po chlastu.Dášo a to zdaleka nepíšu vše, co se s ním děje, a to by čekalo i tvou mámu, kdyby se neléčila. Bud ráda, že nejsi blízko u ní, vidět rozpad je moc zlé, život přece žije každý sám za sebe a musí bojovat sám za sebe, což alkoholici nedokážou a musej mít flašku jako berličku. A i když se snažíš pomoct sebevíc, nemá to smysl a vidíš, že musíš chránit sebe, abys měla síly do dalšího života.
Taky jsem chtěla Líbě i Janě popřát mnoho odhodlání do nového roku a aby vydržely v abstinenci. Vy dvě jste tak fantastický ženský a doklad toho, že s chlastem se snad dá bojovat, Jano Mertosová držte se u Apolináře, věřím, že to zvládnete.Alkoholikům, co sem píšou nebo to jen čtou, vám přeju sebedůvěru a hlavně se nelitujte, ale mějte se rádi, myslím sami sebe. A příbuzným a blízkým alkoholiků přeju sílu,která je tolik potřebná k snášení bolesti, kterou alkoholici způsobují.Úplně všem přeju nejvíc to, aby dokázali odpouštět.
Danny

Danny já tobě přeju také sílu odělit svůj život od života Vašeho bratra.Někdy je nutností nechat a předat druhého do péče Boha a jako přímluvu se za něho vroucně modlit.Takto to dělají věřící lidé.Pomůže jim to se osvobodit,pomůže jim to odpustit a ví Bůh možná se dostene i uzdravení,tam kde je ho nejvíce zapotřebí.Moc bych Vám to přála a nejen vám.