Alkoholik

vobec nevím kde mám začit u psychiatra ? nebo kde měla jsem už davno s tím něco dělat a nenachat to dojít tak daleko připustit si že jsem alkoholička je težké a už vůbec nevím co s tím ?

Vyhledej pomoc psychiatra.Řekni mu své veškeré obtíže,které zde popisuješ.Alkoholička beze sporu už jsi,zašla jsi už daleko se svojí závislostí.Dostaneš léky na zklidnění psychiky-to ti na nějakou dobu pomůže.Co dál?Léčebna,Antabus,nebo začít opravdu pravidelně chodit do nejbližšího AA,bez předsudků chodit a stýkat se se co nejčastěji s lidmi,kteří už svůj problém s pitím nemají.Potřebuješ získat motivaci proč nepít a ne obráceně.Zvaž tyto varianty a urychleně se pro něco rozhodni.

Serach,hodne v tvem psani poznavam sebe,bylo to se mnou podobne a i ja se chlacholila myslenkou,ze driv jsem pila vic,ted uz je to lepsi,tak asi nebudu alkoholicka.Ano drzela jsem se,stala jsem se matkou a nejaky cas to drzela celkem pod kontrolou.Ale alkoholicka jsem a jsi i ty.I me byly prvni motivaci materske instinkty-je to velka motivace,ale obavam se,ze alkohol je silnejsi nez i ty nejlepsi umysly byt dobrou matkou.Tisickrat jsem sama sobe davala ultimatum-uz nikdy-a to i presto,ze me k tomu okoli nejak netlacilo,z rodiny krome manzela nikdo nevi,ze jsem alkoholicka...Vzdy to skoncilo stejne-napitim ...
Vim,ze bez aa(anonymni alkoholici) a psychoterapie bych to nedala.Zajdi do aa-jsou tam prima lidi,co ti rozumi a chteji pomoci.Najdi si na internetu AT poradny,specialisty na zavislosti,psychiatra,co ti muze predepsat Campral(leky na snizeni bazeni)atd-proste zjisti,co ti pomuze nejvice,ale hlavne neco delej.Sama to nedas,je to 100x silnejsi nez ty,zbytecne ztracis drahoceny cas.Muze se stat,ze dojdes tak daleko,odkud uz nemusi byt navratu...
Moc ti drzim palce,hlavne prosim,nestyd se a bez vyhledat pomoc,jde ti o zivot,nepromarni svuj zivot ani zivot svych deti-pro deti je rodic alkoholik peklo,ktere je ovlivni po zbytek zivota.Pa pisni sem,alespon obcas,jak pokracujes:-)),pa MArky

ahoj pravě jsem na sebe hodně naštvaná děti jsou pro mě všechnoa ani to mi nedá silu prostě řict to nechápu pořád to podcěňovala řikala te´d to bylo v pohodě tak toa si nebude takové zle a pak zase buch nenavidím se za to ale eni nevím jak se to vubec mohlo stát že jsem alkoholíčka nikdy jsem nepila nějak moc často jen někdy ale pak to stalo za to
astrašně se stydím njeradši bych se zavřela a nevylezla

Šárko, nelituj se, nestyď se, začni se léčit, stalo se, je nutné něco dělat, aby se to neopakovalo.Sama to asi nezvládneš, takže-klasika, AA, antabus, psychiatr..........

Presne,jak pise Libuska-nema cenu rozebirat kdy,proc se to stalo,stydet se-dulezite je,kdyz ted vis,ze jsi alkoholicka s tim neco delat.Vse se upravi a ty budes deckam mama lepsi nez kdykoliv predtim.To nejdulezitejsi je,ze jsi si uvedomila,ze mas problem.Ono porad v lidech je zakorenena predstava-teda aspon u me byla,ze alkoholik je clovek,ktery si kazde rano rozklepany otevre lahev vodky.Ale to je az v tech pozdejsich stadiich.Jenze ta myslenka,ze se mi nekelepou ruce,ze nepiju denne jen parkrat tydne,ze nepiju tvrdy me neustale presvedcovala,ze nejsem alkoholik a o nekolik let posunula rozhodnuti s tim zacit neco delat.Mame nemocnou mysl,vzdy nam bude namlouvat,ze jsme na tom jeste dobre,proto je nutne se celozivotne lecit,pripominat si svou nemoc.Ale neni to tak hrozny-mohli jsme onemocnet rakovinou nebo jinou zakernou nemoci,nas zkolil alkoholismus,ale pokud na to nezustanes sama,budes s tim neco delat,mas velkou sanci zit kvalitni,stastny a dlouuhy zivot.To ti a tvym detem moooc preju!!!!!!Marky

jj jen se s tím musím nějak vyrovnat k psychatričce jsem se už objednala tak uvidím jak tam dopadnu

Sarko-Vy potřebuje upevnit v sobě,že toto neděláte pro své děti,ale především sama pro sebe.Vždyt´alkoholičkou jste vy sama.Od toho se odvíjí dál i vaše sebepřijetí jako alkoholička,jako nemocný člověk,který touto chorobou zvanou alkoholismu trpí.S tím vším ,co jste udělala v životě blbě a myslet na to,že to dokážete mnohem lépe s jedinou podmínkou,že už se nanapijete.Hodně to dokáže osvobodit se-a nastartovat.Přeju hodně štěstí a vnitřní síly.

teď se citím hodně ani nevím jak no že asi nemám v sebe důvěru nemají ji rodiče setra ti mi to hodně davají znat nedivím.Jsou na mě hondě naštaní a řikají že jsem matka alkoholic a že jsem sae neměla přistěvat zpatky tam kde bydlíme atd........... že to přece stačí jenom nepít jsem z toho všeho zamtená nevím jak mám na to reagovat ja jim to neumím vysvětlit že prostě to peo mě bohužel není tak jednoduché nevím proč ale není

Neřešte druhé.Řešte sebe sama.Ostatní se časem zpraví,když se chytíte a začnete se sebou dělat něco pozitivního.Chce to trpělivost a čas.