Alkoholik

Holky,já jsem tak šťastný,že nepiju ani nevíte jak.Všecko to prošlo vývojem,v poslední době pití jsem byl zralý na léčebnu a nevěděl jsem z které do které.Prostě moje sklenice přetekla a hotovo.Rozhodl jsem se dál nepít,nikdy,nikdy si dál neničit život.Měl jsem hrozné stavy,stačilo mi to.První měsíce abstinence,hrůza.V té hlavě to zůstává,občas mám nějaké zmatené sny nebo chuť na jedno.V hlavě sem našel ale mír,je mně fajn jak dlouho ne.Nenechám si to zničit napitím,dám do toho všechno,stát se může cokoliv,můžu podlehnout a věřím,že se to nestane.Držte mi palce,občas se stavím a poreferuju jak to jde.Ten život je úplně jiný bez pití,dávno jsem přišel na to,že žít je krásné i bez chlastu.Zatím rok a pár měsíců.

Jinak občas nemůžu spát,ale není to k vůli alkoholu.Někdy na mně doléhne minulost.Je to složité,napsal bych tu svůj příběh,ale mám strach,že by mně někdo moh poznat.Ikdyž jsem nedávno změnil adresu,tak v okolí je mraky lidí co pijí nadměrné množství alkoholu a kdovíkdo všecko tady chodí a čte a ještě si tady dávám pravé křestní jméno...Nikomu jsem v opilosti nic neudělal nebo někoho nepřejel,ten příběh vlastně začal ještě co jsem byl občasný konzument.A pokračuje i teď.Některé věci jsou neovlivnitelné,člověk s tím nehne a jiné věci v tom příběhu možná ovlivnit šly,to já právě nevím.Lupnul sem flašku rumu a stál na nohách,mluvil,konal a moh sem konat jinak.Tak průměrně 3x4x týdně většinou,nedorážel jsem se zbytečně,možná párkrát.Asi tak rok a půl,pak jen rok pivo,snažil jsem se to omezovat a přestat.

Dnes mi spousta věcí dochází,i teď dělám některé možná špatně.Snažím se netrápit,jít dál,jenže někdy to na mně padne a zrovna v noci,otáčíte se,přemýšlíte...

Mám dnes moc práce,vypil jsem kafe a už se začínám na další den těšit.

Přeju všem pěkný střízlivý den,jaké si to uděláme,takové to máme.

Právě,že to nezvládám.Pití ani život.Teorie je bez skutků mrtvá.Stejně jako víra.Vím,že to bez léčebny nedám.Proto odjíždím tam,kde jsem ještě nikdy nebyla. a kde nikoho neznám.Mám z toho strach ale vím,že se bojí jen mé ego.S tím se musím poprat!

Ondro, ta nespavost, myšlenky na minulost...také to mívám, jednou za čas, je to nepříjemné, ale zvládne se to.Hlavně, že nepijeme, alkohol nás neničí, máme své vypito, stačilo to.

jano a ty zas piješ? co se stalo? ach jo....

Právě,že se mi to už taky nelíbí.Ted´jsem nasekala i dluhy,co by přišlo jako další?Je to silná sviňa,která převálcuje všechno!Mám resty ještě se svojí minulostí,které mne strhávají,jsou věci,které jsem se ještě nenaučila ač už věk na to mám.Vím,co mne v léčebně čeká.Med to nebude,přiznám se,že mám strach z cesty,pobytu,nového prostředí a všeho.S tím a nejen s tím se budu muset poprat.Ale jinak to nedám!

Au, Jano, drzim ti za sebe palce. Hodne stesti!

Mirku díky.

ach jano...co přát...střízlivé pohledy..však 9 let není málo, uf..statečná žena, objímám a držím palce a vše...naděje je vždy:)...dáš to!a i smutno mi je, jak to tak pozoruju...

Petrato díky za podporu.Z čeho je ti smutno?Já se propila do konečné fáze-to vím.Jsem vděčná,že zato,že léčebny počítají s tím,že se kdokoliv může dostat do podobné situace a neláme hůl.Vím,že to bez řádně absolvované léčby nejsem schopna dát.Uchlastala bych se.Mám 12den děkuju zato,že to byly jenom sluchové halucinace a ne delírko.Můžu být šťastná,že jsem delirium nezažila,ale i tak si uvědomuju svůj alkoholicky mignutý mozek.

Drž se dobře míněných rad,kterých tu je dost,Líby-je to senza baba a myslí to se všemi upřímně.A hlavně vždycky se rad´s tím nejlepším v sobě samé-to tě nezklame.