Alkoholik

můj příspěvek přepsal viagra magor, tak bych nerada, aby zapadl!
Pořád na tím dumám, ale čím dál víc mi dochází, že jsem prostě dospělá a je to moje rozhodnutí. Já sama nejlíp vím, jak na tom jsem a co potřebuji.

Zajdi na AA, najdeš tam pomoc.

Vím Líbo, díky za odpověd, ke všemu se odhodlávám strašně těžce, mám pocit selhání, do AA jsem chtěla zajít už minule, ale bála jsem se, že nedokážu abstinovat a tudíž tam nepatřím.

Nevím jak udělat ten první krok, to odhodlání, nezvládám pít ani nepít, kde najít tu odvahu a víru, většina z vás tu píše jak úspěšně abstinujete a jak je to skvělé,věřím, ale kde jste vzali tu sílu ke změně? Kdy jste začli věřit?

Ahoj Dejno. Zkusím poradit, ale víceméně to bude o mě a to neznamená, že je to universální návod, jak přestat pít. Naprosto souhlasím s Líbou, kterou tímto zdravím, že je potřeba někam zajít. Sama píšeš, že to sama nezvládáš. Pro mě bylo nemyslitelné, že bych šel někdy k psychiatrovi, ale bez doporučení od něho jsem nemohl absolvovat léčbu. Byl jsem v podobném stavu jako všichni alkoholici v závěrečné fázi pití - deprese které jsem řešil několika denním pitím, pak deprese...Tak jako ty jsem dospěl k závěru, že sám to nezvládnu a i když jsem vůbec nevěděl do čeho jdu, zavolal jsem do Brněnské léčebny, že chci nastoupit léčbu. Tam mi bylo sděleno, že musím mít doporučení od psychiatra. Myslím, že stačí i od praktického lékaře, ale já šel k psychiatrovi. Na první schůzce jsem mu řekl jak na tom jsem a dohodli jsme se na návštěvu za týden po který se budu snažit abstinovat. Celý týden jsem prochlastal a tak se to opakovalo ještě dvakrát. Po třetí jsem sám sebe i pana doktora stoprocentně přesvědčil o nutnosti léčby. Nechci zde dělat reklamu Léčebně v Bílé Vodě, ale opravdu mi tam profi tým terapeutů pomohl a jeden ze spolupacientů který měl za sebou dvě léčby v jiných ústavech, po kterých začal vždy opět pít po absolvování léčby v BV již cca dva roky úspěšně abstinuje. Každá léčebna má svůj systém léčby a opět zdůrazňuji - co vyhovuje jednomu, nemusí být nejlepší pro všechny! Co se týče rodičů: Je to těžká věc, ale stojí to za to. Vím jak se za mě naši museli stydět když jsem pil a jak se asi styděli, když jsem se šel léčit. Bohužel společnost stále vnímá alkoholiky jako nějaké slabochy a jen málo lidí ví, že závislost je vlastně nemoc, která má v současné době svou diagnózu jako každá jiná. Já jsem se nástupem do léčby nijak netajil, všem jsem to řekl a o to jednoduší jsem to měl po léčbě. Znám několik lidí, kteří tím že tajili kde čtyři měsíce byli, začali opět pít. Po léčbě se akcím kde je alkohol těžko vyhneš (ať jsou to rodinné oslavy, firemní večírky, sportovní akce...) alkohol je všude a pokud tam potkáš lidi, kteří z minulosti ví že si ráda dáš, těžko se budeš donekonečna vymlouvat že řídíš, že jíš nějaké léky...Nejlepší je jít s pravdou ven a máš klid. Zpět k rodičům. To jak se po léčbě změnily naše vztahy je úžasné. Jen pozor, trvá to a cítím, že nejen rodiče, ale celé okolí je i po dvou letech stále ve střehu. Už to není tak intenzivní, ale nám alkoholikum se prostě věřit nedá . Na závěr jen jedno. Cítím, že opravdu chceš s alkoholem skončit, ale zároveň víš, že to sama nedáš a já si myslím že jediné řešení je léčba! Jsou to fráze, ale věř mi, že to za to opravdu stojí.

Ahoj,
je to síla, jak člověk musí být ve střehu neustále. Rok nepiju a dneska jsem se přistihla s pěknou depkou, kterou kdybych mohla, tak rozhodně spláchnu sedmičkou... Mám velký strach, že jednou přijde den a nezvládnu to, připadám si kvůli tomu jako hrozný slaboch. Máte to taky? Jak to zvládáte?

Jinak Dejno, občas pomůže člověku se sám na sebe totálně nas..t a uvědomit si, že život tak zatraceně rychle utíká, že přijít jenom o minutu, je nenahraditelná škoda. Skoro všechno se dá nějak opravit, ale promarněný kus života už se nikdy nevrátí. Aspoň na mě to zabralo, zatím...

Ty chutě budou pořád, ale budou slábnout.Fakt můžu poradit jen AA, tam se nejlépe naučíš vedle alkoholu žít v klidu.