Alkoholik

Tak zajdi na AA.Protože zatím můžeš v AA nabrat sílu, naučit se abstinovat, zatím máš podporu rodiny, vše zatím.Brzy můžeš ztratit vše.

toho se děsím úplně nejvíc, že to ztratím... víte o čem mluvím, že?!

Ahoj Terezo,
přesně vím, o čem mluvíš.
Taky jsem zapíjela panicko-úzkostnou poruchu. Měla jsem přesně ty myšlenky, co Ty. Přece se nemůžu jít léčit, přijdu o práci, nedovedla jsem si to představit.
Byla jsem kvartální alkoholik a teď jsem abstinující kvartální alkoholik. Na Antabusu.
Moje léčba v léčebně bylo pro mě hrozná a skončila jsem s tím, že tam už tedy doopravdy ne. Byla pro mě velkým poučením, ale v první fázi po ní mi bylo spíš hůř. Byla jsem totálně vyšťavená.
Ale nebylo to ani tak tou léčbou, jako spíš mou panickou poruchou, která protialkoholní léčbu přebíjela.
Sama sebe jsem našla až rok poté. Spadla jsem na držku úplně, tedy ne úplně - zůstala mi rodina, přátelé, nezůstala mi ale práce, která mou rodinu živila.
Nezůstala jsem bez prostředků, zůstala jsem na neschopence a dobrovolně, sama pro sebe jsem se šla léčit. Ne ambulantně, ale také ne v léčebně.
Můj lékař mi upravil léčbu mé poruchy a já získala sílu.
V průběhu neschopenky, ještě při léčbě, jsem si přes internet hledala místo. Byla jsem ochotná i za minimální plat pomáhat takovým jako já.Na peníze jsem přestala myslet.
Ale tam na hoře se na mě někdo usmál. Já sehnala místo ve svém oboru a za slušné peníze. A v rámci svého povolání pomáhám lidem dál. Měla jsem jeden exces, ale místo abych se snažila to nějak zakamuflovat, šla jsem za svým lékařem a rychle jsem to zvládli. Ale začala jsem brát Antabus, cca pře půl rokem.
Jsem si jistější.
V mé práci to všichni ví, včetně zaměstnavatele. A drží mi palce. Kvůli mně, ale zaměstnavatel i kvůli sobě, Jsem totiž dobrá. A kdybych ujela, musel by mě vyhodit. A to by byla škoda pro oba.
Takže takhle o mně. Třeba Ti to pomůže.
Alena

Ahoj Alenko,
moc děkuju za Tvůj příběh...opravdu máme dost společnýho. Jsi dobrá a obdivuju Tě. Nepřeju si nic jiného, než abych byla ta silná jako ty...Je to hrozně težký. Je těžký dostat se ze závislosti a pokud k tomu ještě člověk trpí panickou poruchou, je to vážně síla....Je mi líto, že jsi přišla o práci, ale je moc prima, že se ti naskytla další šance.
Já jsem na rodičovské, ale ta mi akorát skončila, do práce mě nevzali zpět, ale dostala jsem odstupné, takže nějaký finanční prostředky teď budou...Ale jde o to, že mám hrozně málo času ze všech těch svých démonů se dostat a najít si práci jinou. Což mě taky nepřidá...
Od včerejšího rána jsem nic nepila a zažívám si teď šílený peklo, už 2 noci jsem nespala a jsem úplně k.o., dokonce jsem dnes ráno jela své psychiatričce pro injekci na uklidnění, ale že by mi nějak extra pomohla s mým absťákem, to se říct nedá....
Dneska má moje holčička 3.narozeniny a já místo, abych s ní slavila, klepu se tady jak ratlík a chodím sem tam:-((

Nechápu, jaký čas potřebuješ na střízlivost?Hledej si práci, jdi mezi lidi, to Ti pomůže.Jak zůstaneš doma, bude zle.Práce, koníčky, malá, AA,domácnost,a najednou nebude čas na alkohol.Na pití Ti čas zbýval??????

Spíš jde o to, že s tou panickou poruchou není moc snadný si tu práci hledat...Tak jsem dnešek úspěšně zvládla bez chlastu. Sice mi není nejlíp, ale snad to půjde, byla jsem venku s malou, snažila se zabavit...

Bude lépe, každým dnem víc, věř tomu!

těším se na to, až tomu tak bude:) díky...

Terezko, najdi si nějakého pokud možno dobrého psychiatra a začni se léčit. Dneska už medicína zase hodně pokročila a léků je více.
Myslím, že bez léčby základní nemoci se to zvládnout nedá. Potřebuješ získat pomoc a tím pádem sílu k léčbě alkoholismu.
Chce to hodně zatnout zuby, ale zvládnout se to dá.
Můžeš někomu blízkému říci, jak těžko Ti je?
Svěřit se někomu Ti velmi pomůže. Ale může to být i psychiatr a určitě taky anonymní alkoholici. Třeba tam bude někdo, kdo je na tom podobně a budete moci bojovat spolu.

Zkus se hecnout a nehledej teď práci, ale pomoc.
I s tím absťákem, co teď máš. Jestli je Ti moc zle, asi bys měla naskotačit na nejbližší detox, pomůžou Ti z nejhoršího.
O dcerku se teď stejně asi moc nemůžeš starat, když je Ti tak mizerně.
Bude pro ni lepší, když uvidí mámu sice poději, ale zdravější.

Držím palce, opravdu moc, protože si dokážu představit, jak Ti teď je. I když si myslíš, že už Ti nikdy nemůže být dobře, není to pravda!! To se Ti zdá jen teď. Dobře bude, věř mi!
Moc Tě prosím, nech si pomoci.
Alena

Zdravím všechny. Dlouho jsem se odhodlávala sem napsat. Mám velký problém s alkoholem . Je mi 30 let, mám 2 malé děti, jsem na mateřské dovolené. Jsem kvartální alkoholička. Vydržím 4-5 dní nepít, a pak do toho zase spadnu a piju již od rána 3-4 dny v kuse. Nutno podotknout, že vždy od druhého dne pití se snažím přestat, ale je mi tak zle, že to musím přepít. Pak se 2 dny dávám do kupy odhodlaná, že to bylo opravdu naposledy, jenže za další 2 dny přijde bažení a nemám pevnou vůli. Mám to tady pročtené, chodím sem asi 3 roky, takže teoreticky vím, že bych měla zajít na AA, bohužel v našem okolí nejsou, nejblíž v Praze, a to je pro mě nemožné. Také trpím podle lékařů panickou úzkostnou poruchou, myslím, že ji mám vypěstovanou z alkoholu. Vždycky jsem byla nesmělá, stydlivá a alkohol mi pomáhal v pro mě stresových situacích. Jít do neznámého pro mě představuje minimálně jednu probdělou noc a velké nervy. Nenávidím, když se na mě soustředí pozornost. Alkohol mi dodává sílu to zvládnout. Svěřila jsem se kamarádce, chce mi pomoct, manžel ví, že mám kladný vztah k alkoholu, nemá rád, když piju, ale netuší, že tak moc. Chci tady být pro své děti, chci se dožít vnoučat, chci žít plnohodnotný život, ale už ztrácím naději, že se mi to podaří. Jen se potřebuji vypsat...