Alkoholik

Karolino, vnitrni nervozitu jsem mela taky. Delala jsem pak rychly a zbrkly pohyby. Nejcasteji rukama. To bylo nebezpecny hlavne v kuchyni. A taky vnitrni tres

krtko napsal:
Mne tam chýba odpoveď tretia, c. Dieťa. Bol si s nim sám doma. Čo ak by ťa potrebovalo a ocko KO? Uvedomuješ si, že s deťaťom máš už zodpovednosť nie len za seba, ale aj za neho? Však má koľko? 2 roky?

Dítě hrálo jednu z velkých rolí v tom počátečním impulzu, včera ani ne. Alkohol a hlídání se dají vcelku dobře skloubit, samozřejmě se člověk nesmí zlít do němoty, funkční alkoholici se obvykle dokážou udržet v nějakých rozumných mezích a vcelku fungovat.

Teď se to u mě asi přehouplo víc do vnitřní motivace. Vnější na mě stejně asi moc nefunguje - pak se přetvařuju, jsem "hodnej" jen na oko na jevišti pro ty druhý, ale když to nikdo nevidí, tak si v zákulisí zazlobím podle sebe.

Karolíno, Eriko,

však právě ta flaška mě včera nepříjemně rozjížděla, měl jsem jí v ruce, koukal do ní...
Dnes jsme si na to se ženou vyměnili názory, sice byla asi 10 minut tichá domácnost, ale už ji vyhodila do koše, přičemž obsah se nyní nachází ve skleničce a během večera zmizí.
Jsem rád, že jsem to včera vydržel: kdybych se včera napil, tak bych si to dnes vyčítal, zatímco takhle můžu být sám před sebou za hrdinu

Gennosuke napsal:
A pak je tady jeste dalsi veliky problem na ktery jsi uz jak vidim sam narazil. Ti co v tom litali opravdu dlouho totiz zjisti ze ta osoba ktera se s vypetim vsech sil dokazala vymotat z toho silenyho alkoholovyho labyrintu uz je nekdo jiny.

Jedna z doprovodných motivací pro mě byla (a asi stále je), zjistit, jakej vlastně jsem ve skutečnosti... To si člověk najednou s nečekaným a podivně děsivým údivem uvědomí, že se vlastně vrací a obrací k přibližně 18-tiletýmu dítěti (tehdejšímu vlastnímu já)... Má na něj spoustu otázek a to stále ještě naivní, životem neotrkané dítě, samo udiveně kouká s otevřenou pusou na svůj odraz v budoucnosti a žádné kloudné odpovědi nemá.

Jsou tu i určité obavy... Co když ten někdo jiný, který se z toho labyrintu nakonec vymotá, mi nebude vůbec sympatickej? Co když nebude sympatickej mýmu okolí? Co když to bude fakt nudnej, divnej patron, se kterým se nebudu chtít kamarádit? Co když to bude šílenec, kterej zahodí/zničí některý dobrý věci, který jsem dosáhl a vybudoval všemu navzdory? No, snad jen maluju čerta na zeď. Třeba to bude borec, kterýho poplácám po ramenech a s tisícery díky na jeho počest postavím sochu Svobody nebo nějaký jiný nesmrtelný pomník...

Felixi, urcite se clovel zmeni. Ale na zmenu v silence moc neverim.
Ze me se stal nudny patron ( v zenskem rode nevim). Drive hvezda oslav, bud sedi v koute a nebo tam radeji ani nejde.
Od mojich kamaradek se tak trochu vzdaluji. Ale zatim to neni tak strasny. Vyhodou je, ze si ty akce alespon pamatuju.
Preji hodne uspechu

Tak já si nemyslím, že abstinence a střízlivost je nuda.Asi jako provazochodec,který si natáhne provaz a dá si předtím půl litru,kolik toho zvládne?Po pár krocích(u nás rocích)se zřítí,zabije se.Ovšem střízlivý přejde a má adrenalin ,že to zvládl a dá si vyšší cíle.Kolik jsme si mohli dát cílů pod vlivem,Kolik jsme toho zvládli?Jistě, alkohol nás ze začátku vybuzoval a zvládli jsme víc než za střízliva.Taky jsme byli mladší a měli více síly.Když se odhlédneme zpět,neudělali bychom jiné rozhodnutí a lepší uvážlivějsí bez chlastu?Kolik jsme měli výčitek svědomí,strachu jestli to někdo na nás poznal a to si piš, že to poznali.Uchlácholili jsme se ,že je to v pohodě a zvládneme to.I tu drogu zvládneme.A jsme přece veselí,schopní větších, lepších věcí. A najednou jsme zjistili,že už to není taková sranda,jak to bývala.Ze potřebujeme větší dávky, aby jsme práci zvládli, naše výkony už nebyly excelentní. Myšlenka na drogu zastínila vše.A jak z toho ven?Kolikrát jsme si přáli být nezávislí,střízliví a kolikrát jsme spadli do toho kolotoče,který už vůbec nebyl legrační,suprovy a excelentní.Jak jsme se modlili za tu nudnou střízlivost.Teď po 2,5 roku střízlivosti a po 20 letech prochlastaného života mohu posoudit co je lepší. Střízlivá se nenudím,neovládá mě myšlenka na to,abych vždy měla dostatek pití,když přijdu domů nebo když se v noci vzbudím.Těší mě věci,které jsem dříve nevnímala a baví mě zivot!!! Jsou i horší dny,někdy úplně na nic a zapít je by bylo jednoduché,ale ta radost a úleva po vypité sklence a nástup euforie se už dávno nekonal.Nastoupila deprese,hnus nad sebou a hnus z takového života .Je nuda být věcně opilý a zdrogovaný a točit se jak pes za ocasem.Je nuda mít neustále myšlenky na drogu.Je nuda bát se jestli to zítra zvládnu a nakolik si musím dávat pozor.Ted mě můžou vzbudit o půlnoci a já jsem schopná a mozek mám jasný. Díky bohu za střízlivou nudu nenudu.

Ahoj po týdnu

Bůh mě má asi rád, protože při mém novém režimu 2 prací a vstávání dětí v 5:30 do školy jsem ráda, že večer ve 20:30 padnu a spím. Na svůj předešlý režim ve 21 hod víno a ve 23:00 spát bych teď neměla sílu. Ani žádný rituál, prostě jít brzy chrnět.
Dnes je to jiný, je pátek, sama na víkend, děti u táty. Ale teď, dnes vím, že je to jen pro dnešek, protože v pondělí budu ve škole hledat nultej poledník, upalovat Husa, krátit zlomky a motivovat děti, aby pracovaly. A to se se zbytkáčem nedá.

Poznání z minulého týdne...i když si hlava říkala, že by si ráda ulevila a dala si pár sklenek, tak ale taky věděla, že ráno vstává a byl klid, žádný výmluvy. Dost cenné poznání.

Maris, vdaka. Dnes som to skoro zase neustala, ako som si lihala do postele a precitala tvoj posledny prispevok, som strasne rada ze som si to pivo nakoniec nedala. Ani nevies aku mas vo vsetkom pravdu

Cibulka, je to tak, co si budeme nalhávat,jsem rada,ze se držíš, jak se jinak máš, napiš jak se daří???

Ahoj, mam sa dobre, drzim sa, je toho vela teraz od septembra, riesim rano skolu, skôlku, potom praca, vecer odpadnem, tak neni cas mysliet na blbosti. Aj ked chut by bola, ale vzdy si spomeniem na tie ranne opice a depresivne stavy, a chut ma prejde. A ty sa mas ako?