Alkoholik

Příčiny: Příčiny neuropatií jsou četné a vždy se jedná o nějaké celkové faktory, které poškozují všechny nervy. V našich českých prochlastaných poměrech je polyneuropatie typicky spojena s dlouhodobým alkoholismem. Alkohol totiž při pravidelné konzumaci poškozuje nervy poměrně spolehlivě

Jo. Tahle diagnoza na me ybafla pri zadani priznaku taky Proste tam koncila sranda, a nebylo to jenom tohle, bohuzel. To se mi ale uz nechce psat, ne ze by to bylo ok, ale minimum co pto nápravu lze dělat je nepít. A to se mi daří
Jo a mám pokrok: zacinam se tesit na "strizlivou vodu". Jsme vodáci, letos jedem Berounku. Driv jsem byla 60% casu na plech, vypadky klidne celejch dnu. Okna z vyletu na hrady atd co byly po ceste. Ostudy v kempech i na vode (pády, scény, furt vsude pivo a koralka). Rozhazovani penez za celou partu... Ted to bude jinak. Uziju si prirodu, pamatky a vsrchno Ja jsem se toho bala a ted se vylozene tesim! Zmena. Zvykam si na strizlicy zivot.

Sorry za preklepy. Chytrej telefon a trdlo Šantal...

Tak jak jsem dopadla. No pěkně bídně, ale už je to lepší.
Pít jsem začala ve středu (hospoda). Čtvrtek přepít kocovinu, a už to jelo - pátek, sobota, neděle, v pondělí jsem se pokusila přestat, ale bylo mi blbě, další flaška. Vycházelo to, podle prázdných lahví co jsem dnes pohledala na 2-3 litry stolního vína denně. Bylo mi tak zle, že jsem na wc lezla po čtyřech. Skoro nic jsem nejedla (mám svou vysněnou váhu :-D ). Když přítel zjistil, že jsem ten poslední den pokračovala, už to nedal a zavolal našim. Přijeli a odvezli mě na pohotovost, tam mě poslali do Bohnic. Doktor řekl, že mě tam nenechá, hladina alkoholu klesala (dýchla jsem na začátku a pak na vlastní žádost pro informaci při odchodu- no furt to bylo kolem třech promile). Doporučil léčebnu. V noci jsem se bála usnout a současně nemohla vzít Xanax (s alkoholem se nesmí), cpala jsem do sebe magnezium, béčko, céčko... Zkusila jsem si pomoct pivem (našim jsem vypila tajně 1,5 l desítky, pak jsem jim to ale řekla). Celou noc jsem nespala, ani minutu. Ráno mi máma vnutila nějakej koláč, jedla jsem ho celé dopoledne. Pak jsem zvládla vývar a večer něco s kuřetem. Myslím, že ten den (středa) přišel přítel, že mi dává nůž na krk, že má pro mě léčebnu a zítra nastupuju. Trvalo mi půl dne než jsem si to připustila (rodiče s ním byli zajedno). Kolem poledne jsem začala konečně střízlivět (podle propočtů jak se to odbourává), bylo mi strašlivě zle, na telefonu do Bohnic mi řekli buď vypít pivo nebo vzít pár Xanaxů. Že se nesmí přestat pít naráz. Vzala jsem Xanaxy, ale stejně nemohla usnout, klepala jsem se, potila, děsivé sny, usnula jsem na dvě hodiny. Dnes ráno měl být ten nástup do léčebny. Čekala jsem na zprávu kdy (to řídil přítel), kolem poledne furt nic, tak jsem jela s tátou do našeho bytu pro zbytek věcí do té léčebny (něco jsem sbalila u našich, ale neměla jsem tu všechno). Všechno jsem si (co jsem potřebovala) tam sbalila, táta se bavil s přítelem, já už jim otevřeně přiznala úplně všechny excesy, o kterých jsem dřív lhala nebo mlžila. Mezitím telefon z léčebny, že nemají místo, že tak za dva týdny.
Naši se rozhodli mě nechat u sebe. Teď jsem tu, je mi skoro dobře. Zamkli přede mnou pití :-D (bláhovost, po tomhle mě je na blití jen vidím tvar flašky).
Nechci tu říkat kam půjdu, ale je to dobrá léčebna, dělají spoustu aktivit, dalo by se říct že je luxusní (ale zdarma). Nejdelší léčba 4 měsíce. Bohnice a podobně jsme zamítli. U našich je mi vážně dobře, pravidelně jím, jsem na zahrádce, o víkendu přijdou známí co nepijou.
Dám si aspoň dokupy aspoň trochu organismus, tak nebudu mít tak brutální výsledky jako bych měla kdyby mě vzali dneska (pokud nemám cirhózu, ale nezdá se).

Tak jsem se snažila a bránila a nakonec mě to dostalo. Ale na léčebnu se "těším" - až na ty testy co mi budou dělat, jich se strašně bojím. Ale co jsem si zjistila, je tam vážně moc hezky, nemají detox (ten stejně nebudu po dvou týdnech potřebovat - kdo potřebuje, má si ho podle stránek zajistit jinde), a snaží se člověka vrátit do života i nějakým vzděláním a pomocí hledat práci.

Ahoj Angie,
Normalne mam z toho husinu. Tak to mas vyreseny, asi za pet minut dvanact. Boze, tohle je fakt mazec, nechat se takhle chlastem prevalcovat, to jsem bridil Tak at je ti brzy lip, u vasich sekej latinu, ty si s tebou teda uzijou... Bud rada, te je mas a ze te nenechali ve stychu. Nejvyssi cas na lecebnu. Drz se a hlavne uz nepij!

Ahoj Angie,


ja mam informace, ze kdyz je nejhur, v bohnicich te vezmou kdykoliv a ulozi te nekam na volne luzko nez se uvolni luzko na zenskem oddeleni.

A tva veta " ze tak za dva tydny" ....to je divne.....ja jsem objednaval kamaradku, mluvil jsem telefonicky primo s primarkou na osmem oddeleni a termin byl pevne stanoveny. Ve stanoveny den uz na ni cekali, absolvovala prohlidku na prijmu a nastup probehl podle planu. Takze myslim , ze i ty bys mela vedet presny datum.

Takze bys jsis mela zjistit presny datum nastupu aby ti potom zuase nerekli, ze neni misto.

Kdyby bylo nejhur, okamzite jedte do bohnic, musi te vzit, pripadne odvezou k apolinari nebo jinde.


Hodne stesti, drz se, at to dobre dopadne a po lecbe tady rozdavas usmevy


Lemog

Šantalko,
děsí mě, jak jsem tě vyděsila. Že jsem na tom asi fakt tak špatně.. A otázka je, psychicky určitě, ale to mi tam pomůžou srovnat, jenže co fyzicky??
Fakt mám největší strach z vyšetření. Řeknou, že mám cirhózu a tři měsíce života? Jícní varixy co prasknou a umřu? Snad ne proboha... Já jsem taková blbá kráva, že mi to stálo za to...
Normálně funguju, nepozoruju příznaky, cítím se fit (když nemám ten stav co jsem měla samozřejmě). Dneska už jsem jen trochu rozbolavělá, cítím takový maličko úzkostný pocit na hrudi (ale třeba tlak mám 140/90 - vyšší, ale ne extrém. Normálně ho mívám úplně "ukázkový" - naši mají měřič doma a je pravidelně kalibrovaný.).
Uvažuju racionálně, vyřídila jsem nějaké důležité záležitosti dopoledne (co jsem kam měla poslat za papíry a tak, případně rozdala instrukce, no tak mám štěstí že to můžu nakonec udělat sama zítra).
Sama si sbalila všechno důležitý (teď tam ten obrovitý kufr leží jako, jak jsem řekla mámě se smíchem, "nějaká obrovská zrůda "...).
Pomohla jsem tátovi s extrémně těžkým nákupem. Co je zvláštní, v takovém stavu bych se skoro bála mezi lidi, dneska mi to bylo jedno, ignorovala jsem je. Co mě praštilo v hypermarketu do očí hned u vchodu, všude regály s chlastem, hned u toho vchodu. Říkala jsem, no nediv se že je tolik alkoholiků, když to je všude.
Dnes se snad konečně vyspím.

Šantalko, myslím, že se na to díváš špatně. Myslíš, že jsi žabař proti Angie? Myslíš, že na tom ještě nejsi tak zle?... Otvíráš si v hlavě vrátka k tomu, že si řekneš, že jsi vlastně v pohodě a můžeš teda ještě chvilku pařit. Opak je pravdou. Mezi Tebou a Angie může bejt rozdíl pár týdnů, měsíců kalení. Takže s pokorou...

Angie, třeba Tě ten strach o kejhák nakopne. Mě taky nakopl až sobeckej strach o sebe sama... Přeji Ti sílu a pevnou vůli.

Lemongu,
ono to bylo takové chaotické - přítel tam někoho znal, snad i primáře, ale komunikace s nimi byla těžká. Znáš to, když je to přes několik lidí. Už jsme šíleli, co se děje, proč tvrdil že půjdu dnes a pak ne. Říkal, že to nezáleží na něm, ale na někom jiném. (Určitě nekecal, byl to on kdo mi dal nůž na krk a že buď tam nebo jdu od něj). A asi mezitím někdo jiný přijal někoho jiného.. Třeba v Bohnicích mi termín řekli, ale až konec června. A tahle léčebna je v lecčem lepší. I našim se líbí o moc víc.
Ale nic se neděje, odpočinu si u našich, pít fakt nehodlám a budu mít sbaleno kdyby někdo ukončil dřív.

Včelaři,
jo, strach o kejhák mě nakopl. To je fakt. Furt jsem si říkala, dobrý, lhala blízkým, že nepotřebuju pomoc. Já vím moc dobře co potřebuju - prostě NE to první napití. Ne přepíjení kocoviny. Pak ale člověk vidí, jak všichni kolem pijou (přítel co vypije... to je jiná kapitola ale - mohl mít doma kořalku a mě to ani nehlo, dala jsem si dvě piva a zas ok - jenže pak se to vždycky vymklo, třeba po měsíci jsem dostala chuť se pořádně zlít, ráno blbě, no tak přepít...).

Takže co potřebuju od léčebny a očekávám, že tam za svého přispění získám je naučit se říkat ne, nemít lítost že nemůžu pít, najít si koníčky co mi dají víc jak pití, najít třeba přátele co nepijou (vím o 2 ženách, chytré, vysoké funkce, seznámily se v léčebně a léta se podporují), najít jasnou představu co dál (bože, je mi 30 a pořád se jen blbě plácám!).