Říkala jsem si, že by někoho možná zajímalo, jak to je se mnou dál. Tak už jsem dva roky a dva měsíce na svobodě. Léčebnu stále vnímám jako nejhorší věc, co mě v životě potkala. Už jsou ale i dny, kdy si na ni nevzpomenu. Vždycky si budu stát za tím, že mi bývalo stačilo pohrozit - ale nikdy to nikdo nezmínil, tak jsem se cítila v bezpečí, a najednou s tím přišli. Pro mě je to trauma do konce života.
Jinak jsem stále s přítelem, bydlím ale sama, vyhovuje mi to.
Po léčebně jsem si našla práci, ale nebyla jsem spokojená, tak jsem po necelém roce šla do jiné, kde jsem už přes rok. Mám tam už docela dobrou pověst, ani jediná větší výtka, a v nejbližší době se budu ucházet o vyšší pozici. Peníze celkem ujdou.
No a alkohol? Piju, ale tak, že mi to nedělá problémy. Nepiju před prací a v práci. Spíš s někým, ale někdy taky ráda sama. Abstinentem jsem se nikdy nehodlala stát a nestanu. Vyvažuji to cvičením, pohybem, doplňky stravy (ostropestřec, apod.). Během týdne kolikrát nepiju vůbec. O víkendu moc ráda. Stačilo, když jsem měla antibiotika (nebylo mi špatně jako angína nebo tak, bylo to kvůli nějakému zánětu, takže jsem fungovala normálně) a šli jsme během víkendu na oběd do hospody. Vůbec jsem nevěděla, co tam pít. Normálně bych si dala jedno dvě piva. Birell byl hnusnej, limonáda z nějakého koncentrátu ještě víc. V práci na obědě to neřeším - v kantýně si pití nedávám žádné, nepotřebuji ho k jídlu, a někde jinde buď taky ne, a nebo jedno pivo, ale to jen pokud si dají i ostatní.
Kamarádi a známí vědí, že ráda zajdu na pivo - mám ale štěstí na podobně smýšlející, ale nikdo mi nikdy neřekl, že bych měla míň pít nebo tak. A samozřejmě, nikdo o té hrůze (= léčebně) neví a nikdy vědět nebude.
Ještě co se týká škod, co mi léčebna způsobila, mimo to co jsem napsala. Ohledně řidičáku chtěli potvrzení od praktika, ale tomu stačilo to strčit "potřebuju razítko" a díkybohu ten papír, co mu z toho ústavu poslali, vůbec asi nezaregistroval. Po čase přišel dopis, že všechno OK. Bojím se, kdy ten papír vyplave a bude se na to ptát, ale to nějak snad zametu do autu, že to bylo nedorozumění. Nejradši bych se mu vloupala do ordinace a ten papír zničila
.
Takže tak o mě. Nehodlám ale nikoho demoralizovat. Pokud máte s alkoholem problém, určitě je lepší abstinence. Pokud cítíte, že to sami nezvládáte a chcete (VY chcete) pomoc, klidně do léčebny jděte. Ale nikdy se nenechte donutit nedobrovolně, nebo vás to trauma bude provázet do konce života. Jako mě.
Fórum
. A ozvi se zase nekdy...
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
