Alkoholik

Zdravím vás Petře,
děkuji za odpověď.Udělal jste mi radost tím,že teď vím že i někdo jiný bojuje s pitím bez odborné pomoci.Vždy jsem se všude jen potkávala s radou vyhledat odborníka.Nevím proč,ale vůbec si nedovedu představit jak jdu k doktorovi který si o mě myslí jen to nejlepší a já mu řeknu,dobrý den jsem alkoholička.Toho jsem se bála víc jak toho pití.Dodal jste mi tím odvahu,že člověk když opravdu chce může jít do toho boje i sám.Píšete,že bojujete proti pití tím že si dáte denně jedno večerní pivo a dost.Jestli to takhle dokážete,tak si myslím že i to je pokrok.Já si totiž taky nejdřív řekla,že pití omezím na jednu sklenku večer,ale absolutně jsem to nevydržela.Sklenka mému mozku asi nestačila a já se cítila nervózní a tak jsem přidala dokud jsem nepocítila úlevu.Tak mi došlo,že tudy cesta nevede.A víte jak s tím bojuji teď?Asi si řeknete,že nejsem normální ale mě to zatím pomáhá.Mám tu doma 2 litry vína,ty jsem si koupila v den kdy jsem přestala pít.Řekla jsem si kdyby mi bylo nejhůř až na mě přijdou abst.příznaky a nemohla bych to opravdu vydržet tak ať mám kam sáhnout.Abst.příznaky přišly,ale já nevím proč ale s nimi přišel i děsný odpor k mému oblíbenému vínu.No a když teď cítím že jsem nějaká nesvá jdu,podívám se na víno,udělá se mi zle a je to.Tak doufám,že to tak už bude napořád.Ale jak vidíte,každý z nás potřebuje tu pomyslnou berličku.Vy jedno pivko a já pohled na víno.Mějte se pěkně Bludička.

Ahoj, je to hrozný, ale jsem v tom taky. Momentálně prožívám abstinenční příznaky a je mi hrozně. Mám jedinou myšlenku na skleničku vína.Včera jsem navštívila psycholožku "ve výslužbě" a ta mi doporučila urychleně jednat. V ambulanci je beznadějně obsazeno, do léčebny nechci a trvá prý to taky dlouho, v denní léčebně od rána neberou telefon.Zaměstnávám se alespoň vyhledáváním pomoci přes internet. Narazila jsem na tuto stránku a člověk má hned aspoň pocit, že není se svými potížemi sá.Madla

Zdravím Vás všechny. Několik týdnů pročítám vaše příspěvky a stále na vás všechny myslím. Samozřejmě jsem též jedna z vás Je mi 29 let jsem vdaná a bezdětná. Několik let jsem pila tak jako asi všichni. S kámošema se spíjet víkend co víkend hlavně,že je sranda a jsme pořád mladý.BLBOST velká fakt jak Brno Pracuji v léčebně dlouhodobě nemocných,takže si jistě dokážete představit jen to psycho z práce strach z nemoci a smrti. Že to pití už není prdel jsem zjistila až po půl roce mého tvrdě propitého a věčně okenného života. Samozřejmě jsem pila doma na tajnočku. Pamatuju si ty cesty domů po noční předemnou 3 volný dny-než jsem došla na autobus hned jsem měla flašku v kabelce-ta padla do oběda a odpoledne,když manžel přijel z práce jsem já byla ožralá jak kráva podotýkám třeba i 2 dny v kuse. Poté obvyklí čas slibů. Práce o5 pár dnů nic a všechno znovu dokola. Do práce a ani v práci jsem naštěstí nepila-teda než přišel poslední měsíc tohoto života. Už jsem sebou byla naprosto zhnusená-styděla jsem se za sebe-nesnášela se. Rozhodla jsem se jít na ambulantní léčbu,kterou dá se říct zvládám-zatím. Jak psala Bludička teď jsem sebou tak strašně zhnusená, že si věřím,že se už nenapiju.Samozřejmě jak to bude dál v životě nevím,ale co vím každej z nás alkoholiků na sebe může být hrdej za každej čistej den a můžem si sami sebe konečně vážit.Všechno na světě se dá řešit, a kdyby byl život jen lehkej bez průserů nebylo by to ono. Jsme nemocní a musíme přeci bojovat. Díky za vaše příspěvky a držte se

Ahoj Madlo jsem asi teda ta poslední co ti může radit a ani nevím jaký máš momentálně možnosti. Pokud si myslíš,že to sama nedokážeš je vopravdu nejlepší urychleně jednat. Já měla stěstí,že mě na psychiatrické ambulanci vzali hned, a dostala jsem prášky na uklidnění+další proti chuti na alkohol.

Dobrý den Bludičko.
Jsem rád, že jsem Vám mohl udělat radost.
Opravdu si myslím, že jde vše zvládnout silnou vůlí a bez psychologa.
Myslím, že vy všichni tady jste nejlepší psychologové.
Kdo vám dá tolik rad, kdo vám pomůže , potěší, vynadá vám než vy alkoholici. My si rozumíme nejvíc, víme o co jde a jak s tím nejlépe bojovat.Psycholog na to musel dlouze studovat, my jsme si to museli ještě déle prožít.
A navíc nemusíme nikam složitě dojíždět a stresovat se.
Bludičko s tím vínem to děláte také dobře.
Ani si nedokážete přestavit, jaké archivní a velmi cenné víno z té láhve budete brzy mít:)
Mj. ani nevíte, jak Vám rozumím.
Pocházím z vinařského kraje, všude tady teď v tomto období probíhají košty, takže docela muka.
Držte se

Milý Péto a samozdřejmě i vy ostatní,zkrátka všichni,co se snažíme abstinovat.Přeju samozdřejmě moc moc úspěchů,jen bych chtěla podotknout,že to není o vůli.Alkoholizmus je nevyléčitelná doživotní a smrtelná nemoc,proto je Péto potřeba studovaných"nealkoholiků"protože oni se učí průběh nemoci,následky,dopady.My si sice rozumíme,potěšíme se,poradíme si,ale ve většině případů je odborník na místě.Někoho dobrá rada posune o kus dál,ale abstinenční příznaky jsou nebezpečné a život ohrožující,mnohdy k nevydržení,proto alkoholik znovu a znovu sáhne po flašce,znovu a znovu to odkládá.Proto říkám,není to o vůli,ale proces v mozku a v játrech vyžaduje dávku a proto ti odborníci,vědí jak na to,věřte mi.Jestli to někdo dokáže vůlí,smekám dvojnásob.Já to nedokázala.Léčila jsem se a nepiju.Pokud to vydržím do konce svýho života a doufám,že bude ještě dlouhej,na sklonku můžu říct"vyhrála jsem".Zdravím všechny a držím palce.

Ivko, to je skvělý, žes to vydržla.Kéž bych měla jenom trochu tvojí vůle,mám pocit, že to fakt nedokážu...Vždycky si říkám:,,tak teď užř ani nemám chuť pít, tak na to kašlu.."..a další den se napiju....Už se koukám na kontakt na AA, na normální léčení nejdu kvůli škole.Je mi jasný, že sama to fakt nezvládnu, i když mívám pocit, že jo...Už jsem si vymyslela milion výmluv pro to, abych se napila,ale ani jedna nebyla taková, že bych to bez pití nemohla zvládnout..

Bludičko,začala jsem pít tak před čtyřmi lety..V dubnu mi bude dvatenáct. Je to ,,normální", že patnáctiletý děti pijou, ale já to fakt už dřív dost přeháněla (to už jsem pila ještě předtím, ale bylo to třeba dvakrát do měsíce, tak to ani nepočítám-.i když..kdžy si vzpomenu na nějaký prázdniny:/)...Já to mám tak,že jdu třeba na jednu skleničku vína, pak mi to ale nestačí, tak si koupím celou flašku a tu vypiju.Jak jste říkala-dám si skleničku, ale pořád se cítím nervózně a potřebuju se napít do uvolněnosti..Většinou si k tomu koupím ještě apsoň pivko.Tu ,,vyklepanost" mívám až po pár dnech, předtím mívám pocity svírání žaludku (jako bych něco provelda).Vy to určitě dokážete, máte syna, který vás v tomto věku hodně potřebuje, tak máme aspoň opravdový důvod , proč nepít...

Verunko,stále píšeš o vůli,není to tak.V mozku je celá ta zapeklitá věc.Je ti 19,nejvyšší čas konat.Život před sebou,nebran se léčbě,pokud budeš pokračovat,dřív nebo později tě stejně nemine,čím dřív,tím líp,dokud nemáš poškozené orgány,v mládí rychleji regenerujou.Srovnej si priority a jednej bez okolků.Život je krásnej a stojí nám za to.

Ivka má pravdu.Pevná vůle nestačí.Vůbec bych ten alkoholismus nepodceňovala, nehrála si na siláka, stejně vás zase dostane.Já nepiju pár let, vůli mám hodně silnou, ale bez léčebny, AA bych nedokázala přestat a hlavně držet se!Je pravda, že jsem pila víc než Vy, déle, byla na tom hůř, Vás to taky potká,jestliže nezačnete úplně vážně se svou smrtelnou nemocí něco dělat a to s pomocí odborníků, áček......bacha na ty prášky, a pití!Nejde to dohromady!Nechci nikoho podceňovat, ale stejně na to přijdete sami.Pár dní vydržíte, a zase se napijete, alkohol je silnější, než ten největší silák.Je to plíživý nebezpečný nepřítel, dostane každého.Nestyďte se za svou nemoc, nevymlouvejte se, jestliže jste alkoholici, nesmíte pít ani kapku,jde to.S alkoholem nebojujte, naučte se vedle něj žít.Začátky jsou těžký, ale vyplatí se!AA jsou anonymní, dostupný, plno lidí tam ví, jak poradit, pomoc.Poznali děs alkoholu, abstinují, žijí v pohodě, přesto tam chodí, nepodceňují svou nemoc.Trochu pokory, vůle žít a jde to.

Verčo,.. oheň proběhl docela dobře. bylo to pohodový a bez chlastu - za což jsem na sebe hrdá, ALE závěrem jsem to zamáslila jinou drogou a za to už na sebe hrdá nejsem.. Vím, že nahrazovat chlast jinou drogou je pitomost... Nematuruješ tento rok..??

Já jsem si samozřejmě taky říkala, že to zvládnu sama.. Vždycky jsem nějakou dobu nepila - abych si dokázala, že mám všechno pod kontrolou a pak jsem znova začala zvesela pít.. Byla pitomost si myslet, že to zvládnu sama. Myslela jsem si, že je to o vůli, ale pak když jsem se vždycky napila, tak jsem na sebe byla naštvaná, že nic nedokážu, nedodržím, nenáviděla jsem se ještě víc.. Potom mi došlo, že to nemůžu vzládnout sama... Atak jsem jednoho dne s ranní kocovinou napsala do Aklubu.. nejdřív jsem se cítila potupně, jak naprostej trosečník, ALE teď už vím, že to byla NEJLEPŠÍ věc, kterou jsem kdy udělala..
Protože mi to nepopsatelně pomohlo a pomáhá.. Jsem fakt hrozně moc ráda, že tam chodím..