Ahoj všem. Tak jsem náhodou narazil na tyhle stránky a chci Vám tu nechat svoji zkušenost.
Jsem muž 43 let.Nepiju už 14 let, když nepočítám to, že před měsícem jsem si koupil placku a celej den mě trvalo, než jsem ji do sebe dostal.
Jako alkoholik jsem měl před sebou už jen velmi krátké období "kariéry". Vím, co jsou to halucinace, počůrávání, agreesivita, deprese, sebelítost a pocity že všechno je n....
Vím co to je, když si člověk lže a hledá "důvody" ke všemu, co s alkoholem souvisí a zejména důvodu ke svým pocitům a názorům.Prošel jsem si i brekem, kdy mě na zlomek sekundy došlo, že sem alkoholik.To je třeba ve chvíly, kdy Vám to řekne nějaký odborník v poradně a nedej bože je tam s vámi ještě k tomu žena. Od toho "zlomku sekundy, uběhla ještě dlouhá doba,než mě to konečně došlo. Mezitím, se se mnou rozvedla žena, a já přišel o práci, a úspěšně jsem si vybudoval image notorika.Na počátku rozhodnutí jet do Želiva, byla mojí motivací, nepřijít o novou partnerku.První pocity v léčebně, byly směsicí totálníjo chaosu, a podivném bezpečí ,které vycházelo z izolovanosti, od všeho. Od lidí, od města, od alkoholu a hlavně od rozjetého vlaku, co nemá brzdy.Postupně, jsem si začal uvědomovat, co se vlastně děje.
Vlastně jsem uřž nechtěl pít sám za sebe...kvůli sobě.Nejtěžší, co na léčbě je , je práce na sobě, co za vás nikdo neudělá. Dlouho máte pocit, že jdete sami proti sobě.
Poctivě jsem se snažil, na sobě makat, a není to sranda.
Je to všechno o psychice, a je to těžký. Pobyl jsem tam dost dlouho, léčbu jsem nedokončil a utekl. Dostal jsem funkci a to jsem neunesl. Moje rozhodnutí, že nechci pít, jsem dodržel.
Začínal jsem od nuly, bez sebevědomí, s pohledy lidí, co už dopředu nevěřily. Je to něco, co musíte unést, mají na to právo.Postupně, po drobných malých úspěších jsem si budoval svou vlastní sebedůvěru.I když jste při léčbě konfrontováni s jasnými pravidly života bez alkoholu, přeci jen mám názor ten, že si je musí ušít každý na míru.Jako drobný příklad uvedu to, že Vám řeknou, když hledáte práci, že máte otevřeně říct, že jste abstinující alkoholik, i já to říkal. Říkal, naž jsem pochopil, že takhle práci prakticky neseženu.Neměl jsem problém, to někde říct, ale až po nějaké době, kdy byl se mnou zaměstnavatel spokojen.
Následovalo 13 let vztahu, v němž se narodila i naše dcera.
Je v tom něco víc:
Ano, věřím tomu, že nejde jen o alkohol, v mém případě, musím konstatovat, že sice nepiju, ale celý život se se mnou táhnou problémy. Např. neschopnost zvládat náročné situace.
Náš vztah, se po 13 letech rozpadl.Na jeho konci, byla moje nevěra a trpké poznání,jak se se mnou partnerka ve vztahu cítila.
Začal jsem znovu, s pocitem, že dobře mi tak.Bohužel nejsem sám, co né vždy umí unést důsledky svých činů, a tak i mě neustále doháněly ty moje, a to v podobě honícího psa, který s vámi manipuluje, vydírá a vyhrožuje.
Věren své vlastní neschopnosti zvládat náročné situace, jsem se vzdal všeho. Bytu, práce, budoucnosti.
Dnes, jsem bezdomovec, co ještě není na ulici, v patách mám exekutory, a ikdyž jsem šikovný, tak dneska se moc nehraje na to, že seženete kvalitní práci, kde si vyděláte, pokud nemáte alespoň tři řemesla, a pět cizích jazyků.
Proč to celý píšu
Na alkoholu, je dobrá jen jedna věc...neexistuje v něm kompromis, nedá se to očůrat.Ten, kdo je závislej, má na výběr, bohužel si často musí namlátit h..., než mu dojde, že se ho to týká. Pak si musí prostě jen vybrat.Ty léta za to stojí, myslím léta bez pití.Začnete si sami sebe vážit alespon trošku, že jste to dokázali.Je to všechno o psychice a tak opravdu věřím, že za celoživotním zvládnutím jakékoliv závislosti je zvládnutí nějakého toho trápení, co člověk nosí v duši, a nechce vidět.Nevadí mě, pokud si budete o mě myslet že jsem blázen, nebo něco podobného.Stačí mě, když si to přečtete.Je to moje zkušenost. Vám přeju, ať máte lepší, a to lepší sami se sebou už kvůli Vám samým.
Na závěr:
A jak to je s tou plackou co sem si teda koupil před měsícem? No, po těch letech, to bylo dost náročné, do sebe dostat.Další sem si prostě nekoupil.Víte proč?
Protože pokud bych si ji koupil, tak si k tomu vezmu už i prášky, ale ne proto, že bych si říkal nic se neděje.
Když zvládnete svojí závislost, jste páni Vy,nevadí vám vědomí toho, že jste alkoholici, když nepijete.
Pokud ale podceníte sami v sobě příčinu, na jejímž konco je třeba alkohol jedním z důsledků, může se stát, že alkohol vyměníte za něco jiného at už je to hodně práce,či cokoliv, co nemá míru.
Přeju Vám,ať vždy vidíte vic možných cest.