Alkoholik

Já: Tak jasně. Já se taky snažil o kontrolované pití, jak tomu říkají a chvíli to šlo, a pak se to zase podělalo. Ale mě jde o to, jestli mezi narozením a alkoholismem bylo období kontrolovaného pití, nebo ne..

Ja myslim, ze jsem takovy obdobi mela docela dlouho. Nesnazila jsem se kontrolovane pit. Proste jsem pila jen nekdy, podle okolnosti a prilezitosti...

Mně už se o tom psát dokola nechce při mém počtu příspěvků, ale má konzumentská fáze trvala dost dlouho a ikdyž jsem se po janevím patnácti letech víc rozpil, flaška rumu 3x-4x týdně, nedělalo mi problém na chvíli přestat a kontrolovat to. Pamatuju, že jsem vypil nějaký patok a týden mi bylo blbě a na půl roku přestal. Nechybělo mně to, neměl jsem to pravé bažení, ale vnitřně jsem tak nějak cítil, že jak zase začnu, těžko se mi bude přestávat. A bylo to tak, začlo to pivem a pak jsem si dál užíval, vážnější problémy přišly až asi po dvou až třech letech takového pití.

Stalo se, co už s tím naděláme a měl jsem období, kdy jsem se taky musel ve všem patlat, rozebírat chlast, rodinu, životní okolnosti a nějak je tam takový vývoj, říkal jsem, že to bude asi věkem, tyhle otázky a přezkoumávání, hledání řešení, co jak a proč mně nějak přestalo bavit. Vyprd jsem se zkrátka nato a žiju svůj život, trvalo dlouho než jsem se s těma věcma srovnal a dnes si říkám, že jsem byl osel, když jsem se v tom všem hrabal... zbytečně.

Já chtěl mít vždycky všechno vyřešené, chtěl jsem vyčerpat všechny možnosti, abych pak něčeho nelitoval. A jak stárnu tak můžu říct, že jsem udělal tedy všechno co šlo, můj život měl různé zákruty, no a mám pro co žít, mám svůj smysl života, mám tady ještě nějakou práci... ty věci co jsou trvalé a nezměnitelné beru tak jak jsou, něco málo ještě by šlo ještě zlepšit, čas nezastavím a bylo mi dřív líto, že nejlepší roky mám teda za sebou, první menší zdrav. problémy před třicítkou, kdy jsem se musel vzdát lezení po skalách a hledání jiných cest... životní změny, stěhování, jiné nové zájmy, jiní přátelé, měnil se úhel pohledu na věci kolem sebe, neúspěchy mně neodrazovaly, no tak co, tak jsem něco podělal a nevyšlo to, jsou horší věci- takové změny v myšlení, dobrá je fyzická zátěž, jak máš v práci tak to stačí, mně dělalo dobře několikrát týdně chodit plavat nebo jen tak chodit po kopcoch s čoklem atd....

Dobrá otázka.

Myslím, že po niekoľkých detských odchlipnutiach hnusnej peny z krčiažku s pivom nesenom z krčmy to ešte nebolo.

Oveľa neskôr piatkové posedenia v krčme s kolegami, žiadne starosti, pivo, cigaretka, záverečná, svet gombička.

A potom mi raz preplo a prišiel prvý viac-dňový nepretržitý záťah, doma, a potom dlho nič. A neskôr zase. A tak furt dokola.

Zkraje mi to nechutnalo, pak jsem se občas napil, abych byl frajer před kámošema, abych byl dospělý, účinek se mi někdy líbil, většinou ani nelíbil. Konzument, který pije alkoholické nápoje kvůli chuti jsem nebyl. I když se mi líbilo během pití piva/vína se mi zvýraznila třeba chuť jídla.

Pak jsem si na ten účinek nějak zvyknul a začal se mi líbit, pak mi začaly nápoje i hodně chutnat, a opíjel jsem se ve společnosti, NIKDY sám. Závislost občas naplno vystrčila růžky během tohoto pijáckého období a já se zlil. Ještě to šlo většinou regulovat, nepít, nebo ubírat.

No a pak najednou po pár letech pijáctví jsem začínal cítit potřebu se opít, když se mi něco povedlo, něco nepovedlo, někdo mi ublížil, nebo když jsem si ucucnul při nějaké oslavě něčeho s alkoholem.. . Pil jsem i sám. Pak už většinou sám, i když v hospodě. Např. když na mě přišel tak silný crawing, že jsem to nevydržel a musel utíkat a utíkat do hospody a tam pít a pít a pít.. Bylo to jako bych chtěl hrozně souložit, pak souložil a špička byl můj orgasmus. Tam se už považuju za úplného alkoholika, i když tomu říkají kvartální. No a pak jsem pořád pil nepil, bojoval nebojoval, naříkal, měl deprese, léčil se..

A teď nepiju. Ale když nad tím přemýšlím, prostě nikdy jsem nebyl jako normální konzument, který je podle definice (např. wikipedia):
Konzument – Nevyhledává alkoholické nápoje pro jeho účinky, ale pro chuť. Nečiní mu potíže abstinovat, ale nemá k tomu důvod.

Morfee-úplně to samý. Stejná dráha. A začalo přibývat toho pití o samotě, už nešlo o tu zábavu a začalo přibývat napití, abych prostě usnul. Tam někde začaly už velký obavy a naštěstí zabrzdění. Ale jak psal Pert-mě už je to dneska fuk, už se v tom nehrabu. "Nejlepší je nepít ať už jsou příčiny pití jakékoli."

Tak tohle se mě ale tky netýká:
Konzument – Nevyhledává alkoholické nápoje pro jeho účinky, ale pro chuť. Nečiní mu potíže abstinovat, ale nemá k tomu důvod.
To nejsem já. Naopak někdy závidím ostatním ty chutě kapučínek, milk-shakeů, džusů a já se lámu s pivem, ne vždy dobrým ani, hlavně aby bylo "veseloů... Kvůli chuti to není rozhodně.

Nečiní mu potíže abstinovat, ale nemá k tomu důvod.

Podobne hovorí aj alkoholik. Prestať môže kedy chce, ale nechce. Nemá dôvod, veď všetko má pod kontrolou.

Krtek napsal:
Nečiní mu potíže abstinovat, ale nemá k tomu důvod.

Podobne hovorí aj alkoholik. Prestať môže kedy chce, ale nechce. Nemá dôvod, veď všetko má pod kontrolou.
"Prečo vôbec niečo chcieť, keď slobodne nemusím úplne nič a smrť si aj napriek tomu každého nájde!"