Alkoholik

Radime,s vaším vztahem je to ted tak jak to je,může se to změnit,taky nemusí,neházejte flintu do žita,ale pokud chcete mít volné vztahy tak tam asi problém nebude,ale jak si vzpomínám,chtěl jste po léčbě plnohodnotný vztah a dobrou práci a toho bych se na vašem místě držela zuby nechty.Je to dobrej cíl řekla bych velmi dobrej a jestli to bude s vaší nynější partnerkou nebo s jinou nechala bych budoucnosti.Zaměřte se ted opravdu na sebe a svůj velký problém(alkohol,léky.

Tím plnohodnotným vztahem si právě představuji krásný, dále zdůrazňuji jednou provždy bezdětný vztah, kde budu mít dostatek soukromí, ale také dostatek vzájemné lásky a podpory, kde mě partnerka bude respektovat (pochopitelně i já ji), nebudeme si muset nic nalhávat, rozumně si plánovat prožívání volných dní, hlavně víkendů.

Také bych byl rád, aby důležitá rozhodnutí dělali oba dva partneři a ne jen jeden a to třeba i na truc druhému. Před dvěma lety přítelkyně viděla, že mi práce ubývá, měl jsem tehdy částečnou invalidku a sama jen minimální mzdu. Přesto si "musela" koupit starší auto v bazaru za cca 120 tisíc, kupovaly si ho se svojí mamkou, já jako strojař jsem snad ani nebyl přizván, na první pohled bych viděl na rampě, že auto je shnilé, brzdy, gumy sjeté, baterie stará, olej černý jako bota, brzdová světla vzadu nesvítila atd. atd., v zásadě to bylo auto nezpůsobilé k silničnímu provozu. Nakonec opravy stály dalších cca 30 tisíc, poté se přítelkyně divila, že má málo peněz. Jakoby ten starší Favorit tehdy nestačil....
Ještě štěstí, že jsem na to nepřispěl ze svého ani kačkou, musel bych se stydět, tedy vlastně tu baterku jsem myslím kupoval já, jinak by ten vrak nešel ani nastartovat. Poslední kapkou bylo, když na rovném úseku se rozlomila pružina u tlumiče pérování, mohli jsme havarovat, další oprava za 7000,- Kč.

Ještě mám asi hodinku čas na psaní, tak se ještě vyjádřím ke své práci. V současnosti jsem tedy na ÚP, jenže tím, že jsem starší jedináček, který se také narodil již tehdy starším rodičům, tak právě v posledních cca 2 letech nám umírají postupně babičky, dědečkové, strýcové, tety a pratety, po kterých zůstane typickým dědictvím stará chalupa. Postupně se tak mým řekl bych "nechtěným" zaměstnáním stala práce, která má asi nejblíže k povolání "správce nemovitostí". Není to nijak zábavné, na rekonstrukce nejsou peníze, takže to nelze pronajímat, naopak všude se musí platit voda, el., plyn, daně atd. Snad až na tom budu zdravotně lépe, tak s tím budu muset něco udělat, je to neúnosné. Jen ale nevím, jak mám stihnout "chodit do práce" a zároveň dělat tohle. Vrtá mi to dost hlavou, nejsem totiž majitelem žádné z těchto barabizen, jen opravář a účetní.

Jak tak koukám, tak to už jsem hodně odbočil od tématu, jen jsem chtěl napsat, co vše mě v zásadě trápí, myslím, že teď už o mě víte vše podstatné, takže mě tu můžete "rozcupovat" na kousky. Hezký zbytek dne Vám všem. Radim.

žádný rozcupování se nekoná.Dalším vaším cílem by mohli být ty vaše "barabizny"peníze,které jste utrácel za alkohol můžete investovat do opravy některé z těch "barabizen aby se z nich postupně mohli stát obyvatelné,kde byste mohl s případnou partnerkou přebývat.Já vím hudba budoucnosti,ale taky možný cíl a motivace postavit se konečně na vlastní nohy.A dobrá práce k tomu,hypotéka nadosah,ale s pitím to nepude.Cítím z vás sílu,potřeboval byste jen trochu dostrkat.

Moc hezký povídání, od rána jsem mohla jen tak juknout a ža teď se přidat. Plně souhlasím s Ivlikou a ještě bych Radime k té zmiňované síle přidala,že nejste vůbec lehkomyslný a stavíte se k věcem zodpovědně a to je vlastnost, kterou by uvítala nejedna adeptka do vztahu.
Jak sám říkáte a i odborníci Vám doporučují: řešit teď to hlavní.
Mám radost,že není diskuze u ledu

Jsem opět tu a se mnou přichází zákon...
Máte dámy naprostou pravdu - mám určitou sílu, motivaci atd., ale potřeboval bych "popostrčit". Nechcete mě třeba chytit za uši a odnést přímo do nějaké léčebny ? Časem bych vám byl za to určitě vděčný !

Je také fakt, že asi nejsem lehkomyslný, dokonce bohužel v některých věcech jsem spíše puntičkář, a to taky není dobře. Že by moje vlastnosti uvítala nejedna adeptka do vztahu - to mi vážně lichotí, úplně se tu červenám

Jedním dechem ale musím dodat jednu věc, která je tak trochu tabu. Na stacionáře chodí jak muži, tak ženy, celkově spíše převažují ženy, lidé jsou celkově různého věku. Bohužel kvůli řešení a probírání společných problémů právě na těchto stacionářích vznikají nejrůznější vztahy, včetně těch milostných, často však bohužel nechtěných. Samo o sobě by to jistě nevadilo, takové to drobné "škádlení se", drobné provokace apod. Jenže mě se stalo to, že se do mě tehdy na stacíku zcela bezhlavě zamilovala tehdy o cca 15 let starší ženská, přestože byla vdaná, měla děti, svoji domácnost atd. Já jsem její návrhy zcela jasně odmítal, nemělo to žádný smysl. Bohužel její chování mi bylo docela nepříjemné a jak jsem časem zjistil, chovala se dost podivně i na oddělení (já jsem dojížděl, takže jsem o tom nevěděl). Dnes by se takové chování dalo označit jako tzv. "stalking", v podstatě mě "pronásledovala" ještě cca 2 nebo 3 roky po stacionáři, byla dost neodbytná, vůbec nerespektovala fakt, že už chodím s někým jiným. Na své nevhodné chování byla upozorněna i naším psychologem. Celý můj poměrně dobrý dojem ze stacíku to dost pokazilo a osobně jasně přiznávám, že nemám dost životních zkušeností, abych to dokázal jasně vyřešit. Mám takový pocit, že jakmile se sejde více lidí, a to kdekoliv (škola, práce, stacionář), vždy se najde nějaký nepříjemný provokatér, jehož cílem resp. obětí se poměrně často stávám bohužel já, protože tak nějak "vybočuji" z řady, a to je láká. Napsal jsem to tu jen proto, že se tu stále bavíme dost o vztazích, a tak nějak mě tohle zrovna přišlo na mysl. Jen jsem to potřeboval ze sebe dostat.

Zdravím Radime, kdyby to tak fungovalo s těma ušima a odnesením, tak by sem na fórum nechodilo tolik nešťastných lidí, kteří chtějí druhým pomoci. Já vím, že jste to myslel jako žert, ale jen tak jsem se zamyslela.
Už jsou volné linky, jak jste psal, že jsou stále obsazené, v těch poradnách?

Ahoj Radime,nemyslete hned na nejhorší,žijte přítomností,tady a ted.Nikdy není nic jak se jeví a katastrofický scénáře přenechte filmařům.Jak jsem už několikrát psala, nejdůležitější jste vy, pak vy a pak zase vy.Koukejte sebrat tu sílu která tam ještě zatím je a šup.Jde to pak rychle a nebolí to.Ono dostávat se z opice je někdy horší. Moc přemýšlíte co by kdyby a to věci škodí.

Je to děs a běs.
Od včerejška mám chřipku, jsem jak mátoha, všechny schůzky na příští týden budu muset asi zrušit. Nevím jen, jestli kvůli ÚP budu budet jít zítra ráno k obvoďačce. Asi se mě lekne. Jak mám nedostatek chlastu, tak se mě klepou ruce, mám depku, chtěl bych jen ležet. Tu chřipku jsem tedy fakt nepotřeboval, mimochodem jak jsem zjistil, tak alkoholici mají slabší imunitní systém, a to už jsem jednou vloni poznal. Tel. linky již nejsou obsazeny, jen tam došlo k nějakým přesunům - Dr. Mílek už nedělá na Stacionáři, podle webu lfhk.cuni.cz/psych je teď vedoucím Otevřeného oddělení a pan Dr. Čížek z AT poradny se někam "vypařil". Fakt by mě zajímalo, proč se mě to takto komplikuje. Ach jo.

Jediná pozitivní zpráva je, že se mé přítelkyni již po mě stýská a mě koneckonců po ní taky. Sice jsme si řekli, že zatím by nebylo vhodné se nějaký čas scházet, mohlo by to skončit nějakým nepříjemným dohadováním, nebo taky naopak vzájemným objetím se, ale teď mám navíc tu chřipajznu. Takže jdu hajat, večer se tady snad objevím.

Tak alespoň využij, že nemáš teď na alkohol takovou chuť, vydrž to nepít a za pár dnů to bude lepší s chřipkou i alkoholem !