Alkoholik

Chtěla bych reagovat na Pavla, i když jeho příspěvek je už pár dní starý... Pavle, prošla jsem naprosto tím samým, veškeré "bezbolestné" pokusy typu samoabstinence, psychiatři, každodenní boje. Myslím, že pro tebe je už léčebna jediné řešení - jestli to není tajné, kam jdeš? Úplně chápu tvůj strach, že když se ti vlastně pití líbí, že ti nebudou schopni pomoct. Já tomu vždycky říkala "boj vlastního mozku s vlastním mozkem". Hraješ šachy sám se sebou, kdo vyhraje? K tomu čeho se bojíš... můžeš mít pravdu. Obzvlášť u lidí, co jsou do léčebny dotlačeni rodinou, celou léčbu se trápí a první cesta pak vede do hospody. Já to takhle měla vlastně skoro pokaždy. Ale já jsem těžší případ než ty, alkohol byl pro mne všechno, to nejvíc v životě, nic mi nepřinášelo ani pár procent stejného uspokojení jako se opít. Léčba je ale určitě výborné řešení, hlavně během prvních týdnů přestaneš uvažovat jako zmatlaný alkáč (začne ti trochu jinak fungovat mozek), pak se zamyslíš a uvědomíš si, že to "nechci" začíná převažovat nad "chci", taky tě pořádně psychologicky rozeberou, zjistí důvody, atd. blabla, to už jsi tu asi mockrát četl. Co byl pro mne zajímavý postřeh, odstřižení od alkoholu jsem vnímala jakoby rozchod s milovaným partnerem. Zpočátku to bolí, pak se ta bolest otupuje, přichází nové podněty, noví kamarádi, nové aktivity. Škoda, že už neexistují dlouhodobé léčebny (Želiv býval až roční), tam bys na svou "lásku" asi zapomněl. Nebo ne zapomněl, ale ty úchvatné zážitky by s časem ztratily na intenzitě, zjistil bys, že lze začít "bez ní". Pokud léčení nebude mít úspěch, a je to možné, ne že to zabalíš. Uznávám, je to obrovská pakárna, jít znovu, obzvlᚍ když jdeš do té samé léčebny, někde ti to dají naprosto sadisticky sežrat (Červený Dvůr, Nechanice např.). Já šla zbaběle na každou další léčbu jinam. Bylo to i nepatrně úlevné proto, že jsem nevěděla, co přesně mě znovu čeká, že to v té nové léčebně bude v něčem jiné. Ale v léčebně není vždycky jen zle, zažije se tam i spousta legrace, naváží se nová, vyjímečně se zadaří že i kvalitní přátelství, zamilovat se tam nedoporučuju, oni kvůli tomu i vyhazují, zpočátku mě tohle nařízení iritovalo, ale postupně jsem zjistila, že to má opravdu smysl. Jednak při skupině jako mimoň nesníš o prsou své vyvolené, místo abys poslouchal co máš, jednak ty vztahy mají pochopitelně tendence pokračovat po léčbě a nedopadá to dobře. Obzvlášť pokud jsou oba zadaní, dlouhé roky byli doma peskováni a láska se kamsi vytratila, zbyla jenom buzerace - to máte pocit, že ta nová /nový/ jsou osudová láska a jak zpívá P.Dobeš, "papuče letí pod pohovku, nákupní tašky padaj na vozovku, ať si tramvaj zvoní, ať se zblázní semafor ". Tak podobné zbrklosti bych fakt neradila.

Sorry, popletla jsem jména, reagovala jsem na stef.

Ahoj přátelé,

jsem alkoholik asi od narození.
Má matka je alkoholik, můj biologický otec byl (zemřel) alkoholik, můj nevlastní otec je alkoholik, můj děda byl alkoholik. Jen babička ne.

Chodím sem číst a až před nedávnem jsem se zaregistrovala.

Poprvé jsem se opila v šesti letech, když ve flašce od sirupu byla vodka.
Tato příhoda přišla mé matce úsměvná a všem ji vyprávěla.

Měla jsem hodně těžký život, asi by vás mé vyprávění nezajímalo.

Obsah mého života by se dal rozdělit minimálně na tři životy.

Chci se zeptat, jak se zbavit závislosti, když si při pití uvědomuji, že mám nějaké závazky a tomu to pití podřizuji.
Piji pivo a jen ve volnu.

V práci jsem za "nejlepší", zachraňuji nejen pracovně, i duchovně.

Momentálně jsem úplně sama, jen se svými akvárii a pejskem, které nikterak nezanedbávám.

Přesto se vždy těším na volno, kdy si koupím pivko a resetuji to kulaté na krku.

V současnosti nepiju na žal, piju s pocitem odměny za vykonanou práci.

Pokaždé, když posunu laďku výš, jsem šťastná a dám si "za odměnu".

Vážím si včelaře, hledala jsem všechny jeho příspěvky.
Držme se ho, je to bytost velice moudrá a hodně stará Duše, která nyní pomáhá a ještě pomůže mnoha jiným.
Včelaři, tys tu závislost měl zvládnout, to byla tvá Cesta. Bez ní by ses neposunul dál...
Ale ty to víš, Andělé a Mistři jsou ti stále nablízku a vedou tě...

Krásné nedělní odpoledne všichni... I já jsem jak přes kopirak.. Dvě dospělé děti, jedno ještě žije doma, a dvě malé děti,je mi 45 let. Piji tak 10 let. Poslední roky klidně i 2litry vína denně. Někdy i dopoledne. Občas točené pivo. Není to pití do mrtva, jsem hladinkář a už hodně vydržím. Ale je to hrůza... Noční pocení, bolavá hlava, ekzém u očí, nervozita, hádavost. Piji hlavně sama, doma. Jinak vše jako vy ostatní. Již jsem si přišla odporná. Asi před rokem pokus o abstinenci, vydržela jsem asi týden a po chvilkovem kontrolovaném pití, bylo vše zpátky.
Před 15 dny jsem se opravdu na sebe naštvala a přestala pít. Zatím dobré, nějak se mi to prehouplo v hlavě, alkohol je mi už od pohledu odporný. Dělá se mi z něj špatně. Chodím i pomáhat známému do restaurace, točím pivo, nosím víno a nic.. Prostě nemám vůbec potřebu. Jen se modlím, aby ten odpor vydržel opravdu napořád. Vím, že kontrolované pití nezvládnu, takže doživotní abstinence. Před třemi měsíci jsem i přestala kouřit. Teď mi to chybí Vím, že když so dám jednu, jedu nanovo..
První dny abstinence byly hrozné, nervozita, křeče, nespavost atd.. Nyní 15 - tý den, nervózní, bolí hlava,ale fyzicky jsem lepší I pozitiva, zmizel ekzém, cítím se lépe, daleko víc věcí zvládám. Také mám dost stresující okamžiků, které jsem řešila skleničkou, teď mám bylinky Jen jsem si asi myslela, že budu rychleji fit a v pohodě, ale pila jsem tak dlouho, že nemohu čekat zázraky.
Jinak, jsem hrozný beran a hrozně samostatná jednotka, co všechno musí zvládat sama, takže chodit na AA si vůbec neumím představit. A léčení si nechám pro případ "ztroskotání". U nás v rodině se alkohol táhne jak červená nit...
Jinak díky, že jste, je moc fajn si zde čerpat nadšení, rady a zkušenosti. Sleduji zdejší fórum dlouho. Jooo, a mmj. dnes jsem s pod okno zasadila stromek abstinence, javor...

Ahoj Agi, ahoj Eleno a Reminiscence a všichni na mém vláknu. Děkuji vám za podporu, jsem tu stále s vámi, ale bohužel za tu dobu co jsem tu nebyla jsem měla 3X těžkou recidivu a nemám ani sílu ani odvahu o tom psát. Jediné co z toho vím, že jsem už dementní psychicky narušený jedinec, který neumí jinak než chlastem řešit problémy, jedná se vždy o mého manžela a jeho recidivu a lhaní atd. a následně jakoby " mou pomstu" nebo důvod vlastně opít se taky. Ještě to nevzdávám, ale tentokrát to zkusím přes toho psychiatra, bez výmluv a totální abstinence.
Bylinky na uklidnění moc nezabraly, teda zabraly, ale ne co se týká mého muže. Začala jsem dokola pročítat rady MUDr. Nešpora a zkouším se z toho hnoje zase vyhrabat. Prosím neodsuzujte mě, i když tady teď moc nepíšu, stále pročítám nové i staré příspěvky a snažím se probudit, nacházím tady na fóru povzbuzení. U nás nejsou AA ani nic takového. Tak jsem ráda, že je tu teď někdo nový se mnou, už dřív se tady pár lidí podpořilo a vyhecovalo k abstinenci. Pojďme dál.

I já řeším kritické a psychicky vypjaté okamžiky sklenkou. A nejen, když mě naštve chlap. Mám toho teď hrozně moc. Ale i tak si uvědomuji, že je to jen výmluva jak chlastat. A Nešpor se čte moc pěkně, je to takový vtipný chlapík

A mmj... Prosím zkušenější, kdy začne být člověku při abstinenci lépe??? ... Vím, že patnáct dní je málo, ale kdy se to tak trochu začne lámat??? A hlavně ta moje nervozita..

Pro mě platilo a s pár lidmi jsem se i shodl, že tak po těch třech měsících abstinence přichází zlom a je ti pak líp a líp. Nelekej se, taky mi to zpočátku přišlo neuvěřitelný se takovou dobu nenapít. Ale jde to. Po pár týdnech je normální nervozita, vyklepanost, depky, nespaní. Ale tyhle špatný věci přejdou. Každým dnem jsi silnější. Vydrž a budeš se divit, stojí to za to.

Děkuji Sochaři za odpověď.. Trochu mě to vyděsilo, ale ne moc , vlastně si ty hrozný stavy tak trochu užívám, jako že ten přerod musí bolet, abych si ho vážila, abych si to pamatovala, nebo nevím, jak to popsat. A naprosto si libuji ve vytváření symbolů , mám ametyst kamínek na stole , kartičku kamarád , mincí, zasadila strom abstinence,na který koukám od kuchyňské linky, zaskrtavam dny v kalendáři, jsem jak blázen ale líbí se mi to. Sochám si život bez alkoholu ..

To nevim, ze je javor strom abstinence. Jeden jsem pred 5-6 lty zasadil a lil jak prokoply

Lepe myslis psychicky, fyzicky a nebo oboji?
Po fyzicke strance mi bylo dobre reativne rychle. 1. tyden neskutecne zle po x dennich tahu - abstak. Pak se to za dalsi tyden, dva srovnalo. Nejhorsi bylo spani/nespani. Nemoznost usnout a pritom telo bylo tak unavene. Takova spankova deprivace ktera hranicila s totalnim vycerpanim. Halucinace - sluchov, zrakove.
Psychicky - prvni tri mesice byly jako jizda na toboganu. Spousta energie na vse. Potom prislo nejake znechuceni, vycerpani.

Ted je to rok a je to zas nejak vse na prd. Ale k alkoholu me to nastesti netahne - tedy vedome ne, podvedome ano - sem tam alko-sen.