Alkoholik

Dokud člověku bylo jen drobet blbě, tak to šlo. Ale jak se toho stavu ústupu alkoholu z těla začal norek bát, to teprve začalo tóčo. To byly ty správný pecky... Není nic horšího než pití ze strachu z vystřízlivění.

Kedysi v začiatkoch som nechápal, prečo kolegovia hneď ráno idú na pivo. Ja som bol opitý s nimi a nič mi nebolo. Maximálne občas trochu blbo.
Prešlo pár rokov a...Ráno, keď som sa prebudil(samozrejme s oknom), som vedel, že nastane peklo. A snažil som sa tomu vyhnúť, čiže opäť alkohol. Po pár dňoch, keď som už nevládal ani piť, som pochopil, že si to opäť budem musieť pretrpieť. Brrrrr. To bol maximálny hnus. Nikomu neprajem. Piť pretože sa bojíš vytriezvieť je vážne vrchol. A zo strachu, že ma natiahne pri tom absťaku alebo že mi z toho rupne v hlave(chodenie hore dole po byte, celý deň a noc až chodidlá bolia) sme volali záchranku.

Mě donutilo řešit alkohol nyní až to, že to vygradovali tak, že když jsem se opil, nebyl jsem zodpovědný za svoje chování-dělal jsem věci, které bych nikdy nedělal, další den okno a poslední kapka byla, když jsem měl úlet se sestrou od holky, kterpu miluju....až toto mi převrátilo vše naruby v hlavě! A to jsem v dubnu skončil na záchytce poprvé v životě a v únoru na policii kvůli rozbité hospodě-tady ty věci mě nezastavily až to s tou holkou, uvědomil jsem si jaké jsem "nepříčetné hovado" střízlivý bych to nikdy neudělal.A to že mě svedla už je druhá věc.A jak píšete ty kocoviny další den doslova protrpený-hrozné stavy..... spíš teď nade mnou visí den co den výčitky-říct ji to neříct, miluji ji, ale necgci ji ztratit... a to že ji řeknu, že v tom byl alkohol asi neomluví :/ vůbec nevím, co dělat....

dobré ráno
nejsem masochista , snažím se abstinovat, jen asi to pořát nemám nastaveno správně. Momentálně nepiju, snažím se, ale už se mi to i zvrtlo nedávno.
Jsem šťastná za každý den a jak píšete...s pokorou. Myslím, že konečně jsem pochopila, co to slovo znamená. A vím, že je to začátek dlouhé cesty, ale bojuju a bojovat budu. Díky vám jsem popošla o pěkný kus cesty a i když mám problémy nebo chci slavit ANI MĚ NENAPADNE PÍT. Takže věřím, že to dám.
Krásný střízlivý den

Jedna z mých uliček hanby byl třídní sraz.

Pamatoval jsem si ten večer jak jsem byl zábavný a všichni se smáli mému humoru. Že už jsem ke konci byl trochu unavený jsem si pamatoval taky. Pritelkyne byla tehdy doma nastvana ze jsem byl uplně namol. Nesmysl.. jen v náladě říkal jsem ja.

Nedávno jsem našel někde na netu fotku... super parta ze základky ve vzájemném objetí se směje na kameru. Jen jeden se nesměje a spí s hlavou na stole. To jsem byl já.
Vůbec o tom nevím.

Nevím jeslti jsem alkoholik.. ale člověku který pije normálně společensky se přeci tohle nestane.

Ani to že by až ráno přišel na to že nemá mobil nebo třeba doklady a vůbec netušil od kdy (taky můj jeden případ)

Zvláštní je že to tak vnímám až teď po nějaké době abstinence. Myslím to že to FAKT není normální.

Tak aktivní alkoholik má ty hodnoty přenastavený, stejně vnímání reality a soudnost, či nesoudnost jsou taky úplně mimo realitu. Proto Ti asi připadá, že dneska vidíš věci úplně jinak. Včera jsem měl takovou příhodu. Zaparkoval jsem v rohu parkoviště a šel si pro neschopenku k doktorovi. Vracím se, a vidím odcházet chlápka od auta, který mi blokovalo výjezd. On stál na místě zákazu zastavení, ale tak nešikovně, že jsem měl možnost buď vzít to Vltavou, nebo čekat až se milostpán uráčí uhnout. Zavolal jsem na něj, jestli mi může uhnout.(slušně) On mi odvětil, jestli můžu chvilku počkat. Já, že nemůžu. A on zavol takovým arogantním tónem na ženskou ať jde popojet s autem, že prej nějakej Pražák strašně chvátá. Otočil jsem se a šel k němu, že mu jí natáhnu - za toho Pražáka. Když jsem mu z bezprostřední blízkosti snažil nastínit můj úhel pohledu na věc ucítil jsem z něj chlast - 8 hodin ráno... V tu chvíli v mých očích spadl na takový dno, že mi nestál ani za žádnou další konfrontaci. Oni uhli, já odjel a až cestou jsem si říkal. "Tyvole, dyť ty si býval stejný prase jako tenhle pomatenec..." Nutno podotknout, že já býval i horší a nebylo mi problém být v osm ráno už na maděru - tzv taktika 3x za den na sračku... Až mi bylo trapně při tom uvědomění si. Člověk se hold kouká na svět očima ožralýma a očima abstinenta :o))

Gennosuke napsal:
Drahoslava napsal:
Bože pomož mi, dej mi sílu s tím zkurveným chlastem zkoncovat!!!

Buh Ti nepomuze - ver mi, taky jsem prosil ....

ale pomůže, ale jinak než si člověk přeje Určitě ne "zázračným uzdravením" že najednou bude zvládat kontrolované pití jako spousta ostatních kolem...že si bude moci tu drogu ponechat...tak takhle to nefunguje.
Člověk vždy musí udělat svůj díl a Bůh potom dodělá třeba zbytek... Pro někoho to třeba může znamenat podstoupení ústavní léčby - projít si tím "údolím šeré smrti".
Už "jenom" to, že léčbu zvládne řádně dokončit a vnitřně se "přenastaví" na trvalou abstinenci je takový "malý zázrak" spirituelně obrácení.
Realita života pijícího alkoholika je ale taková, že prosí o pomoc jenom v těch chvílích, kdy mu je zle...hodně zle, jakmile se mu udělá líp "mydlí" do toho dál.
Cesta ze závislosti je hodně bolestná a není to ze dne na den, to jsou měsíce roky, kdy se člověk znovu učí chodit. A musí se tomu hodně obětovat - vzdát se spousty věcí v životě - krev, pot, slzy a...možná vítězství
Tím že v tom vlastně "jedou" oba, je hóóódně špatná startovní pozice, partnerství dvou a to i třebaže abstinujících (!!) alkoholiků se vůbec nedoporučuje.

Drahoslava napsal:
Ahoj zdravím všechny, jsem tu nová, jsem alkoholik a můj manžel také...... Proč kvůli nim nedokážu přestat? zrovna mi volala kamarádka, že už si o mě povídá půlka vesnice a že mi hrozí, že mě někdo práskne a pošle na mě sociálku a já o ty dva miláčky přijdu. ..

Ahoj,
myslím si, že jsi se už dostala na své cestě alkoholika poměrně daleko a dostat se zpět nebude vůbec jednoduché a možná že bez odborné pomoci ani možné.
To že kvůli dětem nedokážeš přestat je běžné a má to tak spousta lidí v léčebně i mimo ni, droga je prostě silnější... přestat musíš jedině kvůli sobě.
Ta věc s tou sociálkou a odebráním dětí není tak černá a hned jak si to představuješ, minimálně se na začátku dostaneš pod dohled sociální pracovnice a budeš mít možná motivaci s tím opravdu něco dělat. V případě neúspěchu takového ambulantního dohledu se soudně může nařídit ústavní léčba a to už potom "spadla klec" protože v případě řádného nedokončení několikaměsíční léčby může soud děti odebrat...
Jednoduše řečeno, jak se o tom dozví úřady, tak skončí "taková hra" a pojede se na ostro!!! Se všemi důsledky a následky.

Zdravím všechny spoluzávislé i abstinující. Nemám doma internet, jen v mobilu, a proto píšu pouze v práci, když mám čas. Nevím, čím mám začít. Asi tím, abych trochu ospravedlnila sama sebe. Nikdy jsem nepila do němoty, abych nevěděla co dělám nebo se nedostala v pořádku domů, nebo abych zvracela a měla okna, nebo pila tak , že bych se hned ráno musela napít, abych přežila kocovinu. Kocovina byla, to nepopírám, ale s uvědoměním, že včera sis dala, tak dneska trp a zpytuj a čisti tělo. Většinou šlo o večerní- odpolední rituálek: vínečko, místo dvou skleniček ovšem padla sedmička. Blbé je taky to, že se to už nestávalo o víkendu, ale téměř každý večer. Po celodenním shonu, děti vypravit a rozvézt do školky, práce, nákup, vyzvednout děti, zprostředkovat jim zábavu- na kolo, na bazén, do lesa, práce na zahradě, pak postarat se o zvířata, dát najíst dětem´, uvařit něco, dát pračku, myčku, nachystat masku do školky apod. atd. Tak na mě přichází má večerní chvilka- jen já a vínko, všechno mi jde líp a potřebuju vypnout, tak si tak sedím a tu poslední čtvrtou sklinku vychutnávám a přemítám o životě a nebo jen tupě zírám a odpočívám, abych se během 15 minut sebrala, dala děti vykoupat, pak sebe, zoubky, pohádku a.. spíme. Další kolotoč zítra. Rána nebyla úplně čistá, ale zase úplný totál taky ne. Mám i vypočítané, že pokud to bude 0,7 víno a končím pití ve 20,00 tak ráno v 6,00 nenadýchám. Nevím, nikdy mě nekontrolovali. Pak trošku horší to bylo o víkendu, ale zase pokud někam vyrážíme nebo mám plány, že budu řídit, tak jsem se dokázala kontrolovat a nepít. A teď ze mě mluví alkoholik obhájce, protože někdy jsem plány přeupravila, abych si mohla dát víc.
Tak teď odbočka: já a manžel
- od neděle se snažíme o problému pití rozmlouvat. Konečně jsem mu byla schopná říct, že už mě to nebaví a chtěla bych žít normálně. Co je to normální? On pije teda taky a to jako fest. Hodně se spolu kvůli tomu hádáme, prakticky od narození prvního syna, protože do té doby jsme to táhli spolu a neřešili nic. Jen sex, chlast a práce. Pak se to začlo lámat, byli jsme i v manželské poradně. A tak to máme dodnes. Nějakou dobu pijeme střídmě, málo, většinou tomu předchází hádka, hrozba léčení a rozvodu. Pak už to začíná, manžel se rozpíjí, čím víc ho ponoukám ať se krotí, tím víc to má na salámu, tak je pro mě jednodušší to neřešit a dát si taky, protože už mi kulminují nervy. No a pak už to manžel začíná tajně prokládat panákama a je krize. Zase hádky, výhružky, na to mi řekne, však ty si dáš taky, začne svoje pití svádět na mě, že jsem na něho furt hnusná( a mám být milá, když každý večer přijde slitej jak hovado), na práci že je strhanej a na nízkou výplatu a na všechno. Zase dojde na vážné rozhovory jako teď, a možná to bude nějakou dobu fungovat. Zasr. kolotoč.
Abych se dostala k tomu, co jsme vyřešili: nejdřív nechtěl ani slyšet, že by bylo něco blbě. Do léčebny nebo na antabus ani slyšet. V pondělí slíbil, že to omezí, ale že ty dvě pivka po práci si prostě dá. V úterý jsem hned poznala, že měl nejen pivo, ale i panáky, zatloukal, ale pak přiznal, že měli rozlučku v práci. Ve středu tři piva, včera už 4, když jsem zasáhla, tak páté už vylil. Má dost fyzicky těžkou práci, řekl mi, že propotí pět triček a když dojde domů, tak se těší jak si otevře a vypije to vychlazený pivko. Jenže pak jde dělat na zahradě a do večera udělá ještě další 4-5. Zatím, než to začne přikrmovat tajně rumem. Včera to uznal, že je to tak, ale léčit se nechce. Moc dobře ví, že léčba znamená ani hlta, žádný dvě pivka, tak dostal opět nůž na krk, že pokud to začne opět přehánět tak už opravdu jiná cesta nebude. Já mám taky problém, a abych s tím mohla bojovat, potřebuju klid a né se stresovat. A teď ke mě. Musím se přiznat, že úplně čistá nejsem. Víno nekupuju, celý den střízlivá hlava- je to super, ale ten večerní rituálek mi chybí. Vždy večer proběhlo jedno pivko, pak strašná chuť na další. Dýchání , rychle do sprchy, najíst se a do postele. Lepší by bylo nedat si žádné. Ach jo. Teď mám noční, takže dnes ani kapka. Pak přijde hodina pravdy- víkend a následuje týden dovolená. Včil sa ukáže.

Drahoslavo, tak to budeš mít těžké, protože ty máš to svoje víno spojený s relaxem a nic moc negativního tam není. Manžel bych řekl, že je na tom podobně, spíš malinko víc rozpitej. Takhle nějak jsem to měl i já. Čím na mě žena víc štěkala, tím víc jsem partizánštil, tím víc jí lhal, pil na tajňáka - tím víc ona byla podezřívavá a tím víc mě srala a tím víc jsem pil a nakonec jsem pil furt, aby neměla příležitost na mě zase štěkat. A když na mě štěkala na nalitýho, tak mi to bylo buřt... Tudy cesta nepovede. Pokud ano, tak ne ke světlejší zítřkům.