Alkoholik

Jinak problémy nemám - mas, ne? Nezvladani piti alkoholu.
Snad, mozna aj. jsou slova, ktera predem predurcuji, at je to cokoli, snahu k zaniku.

Jitra, (omlouvam se ne Jitka)
Pises, ze jinak problemy nemas. Myslis treba jako deprese?
Jinak si myslim, ze problem asi mas, kdyz prepijis Antabus.

Ano, myslim problémy jako deprese, osobní atd. Snad jen dluhy, ale kdo je dnes nemá že? Ten alkohol pochopitelně problém je.

Pokud to přiznáš, doktor ti Antabus na 99% sebere. Jednak už pro tebe Antabus ztratil tu hlavní funkci - tu zastrašovací, jednak pití na Antabus může být životu nebezpečné a to si ten doktor nevezme na triko, takové riziko. V neposlední řadě pít na Antabus je horší než pít bez něj, je to menší masakr na játra. Mně lékař odmítl Antabus předepsat, když jsem přiznala, že jsem ho kdysi přepila.

Zdravím vás, jsem občasným čtenářem tohoto fóra a dnes jsem se rozhodl napsat, protože mám s užíváním alkoholu problém, leží mi to v hlavě a potřebuju se svěřit, vypsat, prodiskutovat a konečně už to své fungování pojmout jinak než v poslední době. Když piju, tak už takřka vždy k tomu mám v pozadí špatné svědomí, že bych neměl, že si tím škodím, že dnes teda naposledy a zítra dám dlouhou pauzu a přistoupím k tomu lépe, takhle to mívám, většinou to ale chce nějaký výraznější impuls, abych se rozhoupal. Nenávidím ty stavy po popití, kdy cítím že to nejsem já a po zbytek dne ani nebudu, kdy nedokážu myslet, cítit, podívat se do zrcadla.

Tak pár informací o mě - 31 let, VŠ, náročné zaměstnání s nepravidelnou pracovní dobou, bydlím sám, vztah mám úžasný ale zárověn dosti komplikovaný (to by bylo na dlouho).

Asi by němelo smysl vypisovat tu své různé excesy. Ten poslední včerejší pro nastínění bude stačit. Ani není ve výsledku tak strašný, spíš taková v současnosti poslední kapka, poslední měsíc mi to nabralo spád. Takže včera, ač jsem věděl, že jdu v pondělí do práce, otevřel jsem si v podvečer flašku vína.. s tím že možná si dám 2 sklenky, kdyžtak 4, to mi zase nic hrozného nebude. Ve výsledku to bylo drinků 8. S tím, že ve 2h ráno jsem se rozjařený vydal navštívit pár kamarádek ven. Spát jsem šel asi ve 4h ráno a v 6h vstával, naštěstí mám dobré kamarádky, tak ty mě ráno prozváněly, dokud jsem nevstal. Navíc u kamarádek ostuda (mé opilecké řeči). V práci to nějak šlo, až mě překvapovalo, jak ještě dobře funguju. V podstatě i můžu říct i lépe než třeba někdy za střízliva, když mám špatnou náladu nebo jsem hodně unavený. A to je jedna z věcí - za poslední dobu jsem si vyvinul opravdu toleranci. Také se mi za poslední dobu změnil typ pití - začínal jsem jako dorostenec klasicky občasnými excesy o víkendu. Ty se po dvacítce vystupňovaly až jsem šel do sebe a výrazně je omezil. Teď naopak jsem se naučil pít sám doma a společnost mi stačí akorát virtuální.

Posledně jsem to začal přehánět někdy 12/2018 až to skončilo v lednu pořádným dvoudenním excesem načež jsem 6 týdnů nic nepil. Potom zase pomalu začal a nějak to šlo, postupně až hlavně teď ten poslední měsíc jsem to začal zase přehánět přes únosnou míru. Tak teď chci alespoň zopakovat minulé nepijící období a snad ho vylepšit. Více toho dneska nestíhám, děkuju za přečtení a prostě budu tady psát, jak mi to jde.

Ahoj Zdenku, podarilo se Ti vcera splnit sve predsevzeti?

Ahoj, včera to šlo fajn, po zdravém spánku jsem byl svěží, v práci to šlo od ruky.. odpoledne jsem navštívil holiče pro letní sestřih.. odpoledne únava, ale spíše příjemná. Úplně jsem si užíval jen tak pár chvil odpočívat o samotě, v tichu, jen ve své mysli, žádný stres. Až jsem z toho na chvíli usnul. Tak jsem se šel večer probrat běháním. Asi mi 2x za den blesklo hlavou, že trocha vína by mě určitě probrala, ale včera jsem se nad tím pousmál.. chuť nebyla a ještě není. V noci jsem se tak tvrdě rozespal, že se mi vstávalo snad hůř než když bych měl upito.. ale ta jasná hlava, žádné závratě, pocení, žádné rozmazané vidění, výčitky.. hezké ráno dnes.. A teď bych už zase spal..

Můj problém s alkoholem měl různé projevy. Začal jsem v 15, klasicky, jednou za čas o vikendu exces. Po jednom větším průšvihu jsem šel do sebe a dlouho (měsíce) nic nepil. Později na VŠ během prváku jsem se opil snad jen jednou, prostě na to nebyl čas, kolegové co žili nočním životem zpravidla zůstali v prváku. Další ročníky jsem se ale k excesum vrátil, vrchol byla jedna dvoudenní pitka s mnoha ostudami a oknem. Tenkrát jsem si řekl, že je to problém a chtěl to změnit - měsíc jsem nic nepil a další dva měsíce neprekrocil míru 2 piv. To se změnilo, když jsem poznal novou přítelkyni, nadšení, spolu jsme si dávali docela slušně. Za pár měsíců to začalo skripat, jednou mi povedela něco dost nehezkeho, co mě dost šokovalo a rozhodilo, ten večer jsme měli upito.. Tak já si pak šel sehnat další láhev ginu, kterou jsem za chvíli skoro celou vypil, ráno okno, zklamání a vztek ale trvaly a byly snad ještě horší. Nějak se to nakonec urovnalo, ale už jsem ji potom nikdy neviděl stejnyma očima jako dřív. Stejně mě ale vzalo, když se se mnou za další měsíce rozešla.. z té doby mi utkvěly dva excesy, z jednoho mám jizvu na ruce, z druhého na hlavě. Ale emoce se uklidnily. Dokonce se ke mě za pár měsíců vrátila a fungovaly jsme dalších 5 let spolu. Aby to nevyznelo, že jen k tomu se spojilo mé pití, s přátel i jsem pil taky, ale to nebylo tak excesivni. Po škole jsme spolu začaly bydlet a bylo to fajn. Akorát jsme se teda naučily dát si párkrát týdně doma flašku červeného, domácí pití by mě dřív ani nenapadlo. Časem to mezi námi přestalo fungovat. Já potom asi podvědomě nespokojený hledal vyžití jednou za pár týdnů někde venku s přáteli, často to skončilo tak, že mě musely budit a dopravovat domů. To na vztahu taky nepřipadalo. Ovšem co se excesů týče, přítelkyně nebyla o nic pozadu. V posledním roce společného života jsme se ale i zasnoubily.. a právě tentýž večer měla pěkný exces ona.. na dovolené.. večer venku jsme byli připití.. mě to už ale nebavilo, chtěl jsem jít spát. Ona chtěla dál pít a pokračovat, mě to s ní nebavilo, byla vyloženě protivná, ať klidně teda jdu.. tak jsem šel.. přehnala to, udělala nějakou ostudu.. priritila se a všechno dávala za vinu mě, taky mi mrštila láhev do obličeje a rozrazila ret. Romantický den žádosti o ruku. No prostě ve zkratce, s alkoholem jsme měli problém oba a naše společné soužití tyhle tendence asi podporovalo. Zajímavý bylo, že s ní jsem se já nikdy nedovedl doopravdy opít.. jen tak normálně.. nebavilo mě s ní pít jako s jinou společností, protože opilí jsme se vždy akorát pohádali a ráno se omlouvali a pořád dokola. Navíc ona ještě brala antidepresiva a měla problém i s benzodiazepinama a práškama na spaní. Normálně byla a je skvělý člověk, ale když byla opilá nebo naopak v depresích, bylo to náročné. Každopádně se pár měsíců po zasnoubeni zakoukala do někoho jiného a byl konec. Pro mě spíš šok, velká změna, stěhování.. ale bylo to únosné. O rozchodu jsem dřív také uvažoval. Prostě už to mezi námi na společný život nebylo. První noc v novém bytě jsem začal tak, že jsem si koupil dvě flašky vína. Nakonec stačila jedna a šel jsem spát. První dva měsíce jsem nesl docela dobře, vědomě jsem nepil, bylo mi jasné, kam by to vedlo, čas jsem zabíjel prací a sportem hlavně. Třetí měsíc to na mě všechno ale dolehlo a skončilo to 3denní pitkou s takovou kocovinou, že jsem nemohl do práce a ani v noci usnout. Když jsem už už usínal, tak najednou pocit elektrického šoku v hlavě, pomohl až lexaurin. To se psalo 3/2018.

Zároveň tou dobou jsem se postupně a čím dál beznadějněji zakoukával do jedné kolegyně v práci.. nebylo to jen o její nádherné kráse, byli jsme už asi dva roky přátelé, bavili se, debatovali spolu, někdy spolu i sportovali. Tady je zase jeden aspekt, za který alkoholu zásluhu uznat musím. Někdy už před časem jsem ji jednou v takovém nadšeném lehce ovíněném rozpoložení prostě poslal krátkou básničku, co se mi objevila v hlavě. Říkala pak, že to na ni neuvěřitelně zapusobilo, to jsme ale ještě byli akorát kamarádi. Nevím, jestli bych byl až tak odvážný zcela střízlivý. Ale možná ano, co se týče jí, asi spíš ano. No a to později také, ke konci tě třídenní pijatyky, ve fázi kdy už jsem byl spíše v kocovině než v opilosti a při smyslech.. ale v takovém stavu "nadoraz", prostě jsem si s ní psal a napsal ji zprávu, rozsáhlou a dobrou, i dnes bych se pod ní podepsal, že ji miluju, aniž bych od toho cokoliv očekával, naopak, jen jsem ji to chtěl vyjádřit.. No a potom ta týdenní kocovina a zase normální fungování další týdny. Ale náš vztah se začal pomalu posouvat směrem, kterému bych nevěřil ani ve snu. Já to u sebe bral jako takovou platonickou zamilovanost, neočekával jsem nikdy víc.

Napíšu proč, mě tou dobou bylo 29 a jí 42 navíc vdaná a se dvěma dětmi..

Ale prostě nás to k sobě čím dál tím víc táhlo, jednou společná cesta z koncertu, chycení za ruce, polibek na dobrou noc.. začali jsme se vídat a vídáme se dodnes, už je to hodně přes rok. Je mi nejbližším člověkem.. Kvůli dětem by ale rodinu nikdy nerozbíjela, což naprosto chápu a souhlasím s tím. Spolu si někdy dáme víno, ale nijak přehnaně, naopak se většinou vídáme s čistou hlavou. Akorát toho vídání je poskrovnu a teď v létě snad ani skoro žádné nebude. Když jsem s ní, tak s alkoholem neblbnu nebo ne moc. A tím se dostávám k současnému problematickemu fungování. Právě že mám sklon blbnout, když jsem bez ní nebo třeba v situacích, kdy si můžeme akorát psát, tak pár sklenek značně zlepšuje mé spisovatelské schopnosti..

A co az si uvedomi, ta vdana pani, ze jsi "romanticky" jen pod parou?