Alkoholik

Angelina napsala:

Hrozně se za to stydím...

Tak toto hoď rýchlo za hlavu. Čo bolo, bolo. Už to nezmeníš. Zapracuj na svojej prítomnosti a zároveň budúcnosti.

...Četla jsem tady radu, že si říkat, napiju se až zítra. Tak to tak dnes před spaním zkusím. Je to můj 1 den

Princíp je z AA. Taký 24 hodinový plán. Dnes nepijem. To sa dá zvládnuť.
A to "napiju se až zítra" preto, že do ďalšieho dňa už tá chuť napiť sa nemusí prísť. A ak áno, opäť odložíš na ďalší deň. No a na ten ďalší deň abstinuješ opäť len 24 hodín(dnes). A tak stále dokola.

Já věřím metodě postupného snižování dávek. Ve světě se to běžně používá, jen tady to většina neuznává, že to prý nejde. Jde to, ale chce to sebekázeň. Vyhneš se tím absťákům. Po náhlém vysazení alkoholu je normální, že nebudeš spát, třeba několik dní. Já jsem se kolem Vánoc rozpil, od Nového roku postupně snižuju a nemám žádné absťáky a spím docela dobře. Ani nemusí být cílem naprostá abstinence, každý si může vybrat, co mu vyhovuje.

Davide. Každý si samozrejme môže vybrať. Nikto ťa do abstinencie nenúti. Ale ruku na srdce. Koľkokrát si sa snažil kontrolovane piť? A nakoniec to skončilo tak, že si sa rozpil a opil? HR je o znižovaní rizika resp. následkov pitia a to znižovaním dávok na dávky bezpečné, odporúčané. Čiže miesto toho, aby si sa opil 10 krát do mesiaca, tak sa opiješ napríklad raz, možno ani raz. Ak si myslíš, že po 2 pohárikoch zvládneš povedať dosť, tak OK. Pretože vypiť miesto 2 litrov jeden liter je síce zniženie dávky, ale pri pravidelnom pití ti to rovnako zniči organizmus ako tie 2 litre. Len možno trochu neskôr.
Davide. Aj ja mám v práci kolegov, ktorí si vypijú. Ale nie každý deň. Občas sa pritrafí, že sa opijú. Ale na druhý deň nechcú alkohol vidieť, lebo im je blbě. Ja naopak. Prvá vec, ktorú hľadám ráno, je pohárik.
A to asi bude ten rozdiel medzi nimi a mnou. Skús porozmýšľať, kam sa zaradíš ty.
Záverom: Nemusíš úplne abstinovať Davide. Máš v tomto prípade na výber. Ja ti prajem, aby si to zvládol, ako si sa rozhodol.

Ahoj všichni. Angelino vítej
Tak já dneska od rána úplně debilní myšlenky. Bažení. Chorý mozek vyrábí zmetky. Opět nápad, že si k vaření odpoledne dám vínko/pivko a pak zajdu za kamarádama na jedno na chvilku. Zase mě to úplně ohromilo. Přitom je mi tak fajn každé střízlivé ráno!
No musím to ustát, zabavit se...
Držte se lidi. Není to prdel..

Ahojky všichni,
jste velice milí, že jste na mně zareagovali a poradili.
1 den je tedy úspěšně za mnou.
Abych řekla pravdu, tak 1 noc byla už špatná. Probudila jsem se ve 2:30 a už jsem nemohla spát. Probudila jsem se po ošklivém snu, v tom snu jsem byla uvězněna v nějaké léčebně a všichni mně tam bili a mlátili, bylo tam i dítě, které si něco provedlo-ublížilo a to jsem se už probudila a nechtěla dál usnout, že se sen vrátí zpět.
Přitom jindy jsem 1 den v pohodě zvládala(možná proto, že jindy jsem úplně nepřipouštěla navždy přestat s pitím).

Abych dál řekla u psychologa jsem už také byla, jela jsem raději dál, aby mně tam nikdo nepoznal. Nebylo to proto lehké kvůli daleké cestě.
Žiju na venkově, vybírala jsem si návštěvu psychologa v pátky, to proto, že to byl poslední den v týdnu a já pak už do práce nemusela spěchat. Neúspěšně. Předepsala mi léky, ale pokaždé v pátek jsem jí jen konstatovala, že jsem zklamala. Styděla jsem se za to, že jsem to nezvládla. Tak mi poradila ambulantní léčbu. V léčebně mně slíbili, že tam budu mít internet, ten je totiž důležitý pro mou práci. Nejde v mé práci chybět. Kvůli práci totiž nechci ani do léčebny. V práci funguji hlavně díky internetu. Na mně jsou závislí i jini lidé, proto léčebna nepřipadá v úvahu.

Na ambulantní léčbě vše bylo OK, dávali mi prášky i na spaní, vše bylo v pořádku. Pak mi nasadili antabus, na ten jsem se těšila, myslela jsem si, že když bych zklamala, tak se pozvracím a už se nenapiju. Špatně, mohla jsem pít i na antabus, špatně nebylo. U psycholožky jsem obdržela zprávu, že na některé lidi prostě antabus neučinkuje. Bohužel na mně prostě neučinkoval.
Proč to tady píšu? Proto, abyste viděli, že se fakt v tom plácám a nevím si rady jak přestat. Přitom tak hooooodně moc chci konečně navždy přestat.
Jedno jsem ale konečně pochopila, nepomohou mi prášky jak jsem si myslela, je to vše jen a jen na mně jestli to zvládnu a přestanu.
Tak to teď vše jen a jen na mně. Mám tedy první den úspěšně za sebou.
Byla bych velice ráda, kdybych tady našla oporu.
Děkuji mnoho x všem)
Mám Vás ráda.

Budu to mít na mysli, že to nepotřebuji, že si to jen myslím. Děkuji Zdeněčku za podporu.

Také děkuji Krtečku i Davidovi. Šantalko můžu se zeptat,jak dlouho abstinuješ? Drž se, dáš to.
Četla jsem tady před rokem, že jsi pomáhala p.Novi, nezvládla to?

Přitom tak hooooodně moc chci konečně navždy přestat.
Koľko je to navždy? Rok, 5 rokov, 20 rokov, 100 rokov? Načo sa takto stresovať? Vieš si predstaviť 100 rokov nepiť? Úplne stačí, keď budeš abstinovať dnes. Nech sa darí.

Angelino, o a po Vánocích jsem pila. Takže mám teď 8 dní bez. Já mám třeba 2-3 týdenní pauzy, i měsíc, i dva. Pak zase začnu . Ta metoda Dneska se nenapiju je fajn. Tu musím aplikovat. Denně
Jinak těch lidí se tu protočilo spousta, kdoví, jak se dnes mají...
Tobě budu držet pěsti. Všem zde

Ahoj,
Krtečku, na jak dlouho? Přestat do konce svého života, to je můj cíl!
Šantalko děkuji, za odpověď a držím Ti pěstičky.
Nevím, zda se tady můžeme vyzpovídat, pokud ne, upozorněte mně na to prosím...

Pořád vzpomínám jak je to vlastně dlouho co piju?
Začalo to, když jsem měla přítele alkoholika, v té době jsem vůbec nepila, nechutnalo mi to.
Každý den po jeho práci, já jsem v té době nepracovala(peněz bylo dost) jsme chodili po barech, on každý den(mimo vyjímky) vypil láhev whisky, dříve se domů nešlo.
Často i když jsem nechtěla mi objednal do whiskovky baileys nebo malibu, to jediné mi chutnalo. Vypila jsem pokud jsem pila asi 2 ty menší skleničky. Tak to bylo asi 5 let.
Pak jsme se rozešli, důvod rozchodu byl jiný nežli alkohol.

Pak jsem si ihned našla nynějšího přítele, úplného abstinenta.
Jsme spolu více než 10let.
Začátky byly v pohodě a já až teď si uvědomuji jak jsem se vždy těšila, když jsme někde vyrazili na večeři a já si mohla něco u toho dát. On vůbec není barový typ, ale dobře si pojíst v restauraci, to ano.
Jednou, nikdy na to nezapomenu jak mně chtěl překvapit a asi tak trošku vystrašit doma v pokoji, nečekaně vešel do pokoje a já v ruce potají popíjela malilinkou 50ml láhvinku alkoholu, kterou jsme si koupili na dovolené jako suvenýr a od té doby si pamatuji, že jsem začala pít potají. Kupovala jsem si po tají víno a když to na mně přišlo, tak si cucla.
Ale je to teď asi 3 roky, co piju skoro každý den.
S přítelem se už kvůli toho samozdřejmě hádáme.
Jednou ve slabé chvilce jsem přiznala, že jsem prostě alkoholik.
Od té doby alkohol přítel netoleruje ani na oslavách nebo večeřích, toleruje mi max.1 sklenku vína.

Včera doma jsem konečně prohlásila, že s alkoholem končím a on vzal a vylil všechny láhve co byly v domě, které jsem dostala na narozeniny, které jsem akorát mněla.
Hodně mně to zarazilo, když to vylíval do dřezu, začala jsem prosit, že je raději rozdám, ale on řekl ne, a že to vlastně vyjde na stejno, jestli to vypiju já nebo rodina a že alkoholismus podporovat nikomu nebude.....
Tak mi fakt držte pěsti, i když nevím, ale tak tedy znovu, napiju se až zítra...
A nezapomeňte, mám Vás všechny tady ráda a všem hooodně držím pěstičky.