Alkoholik

Piju doma, to už jsem psal. Ve skutečnosti jsem hrozně smutnej a v úzkosti a ten alkohol mi dá na chvíli iluzi duševní pohody,štěstí a úlevu od tohohle všeho. Moje doktorka tomu říká úzkostně-depresivní porucha.

achjo, Notore, to jsem právě čekala - kdy napíšeš, že to chlastání zas není tak úplně slunečné a že vlastně vůbec nejsi happy.. Uvažoval jsi někdy nad léčebnou ?? Prostě nad tím Zvítězit, Překročit bludný kruh.. Pak by jsi jistě našel i tu partnerku a třeba i zažil ten nádherný pocit z výchovy dítěte, z lásky, z běžného života.. místo prochlastaných peněz dovolená, nové zážitky, nová místa.. nebo vítr ve vlasech na motorce, na kterou bys mohl kdykoliv střízlivý sednout , lepší práce - která tě třeba i bude bavit a uspokojovat.. je spousta možností , kudy se dá jít... ve tvém aktuálním stavu je to ale cesta do márnice - a pěkně temná... Nemáš chuť zkusit přestat a dát si novou šanci ?

Ahoj Lucie, děkuji za shovívavost, ale do léčebny mě nedostanou. Jednou mě dovezli do psychiatrické léčebny a já nepil a dostal jsem tam takovej absťák, že si mě tam chtěli nechat, ale řekl jsem, že to zvládnu sám na práškách, prožil jsem hrozné bolesti a muka a po pár dnech když už ta bolest byla neúnosná jsem začal zas pít. Mám vadnej mozek. Problém je že ještě trpím autismem a sehnání partnerky je tím pádem prakticky nemožné a tak pocit, že jsem v životě selhal přechlastávám den co den. Zase byla v práci krize, tak přišel kamarád diazepam a po práci okamžitě lahváče. No jo a abych přechlastal tu hrůzu tak jich bylo víc a ještě budou. Tak se zatim mnějte.

Notor: není to tak free viď? A myslís,ze žiješ? Já myslím, že jen prezivas a úplně zbytečně.
Mám za to, a i znám případy ze svého okolí, kdy ženská radši bude žít s autistou, než s ozralou. Kombinace obojího je asi dost odstrašující.
Já nevím, ale jevis se mi jako prima a chytrej kluk.
Ani jsi někdy neuvažoval o přehodnocení priorit?
Uzkostne depresivní poruchu velmi dobře znám. Zobu přes dva roky.
Teď si sama snizuju dávky,chodim do přírody, kde se vyřvu, vykřičím. Sice jsem jak blázen, ale ta úleva je neskutečná. Přináší mi lepší pocit než chemie

Ahoj Lenko, já se taky rád projdu parkem o přestávce v práci. No dneska jsem byl smutnej. Hodnotil jsem svůj život a za co vůbec stojí. Zjistil jsem, že jdu do práce, pak z práce a piju a takhle pořád dokola. Nikam to nevede a výsledkem je akorát smutek. Nemám kamarády, koníčky, nic. Akorát beru prášky na hnus reality, kterou zažívám a toto není život. Je to jako brát prášky proti bolesti na zlomenou nohu, místo přiložení dlahy. Nevím co mám teď dělat. Cejtím se ztracen v tomhle světě. Napište mi jestli mám kontaktovat staré známé. Napadá mě, že přez ně bych se mohl seznámit s lidmi a nebýt jen zavřen mezi 4 zdmi s lahváčem.

Ľudia toto obyčajne "riešia" tak, že sa im bez vedomého rozhodnutia pritrafí že majú rodinu (príroda to má zariadené) a potom už im iné neostáva, len ísť deň za dňom a nemajú čas si uvedomiť aká je to celé blbosť. Alebo majú to šťastie, že nemajú mentálnu kapacitu na také úvahy.

Vzhľadom na to, že si našiel túto stránku a napísal sem, tak asi cítiš, že to tvoje pitie nie je OK. Mňa zaujíma, či s tým chceš niečo robiť.

To máš pravdu, že ta střízlivost není procházka růžovým sadem. Já jsem střízlivý pár let. Není to denodenní terno. Furt makám, nic nestíhám, na nic nemám.. Neni to lehký. Ale pít bych stejně nechtěl.

AA ani kluby abstinentů nejsou seznamka. Nikde neni zaručeno, že si tam najde kamarády. A už vůbec ne, že hned..