Alkoholik

No a já piji denně, ne jen víkendy no a kež bych zvládla jen jedno pivko na spravení.Přitom cítím, že moje tělo ten alkohol sice potřebuje, protože je závislé, ale přitom odmítá. Já si jen představím panáka a chce se mi zvracet. A první panák mě většinou obrátí žaludek.Pak už to jde.Ale ted ten první abstinenční týden musím zvládnout a pak už doufám bude klid.Já do hospod nechodím, ale nevím, co je horší. Vylejvat se v hospodě anebo potaji doma. No, on je výsledek vlastně stejný. A jak dlouho piješ?

Piju víkendy, protože přes týden chodím do práce, takže ještě trochu pud sebezáchovy mám. Dřív se mi ale stávalo, že jsem občas do práce nedošel a nebo byl ještě pod vlivem. Teď se trochu v tomto směru držím. Ale někdy když chlastám do neděle, tak v pondělí jsem ještě zničený v práci. Piju už dlouho, ani v podstatě nevím kdy to začalo hraničit s alkoholismem, ale nějak se to stupňuje, dřív to byl jeden víkend za měsíc, teď v podstatě každý víkend. Doma nepiji, vyjímečně, musím do společnosti, jestli se to dá nazvat společností. Kolikrát nevím, jak dojdu domů, ztracené peněženky a mobily je běžná věc.

to já mám zase štěstí na pady, když se opiji a jak na potvoru, vždy spadnu na tvář. No však už mám vzpomínku na celý život. Jizvu, která mi to bude vždy připomínat. Když na to tak koukám, tak si uvědomuji, zda mi ten chlast opravdu stojí za to.dnes jsem zvědavá,jestli usnu, už dlouho jsem střízlivá neusínala.

Iveto, Františku, je tak smutný tohle číst... Trávím tu na fóru dost času a čtu a čtu, zakladala jsem jen jedno téma,jinak nepřispívám. Mám muže alkoholika nebo minimálně je poslední krůček od alkoholismu a denně při čtení tady na fóru si říkám, jak asi dopadne..... Jestli se už brzo propije k tomu zoufalýmu stavu, kdy si to přizná anebo si bude další roky a roky klepat na čelo, že jsem hysterka, protože on problém nemá...
Nemám zatím sílu odejít, ale už mi dochází elán se na to dívat a vím, že jednou ta chvíle přijde.
Moc vám přeju, ať máte sílu a vytrváte

tak to mě mrzí,ale snad si váš manžel také uvědomí, že má problém. Já mám otce alkoholika a vždy jsem ho za to odsuzovala a kouknite na mě, sama tomu podlehnu.Ale ted s tím opravdu něco udělám.Prvním krokem je si opravdu uvědomit, že to problém je.Přeji pevné nervy.

Právě, že to za to nestojí. Kdyby si člověk spočítal všechny ty problémy, které díku tomu jsou, tak by zákonitě musel přestat. Alkohol nám jen bere, čas, zdraví, úplně jiné zážitky a kus života. Víme to, ale stejně to zase uděláme. Než člověk vezme do ruky první sklenku, měl by si uvědomit co ho čeká a jaké ponese zase následky. Bohužel se to lehce říká...Přeji Ti, ať se dobře vyspíš do nového střízlivého dne...

Ano, nejhorší je, že nám alkohol bere i naše blízké. Můj otec byl taky alkoholik, ale já ho v podstatě nepoznal. Důležité je to, aby si to člověk uvědomil, že ten problém má a i když není lehké přestat, tak tohle je základ, první krok, první úspěch přiznat si to.

děkuji.Spaní na mě docela jde.tak snad usnu i bez toho být opilá.Zítra na mě myslete,at to zvládnu.Všem moc děkuji. S Vaší podporou to bude jednodušší, ikdyž začátek asi žádná hitparáda.

Kapradino, z vlastní zkušenosti vím, že člověk než si to uvědomí, že má problém, tak kolem sebe kope, je podrážděný, ublížený, ukřivděný, když mu někdo vytkne, že pije. Vždyť o nic nejde, dal jsem si pár piv, no a co. Jenže se to stupňuje. Ani si neuvědomuje, jak ubližuje svým blízkým. Je těžké žít s alkoholikem, proto Ti přeji, ať to Tvůj manžel zvládne a uvědomí si to zavčasu.

Iveto, dobrou noc a zítra Tě chci tady vidět, jak napíšeš, že jsi to zvládla a tu flašku si nekoupila. Držím palce.