Alkoholik

Notore,to je smutné,proč se aspoň o to nepokusíš?Proč se nezabejčíš a nerekneš si že dost?Každý život má smysl,ale musíš mu ho dát.Jsi mladý,všechno lze změnit.Požádej znovu o léčbu, chceš umírat v bolestech?Víš kolik lidí by chtelo žít a nemůžou svou nemoc ovlivnit?Ty můžeš. Tohle není život ,ty to víš sám.Změň to.

Já Notora chápu. Taky piju a nedokážu si představit, že bych přestal. Tak se aspoň snažím nějak to kontrolovat. Na léčení mě nikdo nedostane. Bez alkoholu bych se stejně strašně nudil, nemám rodinu a ani pořádnou práci.

Plně vás chápu,oba.Jak každý naloží se svým životem,je pouze jen a jen jeho věc.Můžete sem dál psát,dopodrobna,co to je za hnus,bude to tady určitě mít své místo a opodstatnění.Možná časem Notor konečně získá na věrohodnosti,nepřestávejtejte pít, nic měnit,už jste se na svou cestu vydali.Budem držet palce,aby se to aspoň postupem času dalo číst,tak jako dosud.Bylo by dobré,aby vám vaše odhodlání pít vydrželo co nejdéle,a nejste sami,žádná výjimka,alkoholiků,jako vy je mraky,víc než těch abstinujicich.

Notore, já byla v blázinci 9x. Šestkrát na protialkoholní léčbě (z nichž dvě byly pětiměsíční). 18x zavřená na psychiatrii, 1x záchytka. Milionkrát absťák k zešílení - když kombinuješ alkohol s benzáky, tak to je potom fakt žůžo se z toho dostat. Zavřená na detoxu jen hodiny a hodiny čekání na jeden blbý diazepam, který ulevil na půl hodiny, a pak zase čekání v úzkosti, neklidu, každá minuta se vleče jak den... Určitě to mnoho z přispěvatelů zažilo. Ale vyhrabali jsme se z toho a nějakým zázrakem nepijem. Takže, MŮŽE SE TO PODAŘIT I TOBĚ. A to mi nevyvrátíš. Musím říct, že i teď, po nepití víc než pět let stojí život často za houby, ale nedá se to srovnat s tou temnou hrůzou a zoufalstvím, studem a bolestí fyzickou i psychickou, strachem ze smrti. Já vím, že ty tak daleko ještě nejsi, pití je zatím pohodička, práci proklimbáš, koníčky nepotřebuješ, protože veškerý volný čas ti zabere alkohol, přítelkyni nechceš, protože by ti vyčítala, zdraví ještě OK... Já se ti jen snažím napsat, že ty propité roky jsou jakoby zmizelé, promarněné, pryč... jaké máš hezké zážitky z toho propitého času, co jsi dělal, pamatuješ si to vůbec? Ptám se proto, protože hlavně braní Lexaurinů a Neurolů a Diazepamů ti gumuje mozek, já si určité i několikaleté etapy života vlastně nepamatuju, maximálně se mi vybaví nemocniční pobyty, nebo absťáky, schoulená, rozklepaná, vyděšená ve špinavé posteli pod pozvracenou peřinou a tak. Jsi mladý, píšeš inteligentně, takže nejsi nějaký mamlas s IQ tykve, i když tě neznám, je mi líto, že se takhle ničíš. Musíš se ROZHODNOUT - jestli chceš skončit jako troska, zažít spoustu utrpení a předčasně umřít, nebo zkusit normálně žít. Nebo klidně i nenormálně, můžeš žít jako poustevník, chodit po městě bos, mít dredy až ke kolenům, strávit celé večery u porna, chovat klokany, prostě cokoliv, ale můžu ti říct, že všechno bude příjemnější než chcípat na chlast.