Alkoholik

Dnes som bol na skupinke. A chlapík, čo je na liečení sa ma pýta, čo robím teraz, že sa mi darí abstinovať. A ja v podstate neviem, čo povedať. Pretože robím to isté, čo kedysi. Len sa niečo zlomilo vo mne. No a neviem to vysvetliť, aby sa to dalo pochopiť aj niekomu, kto chce abstinovať. Ako jasné, poviem zmieriť sa s tým, nebojovať s alkoholom, prijať to celé ako to je. Ale ako to dosiahnuť? Nestačí len sadnúť si a povedať si: "Zmierujem sa, alkohol nie je pre mňa atd."(niečo ako: abraka dabra zmierujem sa). A zrazu bude všetko fungovať. Ja, ako správny chlap, nemám takú slovnú zásobu ako ženy. A neviem to tým chlapom vysvetliť. Neviem nájsť tie správne slová. Ako to máte vy, čo dlhšie, úspešne abstinujete? Ako by ste tým chlapom tak polopatisticky vysvetlili?

.. ještě to není tak dlouho,co jsem "dry",ale někdy říkám,že jsem jen naplno uvěřil tomu,že jsem alkoholik,to je má víra,náboženství,vyšší moc.V léčebně jsem v jedné knize o alkoholismu četl ta vývojová stádia,a jako dovětek tam bylo,že ty změny v organismu atd. jsou všechny NEVRATNÉ!... Někdy v to období přišlo to přijmutí, následný klid.. Díky,že jsem alkoholik.Fakt je,že jsem neposlouchal své blízké, kteří mi to říkali od mých dvaceti,pil jsem a k tomu poznání jsem se musel propit,skoro o vše přijít,pak té PRAVDĚ konečně uverit

Ako by ste tým chlapom tak polopatisticky vysvetlili?

"Nejako ma to skrátka prestalo baviť, vole." (klop, klop)

Já bych to taky neuměla vysvětlit a ani odpovéď jsem nedostala když jsem ještě do toho padala a chodila na AA.ani ti co už dlouho abstinovali mi to neuměli říct jak na to.Prostě TO musí přijít samo,přepnout mozek do jiného modu,uvědomit si ,že už nikdy ne nemůžu,ale nechci,že si uvědomím,že alkohol je navždy pro mě tabu a smířím se s tím a vlastně se na to těším.Ja jsem to tak strašně moc chtěla a prosila o to až se to povedlo.A ani teď neusínám na vavřínech a pokračují v poznávání sebe sama a začínám dělat kroky z 12 kroků AA.Už jen samo přečtení pár listů té knihy mi začalo dávat vysvětlení a začalo to do sebe zapadat jak ozubené kolečka.Mám paní tzv.sponzorku ,která mě tím provede.Nepije už 17 let.Jen léčebna nestačí,pokud si chci střízlivost udržet musím dál na sobě pracovat.Ale na to fakt každý musí přijít sám a ty odpovědi hledat.Samosebou taky najít i podanou ruku pomoci.Ale pokud bych toužila pít,tak nic ,žádná síla se mnou nepohne.

Veď práve Maris. Zmieriť sa s tým. Ale to im nejako neviem vysvetliť, ako sa to dosiahne. Proste ten proces zmierenia, keď sa s tou abstinenciou stotožníš. Keď prestaneš s alkoholom bojovať, ale stane sa súčasťou tvojho života pretože je všade, ale ktorú nepotrebuješ k životu. Keď ti abstinencia tým svojím spôsobom prináša radosť, napriek iným starostiam. Keď si začneš vážiť aj maličkosti a samozrejmosti "normálnych ľudí" napr. triezve rána, že svieti slnko atd. Čiže v podstate samozrejmé veci, ktoré som predtým ani nevnímal. Pre mňa je proste celý ten proces toho zmierenia, stotožnenia, pokory, akoby mimo mňa. Ja ho vlastne ani neovládam. Ide to nejako samo. Ja len žijem zo dňa na deň a celé to všetko sa nejako vo mne, v mojej hlave deje. Aspoň ja mám z toho taký pocit. A to im neviem vysvetliť. To v podstate nevedomé "prepnutie" v hlave.

Krtek, me se na to ptal terapeut. Mozna cca pred rokem. A co je jinak nez bylo pred tim, ze se ti dari momentalne dlouhodobe abstinovat?

... dlouho ticho
... stale ticho

V ten den jsem prestal slibovat sam sobe a tem okolo, ze uz nebudu pit.
Bylo to nejak takto: (hovoril jsem sam k sobe). Ty vole, me je tak zle, ze bych snad radsi umrel a byl by klid. "Boze", pomoz mi, ja uz nechci pit. Upit se je hrozna smrt. Vstavej babovko, mazej do prace a z prace si zarid a obtelefonuj doktory a skupiny a prosim te, nebud srab, a hlavne uz NIKDY neslibuj, neslibuj to, co vis, ze nemuzes dodrzet. Uz nikdy nerikej: slibuji, ze uz nebudu pit.
Tam byl ten zlom.

Ahojte vsetci, dakujem vam strasne moc za odpovede, popravde, strasne som sa bala ist sem, a pozriet sa na vase reakcie, hambim sa za seba, nanasla som doteraz odvahu. Som milo prekvapena ze ma nikdo z vas neodsudil, popravde, cakala som to. Nebola som uplne triezva ked som to pisala, to mozno niektorim z vas aj doslo. Ale to nemeni nic na tom ze to je vsetko sakra pravda. Zozieram sa zvnutra. Vzdy som bola skor citlivy clovek, vsetko si moc berem, a neni mi to jedno. Nechcem to takto. Neni mi jedno jak zijem a jak budem zit, ja si alkoholovy stav uz neuzivam, chcem ho ked to na mna pride ale neni to uz taka party nalada ako kedysi, ide mozno skor nadobudnut nejaky klud ale za cenu ze ma chyti nejaka destruktyvna depka mozno aj hned v ten den... Nemam na to ist niekam na skupinu ani k lekarovy, chcem to zvladnut... Moc si vazim vas zaujem, to je to co asi potrebujem... Raz vas mozno dobehnem. Len dnes to asi nebude

Cibulka. Nikdo na svete nezvladne nic sam. Na to pozor. At to neskonci osklivym debaklem.