Šárka napsal:
MichalB. Nemůže být třeba problém to, že já už se neopíjím? Roky? Jen musím pít od rána do usnutí. Ale malý dávky. Tak, že to třeba někdo, kdo mě nezná ani nepozná.
Sarko presne takhle jsem to mel ja. Vykropeny na srot? Nikdy! Jen ty male "udrzovaci" davky. Nikdo nikdy nic nepoznal - rodina, pritelkyne, kolegove. Mel jsem vypracovane precizni "maskovaci" postupy. Nakupy chlastu s vyjimkou Makra nikdy ne "pohromade", skryte "doplnovani" hladinky kdy jsem alkohol maskoval napr. za ustni vodu
(boli me zub... musim si skocit vykloktat... hned jsem zpet milacku) apod. . A jednoho krasneho dne jsem zjistil ze jsem na sedmicce vodky denne, nelze vysadit bez odpornych a prisernych abstaku, kolegove v praci si na me ukazuji, rodina a pritelkyne se tvari vydesene/nasrane a udrzet se jednou tydne dostatecne "cisty" abych odridil sluzebni cestu se stava nemoznym.
Dnes jsem cisty 2 roky a 323 dnu a stale nejsem definitivne a pevne smireny s tim ze se do konce zivota uz nenapiju. Zvykl jsem si a nevadi mi to. Kazdy den beru jako hru, jako vyzvu, jako boj... je jedno jak tomu budeme rikat. Zvykl jsem si, prizpusobil jsem se a co bude dal se uvidi.
Nedivej se na dlouhe roky dopredu a neplanuj co bude a jak bude! Ty opravdu hodne velke a hodne osklive problemy
(a ty mas HODNE veliky problem) se vzdycky nejlepe resi tak ze si je roztrhas na mensi a lip stravitelny kousky
. Ale rozhodne a v kazdem pripade s tim zacni neco delat protoze se ritis do hroznyho a strasnyho maleru s potencionalne drtivymi existencnimi dusledky! Na rozdil od spousty jinych si problem uvedomujes a chces ho resit. A co je dulezitejsi - sama a o sve vuli a kvuli sobe. Ted nezbyva nez se zakousnout a nepustit
.