Gennosuke, jsi moudrý muž a hrozně ráda vždy čtu co mi napíšeš, umíš vystihnout podstatu věci. Psy začnu vykopávat, čekám jen na termín abych se mohla někde duševně vyzvracet.
S tím manželem jsi mě opravdu pobavil
pravdu máš, dnes mě úplně dorazil. :/ popíšu níže
nenaštval jsi mě, nejsem nasírací typ, kór když má někdo byť nepříjemnou pravdu. Vzala jsem si tá slova k srdci a prvním krokem je, že jsem celou svou práci předelegovala na moji zástupknyi, v podstatě "jsem bez práce"
tak bude víc času na sebemrskačsctví
děti už jsou díky bohu v ústavech
ooo bože to je taková paráda mít od rána do 16h čas pro sebe !!!!§ to mi fakt chybělo.
Eriko, knihu zkusím najít, já vím co tím myslíš a máš pravdu, musím se jen zpátky naučit být zase ženou a ne napůl chlapem
Simčo, díky, na tebe jsem se nějak zaměřila a hltám vše co napíšeš, jako by to psalo moje alter ego
no a jak to bylo se mnou přes svátky?
Našla jsem si psychoterapeuta. Čekám na první návštěvu. Nezvládám svůj stav. Nejde jen o abstinování, ale začínám mít šílené stavy úzkosti a vyhoření. Buší mi srdce, potím se, zapomínám, chvíli objímám děti a vzápětí po nich ječím ať vypadnou nebo je zabiju. Manžela nemůžu ani vidět, přitom se k němu každé ráno s láskou přivinu. Jsem šíleně unavená, ale v noci nespím. Dala jsem si spoustu novoročních předsevzetí, které každý rok začínám plnit nejdřív v červnu. Manžel nerozumí mému stavu a já nevím jak s ním mám o tom všem mluvit. Nesnáším lidi, dělá se mi z nich zle, představa, že se v pondělí vrátím do práce a budu muset vyřešit maily, otevřít nějaký dopis, vyřídit něco na úřadech, mě děsí.
Chvílemi nevím, zda je dobré pít nebo nepít. Říkám si, že začnu spíš své dávky alkoholu snižovat, ale hned se tomu můj démon zasměje. U ničeho nevydržím soustředěná. Z ničeho nemám radost.
Když jsem pila, spousta věcí bylo jednodušších, i když to byly jen berličky, kterými jsem se pomalu zabíjela. Za záchrannou brzdu táhnu asi příliš pozdě.
Vybavují se mi ty chvíle s vínem. Moje nejlepší kámoška flaška. Na cesty a výlety pečlivě namíchaná v malé petce od minerálky, aby si každý myslel, jak vehementně dodržuju pitný režim, nakupování zbytečností v obchodě jen aby to nebylo blbé že jdu jen pro chlast. Doma jsem si nalívala do hrnku od kafe, aby nebylo poznat, že tam je víno, vtipné to bylo hlavně v zimních měsících, to jsem do hrnku ještě foukala, jakože mám horký čaj heh. Byla jsem přesvědčivá. Všechny cesty do nikam jsem plánovala podvědomě tak, abych byla blízko večerky, na dovolené táhla svůj vlastní chlast, přeci nebudu utrácet jinde, když mě petka ve vinotéce vyjde na pade.
Nejhorší stavy jsem měla a mám doma, kdy na mě všechno padá, a já čekám kdy manžel už konečně vypadne ven, jako téměř každý večer, naženu děcka do vany a otevřu si ten lahodný mok. Proto je pro mě hodně těžké se doma nenapít, neodměnit se nebo naopak nepotrestat. Tak moc jsem se trápila, že jsem večer na vše sama a manžel je pryč..a pak, když mě vyslyšel a zůstal doma, vadilo mi to taky. Piju na žal, smutek, radost, úspěch, na narozeniny a svátky, dokonce jsem si udělala rituál i z ročních období a jaro u mě začíná výměnou Merlotu za Rulandu šedou. Důvod napít se najdu vždy. Píšu si „wish list“ co si chci koupit, co chci dokázat, kam se posunout, kde vycestuju, co změním.. seznam se plní závratnou rychlostí, Zhubnout, přestat pít, každý den jít aspoň na chvíli ven, vymalovat obývák, konečně vlézt všechny beskydské vrcholy které mě lákají- Lysá, Ondřejník, Babia gora, Smrk.., najít si psychoterapeuta, koupit si konečně robotický vysavač než mě jebne z těch chlupů po psech a kočkách, nechat si opravit kompletně zuby, začít chodit na dentální hygienu, zkusit kalorické tabulky, cvičit, zaplatit si jídelníček, přečíst mraky knih..
A čím delší je seznam, tím větší panika mě popadá, protože JÁ to všechno chci HNED. Hrůza, že to nestihnu, že na to nemám, sebemrskačské stavy, kdy všechny tyhle moje „MUSÍM“ zapadají hluboko na dno další lahve. Jsem člověk co neumí mít žádný řád, nechám na sebe kupit tuny věcí ve snaze být dokonalá a sama sebe přivedu vždy jen na dno.
kolotoč
50x A STÁLE POPRVÉ
4.1.2021
Můj život potřebuje řád. Snažím se ho nastavit a nespadnout při tom na hubu, jsem ten typ člověka, co si koupí každý rok diář ve snaze zapisovat si pečlivě a úhledně vše, co se mi nevejde do hlavy, a pravidelně zaplním jen první dvě strany, tím to po zbytek roku končí. Jsem chaotik, který si ani po 5 letech ve vedení firmy neudělal na nic tabulky a nic nezautomatizoval. Nedávno jsem se vyhecovala k roztřízení obřího koše osamocených ponožek, spojila jednu s druhou svazkem manželským a měla radost z dobře odvedené práce a dnes je koš těch rozvedených zase plný a děti chodí do školky a školy s každou ponožkou jinou. Nedá se.
Tak se podíváme pěkně postupně, co si hodlám naložit tento rok
PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ-NEPÍT
S trochou selského rozumu je mi celkem jasné, že bych měla zůstat jen u toho jediného, protože kdo zažil, sakra ví, jak těžké tohle je. Zvlášť po té, co jsem zase vyvedla včera. Přijela sestra, neviděly jsme se dlouho, má toho moc ve škole i v práci, nešlo to. Ví o mém démonu vše takže mi byla alespoň oporou po síti. Jenže se to zvrhlo a já se ztřískala jako tehdy na Mikuláše. Začalo to nevinnou dvojkou vína, skončilo to dvěmi litry. Pila jsem to jako vodu, kterou objevíte v poušti naprosto vyprahlí. Když došla lahev, poslala jsem syna (!) do stodoly s džbánkem, litrovým, aby jej načepoval, když jsem pokořila i ten, šla jsem znovu pro džbán ale tohle už vím jen z vyprávění. Ráno budík v 6:15 -to mě skoro zabilo. Byla jsem zvyklá celé svátky vstávat v 9.. nevím, kdo dal na zem matrace, nevím, proč spala prostřední dcera v ložnici s manželem, při bližším ohledání pokojíčku jsem objevila nedopitý džbán s vínem, polité povlečení.. sešla jsem dolů a viděla tu zkázu. Neskutečný bordel. Všude i po zemi se válelo jídlo, nádobí, naškubané papírky na malinké kousky, roznesené po obýváku.. Klasicky kontroluju FB, Instáč a zprávy.. uf, tady nic. Je mi tak zle, že nevím ani čí jsem. Žaludek překecám k pojmutí banánu, skoro to žbluňklo, když jsem polkla, tolik vína ve mě ještě bylo. V práci se trápím a nejsem schopna ani otevřít maily. Celou dobu to tam proležím na gauči a úkoluju ostatní. Píšu sestře, že ji děkuji za připomenutí toho, proč tohle všechno musí okamžitě přestat, musím se přestat zabíjet a ničit. Achjo. Odpoledne doma prosím manžela, že to bez jeho pomoci a suché domácnosti nezvládnu, že je pro mě důležité aspoň na nějaký čas, aby domů nedonesl víno a hlavně aby ho přede mnou doma nepil, že to sama nedokážu a vždy se napiju, že si neumím už jen tak říct v hlavě -nepij. prosím jej aby zmizelo víno i ze stodoly a aby všechny návštěvy vodil jen tam a né domů. Navrhuju nechat tam pivo a tvrdé, protože to nepiju a neláká mě to. Prosím ho aby to tak bylo aspoň první měsíc a říkám mu, že kdybych neměla děti, a nemusela chodit do práce, dala bych se nejradši zavřít do léčebny, tak zle na to jsem. A pak úplně opařená poslouchám ty kecy, že neví, jestli jako tohle dodrží, že přeci nebude vysedávat ve stodole se všemi když bude zima že si třeba bude chtít dát doma sklenku vína sám, a blaaa blaaa blaaa, tma před očima z jeho sobeckosti, tudy bohužel cesta nevede, pomoz si holka sama. Absolutně nechápe, jak velký mám problém ani když mu to řeknu, ani když ho prosím o suchou domácnost. Proč by se měl omezovat on, když problém mám já.
DRUHÉ PŘIKÁZÁNÍ-ZUBY
Mám je roky v hrozném stavu. Po dětech se mi sesypaly, a ten chlast dokonal dílo zkázy. K tomu přidejte panickou hrůzu z bolesti u zubaře a výsledek je něco, za co je dobré chodit kanálama. Na rentgenu vypluje na povrch rovnou 9 zkažených zubů, k tomu dvě vykažené osmičky, které ještě ani nevyrostly z útrob toho kanálu, kterým mluvím a piju.. jednička mrtvá, šedá jako moje myšlenky.
Slova zubařky jsou nekompromisní, čeká mě minimálně dva roky každoměsíčního docházení a postupného opravování každého toho chudáka. Při mém strachu a neustálém rušení termínu na poslední chvíli to bude určitě mnohem delší doba. A tak si najdu kliniku, kde mi pod narkozou udělají 90% zubů na jeden zátah. Hurá! Už mi pak zbyde jen ta mrtvá jednička. Termín mám už teď v lednu. První bod z mého seznamu bude splněn.
TŘETÍ PŘIKÁZÁNÍ-STERILIZACE
Moje tělo bylo těhotné celkem 9x. Vzešly z něj 3 děti. Syna jsem porodila v 21 letech a porod a přístup personálu v porodnici mi zanechal takové šrámy na duši, že jsem byla rozhodnutá, že mě do porodnice už nikdo nedostane. Tehdy se ve mně začala rodit jiná JÁ.. do té doby konzumní člověk, co moc nepřemýšlel nad budoucnosti žití se po léčbě antidepresivy na základě laktační psychozy rozhodl žít jinak. Začala jsem poprvé třídit odpad
jednou to přijít muselo. Začala jsem přemýšlet o tom, co jím, v čem bydlím, co nosím… Nastal velký přerod v eko ženu J ale nejsem žádná lesana co by nosila batikované hadry a bobra. Jen si pěstuju zeleninu, chovám slepice, maso kupuju jen od známých, oblékám se udržitelně, nosím barefoot obuv a…rodím děti doma. Ale aby to nebylo všechno jako v pohádce, přišla jsem o 6 dětí. První potrat jsem nesla těžce, umřelo mi dítě a já myslela, že se bolestí zalknu. Další potraty už jsem tak zle nenesla, poděkovala jsem těm malým duším, že mě zase někam posunuly a vzala to jak to je. Na žádnou příčinu proč se to děje se nepřišlo, a já mezi potraty porodila dcerky. Jako zasloužilá trojmatka jsem cítila, že mám splněno, Tolik štěstí- hned 3 zdravé děti. Antikoncepci jsem brát nechtěla, kondom je mi odporný a tak jsem po 2 letech „dával jsem si pozor“ otěhotněla znovu. Byl to šok a nejhorší ze všeho bylo vědomí, že další dítě určitě nechci. Proti bylo hned několik faktorů, jsem po operaci páteře, moje tělo by jednoduše další zátěž nezvládlo, mám slušně rozjetou firmu a v této nejisté době jedinou jistotu příjmu a pak ta moje psychika- nesnesu být nevyspaná, stává se ze mě neurotik a mívám šílené deprese, nesnáším být těhotná a dítě si užívám až začne aspoň chodit J A tak jsem musela podstoupit přerušení a potratila tak své deváté dítě. Sterilizace je tudíž jediná možná volba a já se na ni popravdě šííleně teším.
ČTVRTÉ PŘIKÁZÁNÍ-MODELKA
Haha, tak určitě. Ale dolů to chce aspoň 10 kilo. Jenže sport je mi skoro zapovězen endorfiny musím hledat jinde, žádné poskoky, výskoky, rotace, plavání, kolo, běh a už vůbec ne fitko. Ale já se nevzdám, najedu na jídelníček a k vysněné postavě se projím. Pekáč buchet totiž vzniká v kuchyni J Ne, nejsem blázen a nehodlám jít do žádné diety, ale nastavit si správně svůj kalorický příjem a výdej je naprostý základ a já to dám! A co je taky základ vyvážené postavy? Žádný alkohol.. prázdné kalorie mám momentálně kolem pasu. Vinný kruh tomu říkám. A to do plavek nechceš.
PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ-HOROLEZEC
Na Everest to nebude, ale na ty naše beskydské kopce to dám.
Tak vzhůru k plnému vědomí, den první. Poslední?
Fórum
. Inko bojim se ze dokud se budes tocit v tomhle silenem kolotoci starosti, povinnosti, stresu a odpovednosti tak bude strasne moc tezky abstinovat 
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
