13. den čistá jak slovo boží
nebudu lhát, občas se hlásí chuť a mozek se mě snaží přesvědčit o tom, že už jsem to přece vydržela TAK DLOUHO, tak to mám pod kontrolou a pohoda.
Jsem vlastně vděčná za to, že jsem svůj první pokus prosrala už po 10 dnech, protože jsem měla možnost zjistit, co mě v abstinenci čeká, co to vlastně je to bažení, a že když to vydržím a najdu si hned jinou činnost, odezní to a zas je pár dní klid.
Taky se více soustředím na spouštěče a zjišťuju, že je tím hlavním je manžel...
a dalšími děti.
No nedá se, co si budem...
Nahoru dolu jing a jang, černá a bílá, světlo a tma.. To je přesně ta vyrovnanost, nejde pořád žít na růžovém obláčku a pokud jo, vyměním láhev vína za růžové brýle. Jenže to nefunguje. Aby vše fungovalo v symbioze a rovnováze, musí to prostě být nahoru a dolu.
To je taková další věc, kterou jsem si v abstinenci uvědomila, v honbě za dokonalým já, které neexistuje.
Jsem dokonalá jaká jsem, s depkou, když na všechny křičím, když nemám náladu, nebo jen jedny nervy, s uhrem na bradě každých 28 dní mého cyklu, se slzami v očích, když už týden prší.
Pořád dokonalá já.
Dost se mi ulevilo
Abstinence je taky taková, skvělá v tom, že člověk myslí s čistou hlavou, užije si vše úplně jinak, vnímá i maličkosti ze kterých se raduje, zjistí, že ne každé jídlo chutná stejně..
ale na druhou stranu, je to i dost nuda. Jo, nuda. Počáteční euforie, naťuknutá občasným bažením, feel strong! křivka, která víc než nahoru a dolu ukazuje rovnu hladinu ničeho.
O čem tak psát, když člověk prostě jen normálně žije.
Fórum
jako není tak těžké přesvědčit sebe, ale odpovídat na ty kecy druhých 
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
