Alkoholik

Čaute všetci tak už som tretí deň po večierku len som nemala čas dať vám vedieť ako som dopadla, takže welcome drinku som sa úspešne vyhla hneď medzi dverami ale poviem vám bol to boj ustáť to, nie preto že by som mala naň chuť ale strkali mi to do ruky a nechceli ma pustiť dnu kým to nevypijem tak som si išla von zapáliť a potom sa na to zabudlo našťastie a ja som sa prešmykla s oststnými dovnútra
Potom som si nalievala do pohára na stopke vineu s vineou a tvárila som sa že tam mám víno nikto to neodhalil lebo ostatnì pili len tvrdé tak si moje "akože víno" nevšímali, len sa čudovali že nie som opitá ale z toho som sa vykecala že ja pijem pomaly a nechcem sa opiť
Inak bavila som sa super a môžem zhodnotiť že pár ludí sa bude dobre hanbiť v práci lebo to niektorí vážne nezvládli a bolo sa na čo pozerať, je to smutné ale je to tak, nechcela by som byť na ich mieste, v niektorých som vážne poznala že majú problém ale ani o tom ešte nevedia a tí čo to vedia si to zrejme tak skoro nepriznajú....

Ahojte všichni, jak se vám daří. Já pokračuju a s postupující střízlivostí se mi děje v poslední době to, že se mi vybavují vzpomínky na opilost a co jsem dělala a víc a víc se mi to hnusí. Zasutý vzpomínky najednou vyskočí na povrch. Měl jste to někdo taky tak? Vyblednou? Je to hnus fialovej teda....

Ahoj...Meggie, Rachel, Śárko...prostě všem...

Ahoj Meggie, nevím zda je to správný názor, ale za mě...taky jsme používala finty abych nemusela říkat proč opravdu nepiji (třeba, že beru léky)...jasně nemáme se za co stydět, je to nemoc bla bla bla...zní to dobře, ale spousta lidí by se na nás stejně dívalo skrz prsty (i když i oni možná mají ve svém okolí pijana). Pro mě je důležité, že ti nejbližší to vědí a nevidím důvod proč bych to měla vykládat kolegyni z práce nebo známé, kterou nepovažuji za svou nejlepší a nejbližší.

Rachel, nepiji 2,5 roku a někdy mě až zamrazí když na povrch vykoukne vzpomínka co všechno jsem byla ochotna udělat pro chlast. Na druhou stranu mě to udržuje v bdělosti, že na tuhle cestu se už opravdu nechci dát a blbej nápad jako dát si jenom jeden svařák však to bych zvládla mě hodně rychle přejde.

Měj te se všichni krásně...

Rachel, me to dohani a pronasleduje i po x letech. Jak pises, "jakoby nic" to najednou zatne a boli to, hodne. Napada me kolem toho jen smireni. Ja s tim asi smireny nejsem. S cim? Ze jsem se choval mirne receno jako zavisle hovado k sobe a k okoli. Ze uz to nejde zmenit v minulosti, jen ted. I kdyz ted to delam jinak, myslim si to, minimalne bez toho alkoholu a nikdo v okoli se netvari, ze bych byl nesnesitelny nebo bylo neco spatne. Jdu po ulici, kouknu do vylohy, treba s oblecenim, zeleninou a najednou bolest, jako kdyz ti nekdo slapne na hrudnik a nemuzes se nadechnout. Bolest na srdci, jako kdyz ztratis nekoho duleziteho ve svem zivote. Strasny, strasny. A nebo jdu lesem, nikde nikdo, nikde nic a prask a je to tu.

Ahoj všichni. Zdravím vás z léčebny. Už mám za sebou krátce před jednu třetinu léčby. Cítím se dobře, i když někdy jsou třeba individuální terapie hodně náročné, bolesti z minulosti jsou velké. Jsem ale rozhodnutá podstoupit vše, co je mi zde nabízeno. K těm vzpomínkám...tak ty se mi na mou opilost vrací často, stačí si jen projet fotky v telefonu a přesně vím, kde jsem byla opilá a fakt je mi z toho dost blbě, ale musím to přijmout, byla jsem to ja a nejde vrátit čas. Ale jsem vděčná za možnost to měnit každý den. Držte se, držím vám všem pěsti. Opatrujte se.

Ahojte,
přesně tak, najednou bolest, bolest z toho jaká jsem dokázala být. nemocná, sobecká, slepá, jak jsem šla za jediným, abych měla dost chlastu a za kymkoli kdo to poskytoval. Jak jsem to kryla sama před sebou. Nejvíc mě to bolí, když myslim na děti, jak si to nezasloužily. Ale zároveň, hned vykoukne radost z toho, že už to nedělam. Že se dětem nic nestalo, jsou zdravý, silný a úžasný. Nepoškodila jsem je, mají svojí životní cestu. A dokonce mi přijde, že je moje změna inspiruje!

Chlastá se opravdu všude. Včera jsem byla na joze a tam nabízeli prosím přímo ve studiu alkoholickej svařák. Na mě už je tohle moc. Myslim, že ta joga by měla zůstat čistá a taky by to mohlo být místo pro lidi, jako jsem já, co mají problémy s pitim a chtějí od toho co nejdál. A ono nic

Veroniko, moc se líbí, jak si rozhodnutá. Jaký velký krok si udělala! Přijímáš výzvu, normálně jsem na tebe pyšná!

Ahoj,
tohle fórum sleduji léta. Nikdy jsem nepřispívala. Jsem alkoholička, která si naivně myslela, že to zvládne vlastní vůlí. Tak to už si nemyslím. Potřebuji pomoct. Chtěla bych se zeptat - máte někdo zkušenost s Adicare?

Vy, co jste to dokázali bez pomoci - jak jste to udělali? Já se pořád pachtím ode zdi ke zdi. Chvíli zdravý životní styl a pak zase. Sice brzdím patami, takže si dám opravdu jen 2 piva denně, ale jakmile mi přijde do ruky láhev tvrdého, nedokážu přestat cca jednou za 3 měsíce. Vypiju láhev za 2 dny a pak zase jen ta piva, ale nedokážu bez toho být. Je mi 52 a žiju sama.
Prosím, poraďte mi, co jste udělali, že jste to dokázali?

No, ja nevim, jestli sam .. pravda, sam jsem se objednal a sam tam dosel (na vysetreni a nasledne predepsani antabusu) a dale na pravidelne navstevy/kontroly. Pred tim byl pokus s dochazenim do AT a pak lazensky pobyt v "blazinci".
Cele to bylo takove na nic, protoze jsem proste chtel pit, jen me iritovali ty problemy s naduzivanim alkoholu spojene (rodina, zdravi, prace aj.).

No a jednoho krasneho dne (venku bylo krasne, ale me fakt ne jsem si rano nedosel do obchodu pro piva "na spraveni chuti", ale k lekarce. A od te doby nepiju uz 6 nebo 7 let.

Pamatuji si jen, ze mi bylo desne zle (abstak) a mumlal jsem si pro sebe: mozna to prezijes a jestli, tak uz hlavne neslibuj, ze nebudes pit a Boze, pomoz mi.

Bych to mozna prirovnal ke zkratu, ze nevis co a jak a najednou drzis vodku v ruce, tak ja to mel naopak.

Na otazku" co bylo jinak nez jindy, kdy se ti nedarilo prestat pit, neznam odpoved do dneska, tedy krom vyse zmineneho. Coz mi neprislo nijak svetoborne a nebo objevne, ale bylo tak. Nekoupil jsem si pivo a sel ne do hospody, ale k lekarce. Co se a jak presmyklo v hlave neumim opsat slovy. A uz se o to ani nepokousim, musim resit jine veci .

Ahoj Libuš, já abstinuju teprve krátce. A jsem kvartální alkoholik. Možná se ve mě mísí kvartal a hladinkář, do kterýho bych se asi časem vyvinula. Nikam nedocházím a Adicare neznám. Určitě doporučuji si s někým promluvit. Já osobně na sobě aktivně pracuju. I kdyby se mi to vymklo, nezůstanu u toho, budu se pořád vracet na cestu střízlivosti až to jednou přejde. Ale pevně doufám, že už se mi to nevymkne.

Možná zkus najít adiktologa, ke kterému může docházet. Platí to pojištovna.. Mě pomáhá moje hlava, moje rozhodnutí o který se opíram. Moje víra v to, že to má smysl. Je to takovej můj boj, aby děti viděli, že to jde líp.

Ahoj Rachel,
asi jsem se vyvinula v kvartála s hladinkářem. Zkouším léta přestat a aktivně jsem na sobě pracovala a pracuji pořád. Joga, knihy, všechny alko filmy, vycházky atd. Možná proto ještě neležím v příkopu. Ale nedokážu s tím seknout napořád a ráda bych. Došla jsem konečně k závěru, že si musím promluvit s nějakým odborníkem, protože moje pití má asi hlubší kořeny, které sama nedokážu vykopat.

Nemohla bys mi, prosím, napsat, co jsi změnila, že Ti to najednou jde abstinovat několik měsíců? Třeba, co jsi ve zvycích změnila, abys to dala? Já jsem z toho už fakt hodně smutná. Přijde mi to jako krysí závod a mám dojem, že je nás tady valná většina. Vždy se někdo s entuziazmem bije v prsa, jak s tím sekne a za chvíli se neozvou. Moc něvěřím, že nepijí...
Přeji příjemného nealko Silvestra.