Alkoholik

Ano po alkoholu se hloupne. Na to člověk nepotřebuje ani výzkumy. taky po dennim hulení se hloupne. Já se dřív učila všechno raz dva a rychle, pálilo mi to. Ale po pití vubec. Jsem tupá. Ale co je dobrý, že se mi moje mysl vrací!

Jak se máte všichni. Jak vám to jde. U mě dobrý, občas mírně dolu. ALE já si to vyloženě užívám, uplně se koupu ve střízlivosti. Přestala sem se starat o to co si kdo myslí. Dělam co mě baví, jsem hodně sama. A nemužu se toho nabažit Doufám, že jak na nový rok, tak po celý rok!

Já hlásím, že se od 31.12. opravdu snažím o střízlivost.
Na Nový rok 25 km na kole, tak jestli to bude po celý rok, můžu pak vyrazit na závody

V pátek jsem měla pracovní den plný stresu a zase mi úplně přepnulo. Jela jsem domů jako na autopilota a dala si 2 panáky.
Rachel, jak to děláš, když se potkáš s nějakým spouštěčem?
Četla jsem od dr. Nešpora jeho knihy, ale žádný kamínek nepomáhá, snad pomůže psycholog.

Ahoj Libuš, já nejsem zrovna zářný příklad toho jak to zvládat Ale já se pořád snažim (protože jsem pořád na začátku) vyhybat těm spoušttěčům. A když to nejde, tak já si třeba dam nealko pivo, mam ráda kvasnicový nebo ted jsem objevila nula koronu (vim že je to tady sporný téma), ale mě to pomuže. A pak se seberu a jdu do sauny. Nesnažim se jít proti tomu, ani se na to nějak soustředit, abych to zvládla. Prostě se pokusim odvýst pozornost jinam. To mi pomáhá....Nebo si jdu třeba lehnout na chvíli i přes den a pokusim se chvíli usnout, to mi taky hodněkrát vyřeší problém....

Pro mě je třeba spouštěč moje matka. Ta mě tak dokáže rozhodit a vystresovat jako nikdo. Takže se jí vyhybam a mam klid Další spouštěč je stres, práce a PMS, to je pro mě síla. Takže když očekávám periodu, snažim se klidit všem z cesty. Když to nejde, nastává problém

Z předchozích pokusů o abstinenci mám pocit, že vyhýbání se problému ho jen odsune někam dál, kde zase po čase vypluje na povrch.

Libus, je potreba vyresit tu pricinu a ne nasledek .

Michal B přesně.

A je potřeba uvědomit si co to je za problémy. Zda mají řešení či nikoliv. A zda je řešení ve vaší pravomoci nebo zda to vy vůbec jste schopni vyřešit.

Já se snažila vztah se svoji matkou řešit celý život. Pořád jsem byla ta hodná. Ale NIKDY to nebylo dost dobrý. Za uplně všechno jsem dostala jenom bídu. Snažila jsem se pomáhat, chovat se správně. A pak se stalo co? Rup a vožrala sem se jak prase, už jsem to nevydržela. Hlubokým kopáním v sobě jsem pochopila , že už nechci aby tenhle vztah bral energii, vysával mě a manipulovat. A zjistila jsem, že jiný nebude, dokud sama matka nedospěje. A to už ale není můj problém. Takže tohle prostě nejde vyřešit. Je to jen plýtvání sil. Tak jsem se přestala snažit. A dělám si co chci. Chvíli to trvalo, bolelo, stálo to práci. ALe ted jsem svobodná. A sama matka to začla respektovat a občas se s ní dá i chvilku bavit )))

MichalB napsal:
Libus, je potreba vyresit tu pricinu a ne nasledek .

Michale, přesně to si uvědomuji. Léta jsem se snažila sama, ale je to nad moje síly. Nedokážu to odkrýt, co je v samé podstatě příčinou. V létě (nepila jsem celkem 4 měsíce) jsem si slíbila, že to je poslední samostatný pokus a pokud nevyjde, budu hledat pomoc, což činím. Na konci příštího týdne mám schůzku s adiktologem.

Potřebuji odkrýt, co je za tím. Pak se to snad povede. Snad píši záměrně. Jsem pevně odhodlána, ale entuziasmus a euforii jsem už vyčerpala při předchozích pokusech. Stále chci být abstitentkou, ale už k tomu přistupuji s větším pokorou. Jenom nepít totiž opravdu nestačí (alespoň u mě ne).

Rachel,
s maminkou to mám podobně. Oběma nám prospělo zkrátit společný čas, protože déle jak hodina přináší obvykle konflikt.

Děti mi říkají, že babičku to mrzí, že za ní málokdy zajdu, ale mě je potom tak zle, když na mě začně štěkat, že v zájmu zachování posledních zbytků duševního zdraví, nemohu jinak.

Co se týče mého pití - od Silvestra jsem selhala jen jednou. Vypila jsem 2 panáky, zbytek vylila. Nijak toho nelituju, prostě se to stalo. Díky za každý den, kdy nepiju. Dnes také nebudu.
Zaměstnávám tělo i mysl, aby nebyl prostor. V noci mezi 1-3 nikdy nespím, tak protahuju tělo a čekám, že se to snad časem upraví.

Ano, už jsme dospělý a určujeme si náš život sami. Byl to pro mě velký krok vnitřně se osvobodit od matky. Dřív jsem jí měla v hlavě a když jsem nedělala co by ona chtěla, tak jsem se sama trestala. Tohle odhalit byl průlom na cestě ke svobodě.

Libuš držim palce a je to skvělý že tam jdeš!

CO vy ostatní, ozvěte se, jak se vám daří v nové roce!!