Alkoholik

Tereza napsal:
Zdravím všechny!

Hlasím, že stále ve svém rozhodnutí setrvávám a držím nám všem palce. Na druhou stranu to pro mě ale momentálně není vůbec náročné, jelikož jsem před týdnem skončila po nehodě v nemocnici a ještě si tam v dubnu pobudu kvůli operaci.

Opatrujte se a držte se!

Terezka, prajem veľa zdravíčka!

No bez šance sa ku všetkému vyjadriť, ale ak mám niečo vypichnúť.. prehrabávanie sa v sebe a kostlivci, to znie fajn

Nie, zatiaľ na to nemám, spôsobuje to stále intenzívnu bolesť, keďže celý môj život je spojený s alkoholom.. takže zatiaľ zatváram kostlivcov v skrini..

Ale verím, že keď skriňu budem nútená otvoriť, postavím sa kostlivcovi ako rovnocenný súper

A čo som to zachytila, že ideme, baby, na dovolenku v lete k moru???

Rachel napsal:
Dobrý ránko,
Libuš 3 měsíce, to uteklo:) Gratulace.

Já taky k moři s holkama nepojedu, za prvý protože mě nikdo už nezve a za druhý, protože nesnášim, když se moc lidí organizuje. Furt se na někoho čeká a je to otravný. Chci se sebrat a dělat si co chci já a na posled ten chlast, neni nic horšího, než napitá ženská, co ti začne hučet do hlavy rady nebo vyprávět svoje problémy, to jsem zdrhala i když jsem pila .

K té pozornosti, ano já znám mindfulness, je to ale jedno jak se to nazve. Je to moje hobby. DDD. Každopádně je to myšleno tak, že pozorování v přítomnosti ti prozradí že je něco špatně, nemusim se hrabat v minulosti a tahat kostlivce. Oni tam jsou pořád a klepou sami. Např když mam hnusnej vztah s matkou, nevyřešenej, bude se mi to promítat do nějakýho chování v mym životě. A pokud mi to chování bude vadit a bude mi škodit, tak to budu řešit a tak se dopátrám k tomu problému. Nevim, jestli to je srozumitelný. Ale každej máme svý metody. Když fungujou, tak jsou určitě dobrý ))))))

Ahoj Rachel,
k moři asi pojedu s Kristinkou .
Takhle přesně je to myšleno, už neutíkám před divnými pocity, zaklepe na dveře - ok, pojď dál.
Nic víc, nic míň. Už se jen nebojím, podívat se pravdě do očí.

MichalB napsal:
A mindfulness je jak cerveny hadr na byka, nasiraci floskule. Stejne jako "zamakej na sobe". To je proste rovnou na proplesknuti. Prijde mi,z e nejvic narusenych jedincu se vyskytuje na joga, mindfulness apod. setkani a zvani, jak by kdo mel co delat. Rozumim, ze je jednodussi rikat ostatnim, co maji delat a jak zit, nez mit svuj zivot pod kontrolou, ale stejne si rikam "proc to delaji"?

To, co jsi napsal nevypovídá nic o mě, ale o Tobě.
Narušení jsme tady všichni. Akorát někdo má koule to řešit a někdo ne.

Kristína napsal:
[b]
LIBUŠ, myslíš, že je to ľahšie? Ja si to nemyslím.. reálny život si na nich počká

Kristínko,
už si to nemyslím. Byl to jen takový pocit, že při řešení abstinence ještě musím řešit velmi složitou práci, domácnost atd. Ale o to víc si teď své abstinence vážím. Žádná léčebna, žádné oblbováky, jen poctivá práce - mně nevadí pořádně zamakat

K moři pojedeme, to bude značka ideál - vzájemně se pohlídáme

P.S. Mám radost, jak to dáváš a těším se na příběh. Jsi frajerka. Bravo!!!

Jo holky, vzpomněl jsem si na Ladise a jeho cestu k moři do Bulharska, uvažovalo se, že pojede tuším s JanouK a nakonec jel sám. Taky se tam pěkně sám spustil. Tehdy se to na diskuzi hodně prožívalo a nebylo by na škodu to zkusit teda v tom páru, ale to není jednoduché, když se vlastně znáte jen z písmenek. No tak uvidíte

Libus, ja o tobe nic nepsal . Jen to, ze jsme se s Rachel vyjadrili k mindfulness, ktery si zde zminila.

Pert, pak mel jeste experiment s partnerkou zde z fora. Statistika hovorila v neprospech a dopadli jak sedlaci u Chlumce(?).

Ahojte, pár dní jsme byla pryč. momentálně prožívám něco jako krizi identity bez toho chlastu. Neuhybam a jdu stále dopředu, můj starý život se tak nějak rozpadá. Po osmi měsících nepití zjištuji, jak moc byl můj život spjatý s alkoholem. Víc než jsem si myslela. Když na mě dřív přicházela jakákoli malá krize, pocit, že jsem sama, nebo pocit, že strárnu, nebo mě jen někdo naštval. Sáhla jsem po lahvi. Nebo šla na večírek. Nebo jsem zavolala někomu z mých "přátel". Ted to musím zvládnout bez těch berliček. Hluboce se klaním před všemi dlouhodobě abstinujícími. Je to cesta a není to pro slabochy. Zpátky nepůjdu, ušla jsem jí taky už kus, vytrvam. Jak se daří vám? Napište!