Alkoholik

Ahoj vsichni,
uz si tu ty prispevky procitam snad 2 dny a uz jsem se rozhodla jit na AA setkani.
Problemy s alkoholm uz mam leta, ale az ted jsem si uvedomila jak moc vazne to je. Nemusim pit kazdy den a jsem schopna i jit nekam ven do hospody a nepit cely vecer, v pohode to zvladnu. Posledni dobou ale pokazde kdyz jsem se rozhodla si neco maleho dat, jen trosku muzu preci kdykoliv prestat a jit domu, to dopadlo tragicky. Nezastavila jsem to, jen jsem proste pokracovala a kdyz vsichni sli domu tak jsem sla sama dal a pokracovala. Okna, dojezd MHD uplne na jine misto nez jsem chtela apod. nejhorsi je ze v praci to zatim berou ale musi videt o co jde a pokud takhle budu pokracovat dal ma zadelano na to si kompletne znicit cely zivot. Ted naposledy jsem volala v noci svemu uz tehdy byvalemu priteli a byla jsem hystericka, velice hystericka a navic jsem mu vyhrozovala ze si neco udelam. To byl asi ten zasadni impuls, kdy jsem se rozhodla to nejak radikalneji resit - pro zacatek AA - protoze me k smrti vydesilo, ze me opet napadlo pomyslet na ukonceni vseho tady. Ted jen doufam a verim, ze v sobe najdu tolik sily a vule to ustat a doufam ze mi prave pomohou AA a treba i to si tady procitat vase nazory, zkusenosti a poznatky.
Diky.

Jsem na tom stejně,nepiji denně,ale tak jednou za měsíc,ale pak to stojí za to.Velká ostuda a okno k tomu.Rozhodla jsem se s tím něco dělat,protože takhle život prožít nechci.Zatím když nepiji,tak je mě tak krásně,jsem v pohodě a štastná a když se pak napiji,deprese,smutek,výčitky a ostuda že se stydím vyjít ven.Ted jsem si v práci zadělala na pěkný problém,jen doufám že dostanu ještě šanci a v té chvíli jsem si uvědomila jak může alkohol zničit člověku život.

Jani, presne tak, jsem tak v pohode, v klidu a spokojena kdyz nepiju ale to co se stane kdyz do toho spadnu je to des, pak mam pocit ze nemusu sama se sebou ani zit. U me nastesti v praci jeste v pohode, ale citim ze je to uz dost na hrane. Jsem rozhodnuta to resit, ale to uz jsem byla toliktrat predtim ze mam fakt hodne velky strach jestli to dokazu, bojim se ze ukloznu, necham se ukonejsit tim ze uz je to lepsi a povezu se znova........Proste mam normalne strach, strach sama ze sebe ze to nezvladnu a ze si znicim vsechno co jsem budovala. Uz ted jsem ublizila tolika lidem a tezko mi to budou odpoustet - jestli teda vubec.

Myslím že odpustí,ale bude to chtít čas,jako u mě.Mě k tomu už ani nevěří a o to to je horší.Začala jsem znova od začátku a chci dokázat lidem že nejsem tak špatná jak si oni myslí.Nejraději bych změnila prostředí a začala od začátku,někde kde mě nikdo nezná a nekouká na mě jak na toho nejhoršího vyvrhele a blbě se nešklebí.

Presne to me napadlo vcera,zacit nekde od zacatk s cistym stitem. Ale ja doufam ze to dokazem i tak a vystreme jim zrak, nebude to jednoduche ale kdyz se budeme podporovat tak to urcite zvladneme...

Přesně o tom to je,mít podporu od někoho kdo tě chápe a neodsuzuje,to je hodně důležité.Našla jsem tady na těchto stránkách telefonní číslo,kam se můžeš obrátit,když je nejhůř,vím že toho využiji až mě chytne zase chut na alkohol.Já si nesmím dát vůbec nic,protože kontrolované pití u mě neexistuje.

Ja si prave taky nemuzu dat ani kapku, jak ochutnam tak je konec, jedu do mrtva, je mi to jedno s kym a kde, hlavne ze piju. Pak prijde stav kdy je mi strasne spatne psychicky, ze jsem zklamala, strasne se stydim a hlavne me vdycky mrzi co jsem rekla lidem v mem okoli. Tento tyden chci jit na AA, jsem strasne zvedava a i se dost bojim.

Jsem na tom úplně stejně,pro mě není problém první měsíc,ale ten druhý.Tak věřím že bude v pohodě,tentokrát,ale na to nejsem sama a nechám si poradit od odborníků.Potřebuji zjistit,když jsem tak v pohodě proč mě napadne jít chlastat,někde musí být spouštěcí reflex.Já jdu vlastně sama a dobrovolně si ublížím a to vím dopředu že to nedopadne dobře a stejně jdu.Vlastně když tak o tom přemýšlím tak to snad není ani normální,kdo by šel a dobrovolně se ničil.

A kam ses obratila pro odbornou pomoc? Ja totiz uz dlouho chodim k psychologovi a zatim bez valneho vysledku...Ano presne jak pises, proc jdeme a dobrovolne se nicime? Kde se bere ten sebedestrudktivni podnet co nas k tomu zene? U me je to treba ze mam pocit ze jsem dostatecne v pohode a proc byc si nedela sklenicku nebo dve? Ale jeste to nidky nedopadlo dobre, bohuzel....

Myslela jsem že půjdu k psychologovi,už mám číslo a zítra jsem se chtěla domluvit schůzku.