Alkoholik

Naděje umírá poslední!A víš kdy?Když vyzkoušíš a vyčerpáš veškeré formy pomoci.A když člověk vůbec nedokáže přiznat své problémy a neumí o pomoc požádat-tak tam ani paprsek naděje nazabliká.Tak do toho.Rozum máš a pusu také:Byl by v tom čert,kdybys nenašel z té bryndy cestu ven.Myslím na tebe!

zdravim,chtěla jsem se zeptat ,jaké jsou dúvody,že po dlouholete abstinenci,5,10,15let,že se člověk opět napije,snažím se abstinovat a sílu mi dodava,že lidé dokáží dluhodobě až do konce života abstinovat,proto jsem trochu překvapená,že se člověk po tolika letech napije.Vím,že alkoholismus je na celý život,věřim tomu,mám vyzkoušeno,akorát nechapu ty důvody ,proč po tolika letech opět alkohol,jestli je to podcenění problému,nebo chvilková slabost nebo nějaká závažná životní událost,vždyt po tolika letech abstinence už musí být jasné priority,i když nikdz nevíme,co nám život přinese.alkohol přece pomuže jen chviličku zapomenout.jestli máte zkušenosti budu vděčná za názor

Ilčo, já tuto zkušenost nemám, ale vím od ostatních,že člověk zapomene ,chce se otestovat, myslí si, že jednou!! se nic nestane, když abstinuje léta, chce to vyzkoušet, vždy to dopadne moc zle, bleskově je alkoholik tam, kde kdysi přestal.Je to hořká zkušenost.

No ahoj.
Představ si, že opravdu dlouho nepiješ, třeba 14-15 let.
Po takové době se naučíš nezabývat alkoholem, bereš to prostě jako fakt, že jseš abstinující. Alkohol pro tebe neznamená strašáka a ani se už za to nestydíš. Naopak, jsem hrdá ne to, že jsi to zvládla.Za roky abstinence si vybudujes sebedůvěru, co se týká alkoholu. Vybuduješ si ji na základě věcí, které se ti podaří zvládnout. Od těžkého začátku s nedůvěrou lidí okolo, až po běžné životní starosti, jaké mají i lidé okolo nás.
Já se p těch letech dostal do těžké situace. Při třošku reálném pohledu na věc, je prakticky neřešitelná. Priority? Proč?
Nemám nejmenší představu jak budu žít. Spadnul mě domeček z karet.Bohužel patřím k lidem, kteří vidí hodně věcí černě, a vždy jsem se snažil i připravit na nejhorší možnosti. To je ale špatně. Tím, jak uvažujeme, tedy já, tak si ale i tak tvořím život.I když vím, že jsem dokázal dost, nejen nepít, ale i se prosadit pracovně, a vydělávat,na druhou stranu jsem měl dost problémů jinde. Od špatné komunikace , řešení problémů v náročných situací apod.

Já se napil po těch letech ted nevím, asi před dvěma měsíci.
Určitě nemůžu říct, že bych něco podcenil, nebo v tom něco hledal. Chtěl sem se na všechno prostě vykašlat.Po letech abstinence a vlastních zkušenostech s alkoholem vím moc dobře, že tam nic nenajdu. Je to cílená snaha to zabalit nic jinýho. Okamžik, kdy člověk padne nahubu a zbaběle chce utéct od všeho. Někdy se mi to už nějaký čas stává, že mám upřímnou touhu se zabít. Dá to práci překonat. Proto, mě ani v nejmenším neruší vědomí, že jsem jak vy říkáte zrecidivoval.
Další alkohol sem si nekoupil. Proč? Ráno sem se vzbudil, řekl si tak sem padnul na hubu nio a co?
A jdu dál. Nedělám z toho pro sebe tragedii.

Jednoznačně stojí za to nepít. To je cesta do pekel a víme to všichni. Postipem času si krůček za krůčkem vybuduješ sebedůvěru ve všedním životě. Pak, už budeš mít jiné starosti, větší než strašák alkoholu. Zdraví dětí, práce a tak.
Nikdo, ti ale nemůže nikdy zaručit, že v případě, nějaké např. vážné situace, nebudeš zvažovat krajní negativní varianty. To se týká ale i obyčejných lidí. Hodně důležité je pozitivní myšlení. Důležité jsou i některé mechanismy naučenho myšlení. Nejde jen o mechanismy alkoholika, ale hlavně jde o mechanismy díky kterým, vůbec člověk mohl něčemu propadnout.

Tak asi tak. Určitě nepij, pokud cíleně netoužíš po cestě do pekla.
Roman.

Slabí jsme občas všichni-a právě na toto a podobné stavy naše alkoholická nemoc dokáže čekat,aby se ozvala a uměle prohloubila celý stav,kterým tě alkohol chce dostat do své moci.Tak jak se o to výrazně a všemi způsoby snaží z počátku nepití,tak je to po celou dobu tvého života-jen později už v různě skrytých podobách a formách.PROTO JE TO RECIDIVNÍ ONEMOCNĚNÍ.Aby se člověk dokázal udržet po celý život,musí si udržovat náhled na sebe a svůj život,musí poznávat sám sebe,své reakce,chování,myšlenky a musí se naučit upřímnosti,otevřenosti a důvěře.A musí vědět s určitostí co opravdu chce.

Já do toho spadla po téměř 9letech.Začalo to nevinně.Já se upnula na představu výhry ve Sportce a začala sáset.Bylo to období před svatbou mého nejstaršího syna.Chtěla jsem pomoct dětem a podcenila svoji závislos.Už jsem viděla všechno ve svých představách a odpojilo mne to od reality-Po svatbě byly Vánoce a já jsem uvěřila tomu,že můžeme mít doma alkohol.Vždyt´jsem tak velikou svatbu zvládla bez napití!Během Vánoc jsem nedopatřením vypila sklenku ředěné vodky s džusem,měla jsem žízen a kopla do sebe.Zcela mne to otupilo.Na to přišel syn že zaměnil asi skleničky-naléval sobě džus s a mně bez.Mi to vyrazilo dech,ale v zápětí naskočila myšlenka velice přesvědčivá-víno by ti to určitě neudělalo!Tu myšlenku už jsem nebyla schopna zlikvidovat.Po třech dnech vnitřních soubojů jsem už to víno koupila.Musela jsem přesvědčit na vlastní kůži-tak jak se vším.Výsledek byl?Za pár dní jsem musela do léčebny,abych vůbec zastavila celý rozbíhající proces-jinak bych to nezvládla!

ahoj,děkuji za vaše odpovědi,ptala jsem se protože mi abstinence zatim nečiní,žádné větší problémy,abstinuji od vánoc,to není moc dlouho,ale zvládám to v poho.Už jsem jednou přestávala,ale to se nepovedlo asi jsem potřebovala víc času a přesvědčit se,že pití s mírou u alkoholika opravdu nefunguje,ale i když je to všude psané až osobní zkušenost vás opravdu přesvědčí.Mám to štěstí,že mám zdravé krásné děti,hodného manžela,který o mé nemoci ví a podporuje mě,máme kde bydlet a práci také máme,takže se mi abstinuje úžasně,každý to nemá.ale vážim si toho a jsem ráda,že jsem přestala ,ještě včas,už to začínalo být na hranici možná bych o to všechno přišla,kdybych pokračovala.Asi jsem trochu spadla na takový to svoje osobní dno a rozsvítilo se mi v makovičce.A proto nepijme!!!

no ale stejně je to neuvěřitelný,že po devíti letech,ta závislost je pořad tak silná,jak dlouho si potom byla v léčebně a co stebou dělaly,to nemohlo být přece tak zlý,když jsi před tím ,tak dlouho abstinovala,šlo spíše o psychiku?

Když jsem nic netušíc vypila skeničku džusu s vodkou?Silně to se mnou otřáslo.Stav,který nastoupil byl jako bych vypila 2sedmičky tvrdého.Nevěděla jsem co se se mnou děje,co se stalo.Až syn přišel s tím,že si odnesl tu moji skleničku a svoji tam nechal.To už mi bylo jasné,která bije.Právě,že mně to tak dorazilo mi skočila přesvědčivá myšlenka na víno.V podstatě jsem se přesvědčila,že je úplně jedno,jak dlouho nepiju ale po svém napití okamžitě navážu na stav,v kterém jsem se s alkoholem nacházela předtím.U mne dochází k progresi v pití.Mi už jde opravdu o život.Já to kdysi zastavila v konečné fázi-to můžu mluvit o zázraku,že se mi to vůbec povedlo.Už jsem se rozpíjela na víně a zuby nehty jsem se snažila udržet na 1litru za den.už i abstinenční syndrom pracoval na plné obrátky.Byla jsem v léčebně-ale i tam můj mozek nechtěl vůbec brát,že jsem měla recidivu.Celá alkoholická nemoc je velice zákeřná potvora.A mít se na pozoru a chránit sama sebe není nepodstatné,ale nesmírně důležité.Ted´už nepodceňuju vůbec nic!

ano nesmí se to podcenovat,hodně jsem přemýšlela,kdy moje závislost začala a přišla jsem na to,že velice brzy,možná už v takových 16ti letech jsem byla na cestě,když pročítám tyto stránky,setkávám se s názorem,že každý si za svou závislost může sám,že nikdo mu to do krku nelije,ale musím nesouhlasit!Moje matka je alkoholička a alkohol u nás byl vždy dostupný,bylo normální,že máma byla i přes den nalitá i když jsme to jako děti nesnášely-jsme 3děti-všichni máme s alkoholem více či méně problémy.V pubertě jsme mohli na diskotéku každý víkend,že jsme se vraceli opilí,nikoho netrápilo.A ani ve škole si moc nepamatuju,že by na toto téma s náma někdo moc diskutoval.to spíš byla novinka sexuální výchova.myslím,že by se to mohlo zlepšit a nebrat alkohol jako samozřejmost,která patří k životu.Měl by se brát tak jak to je pravda-tvrdá droga!Je smutné se koukat na reklamu na alkohol,kde ja vše fajn,hezcí lidé-idilka.Miluju svoje děti a nechci se jadnou koukat jak padají do propasti .chci jim nenásilnou formou vysvětlit,jak je alkohol nebezpečný,myslim,že když jim to budu cpat do těch jejich hlaviček,neco málo si z toho přece vezmou,i když si nedělám iluze,jednou to budou chtít vyzkoušet,ale podporovat je v tom nebudu.Myslím,že by měl na tom zapracovat i náš stát,víno za 30,- i když krabicové si asi může dovolit každý.