Alkoholik

No Alfarde,
jaký ten rok mohl být...Určitě v něm bylo hodně pěkného no, ale vidíš ten konec
A máš pravdu,naše shledání tu je pěkné v tom,že se můžem pokusit zas jeden druhého povzbudit a vyburcovat.A to smutné je to,že je škoda že jsme si tu dnes nemohli napsat jak se pěkně držíme.Ale třeba to vyjde teď,musí!
Jsem ráda,že tě to shledání alespoň nakoplo a probralo.Pokračuj.

Jani
díky za tvá slova,napsala jsi to upřímně a pravdivě.

Libo, myslím, že nic soukromého jsem neřešil. Teda kromě alkoholismu, ale o tom snad to fórum je?

Jani, máš pravdu, ještě mě asi čeká přemýšlení. Dnes už zase s čistou hlavou a bez včerejší kocoviny. Naštěstí ještě pořád se stejným odhodláním.

Bludičko, a to jsi vydržela celý rok až doteď? To je zase velké povzbuzení, vidět, že to jde. A taky důležité zjištění, že se tím člověk memůže uchlácholit. Já jsem za ten poslední rok asi nebyl bez alkoholu déle než týden. Změnil jsem styl pití, ale výsledek je stejný. Pil jsem prostě programově, měl jsem vždycky přesně spočítané, kolik můžu vypít, abych např. ráno mohl řídit. Ale je znát, že jsem za ten rok pokročil k toleranci a dalším tělesným příznakům. Včera jsem si zase početl pár příběhů tady v knize návštěv a bylo mi z toho nanic. Tak jsem si říkal, že si tam budu zase číst, až dostanu chuť. Bludičko, teď to dáme!

Zdravím Alfarde.
Kdybych napsala,že jsem byla celý rok vzorná tak bych kecala.Po nějaké stovce dní jsem škobrtla,pak dala pokoj a pak třeba ještě nějaký den.Ale teď asi v květnu jsem to začala úplně zazdívat.Prostě se mi přihodila jedna věc a mě nenapadlo nic jiného než se uklidnit skleničkou.No a uklidňovala jsem se dál a dál .
Ale už to nedopustím,nestojí to za to!!!!
Teď jsem chtěla napsat,že kdybych se potřebovala zas uklidnit,tak raději rozštípu nábytek v obýváku,ale koukám a já tu mám jen skleněné vyttríny.No neva,i střepy nosí štěstí .
Tak se držme,půjde to.Pomalu,těžko,ale půjde.

Ale aspoň ses nějak držela. Já jsem se ani moc nesnažil. Nebo teda pokusy jsem udělal, ale takové, kdy jsem předem věděl, že to nevyjde. Teď už doufám, že to přesvědčení je pevné...
Ale když člověka zasáhne nějaké neštěstí, tak to chlast opravdu cítí skvělou šanci. Myslím, že i lepší borci to v takových situacích nezvládli. Ale chce se asi opravdu přeorientovat na ten nábytek. Hlavně teda vlastní, ať těch problémů není ještě víc .

No nějak jsem se držela,ale nevydržela
Ale tentokrát se už držet nebudu,tentokrát už prostě nebudu chtít pít!!!!
No uvidíme jestli to přeprogramování a zjištění chyb pomůže.
Ale jak se říká...za zkoušku nic nedáš.
A ty jsi jak dlouho na suchu?A jak se cítíš?
Ale jestli nechceš odpovídat tady,tak víš kam napsat.
Takže,nepijme!!!

CO MI HODNĚ POMÁHALO A POMÁHÁ?Ráno poděkovat za čistou hlavu a klidný spánek,prosila jsem a prosím o sílu na přicházející den,abych ho hlavně v klidu dokázala zvládat-to mne uklidnilo a naladilo.Každý večer poděkuju,že jsem ho zvládla,případně si přiznám,že jsem určité věci zvládla velice těžko-ale nenapila jsem se a proto se pochválím.sama na sobě znám tu dobrou Janu,stejně jako tu vztekající se furii:Osobně mám raději tu lepší stránku sebe sama-a tu se snažím rozvíjet pozitivním směrem.Vždycky to nejde-a to si musím přiznat jak by té furii,která ve mně chce občas vítězil chtěl chutnat chlast.Vidím u sebe kolikrát,jak jsem si schopna živit svoji zlost,jen aby pohár přetekl a já začala opět pít.Takto u mne taky pracuje závislost!Ovšem vím,že je ve mně i ta hodná Jana,a té stačí kus čokolády a radost ze života a z každé chvíle s čistou hlavou a srdcem.Je vždycky na mně,kterou Janu nechám zvítězit.

Jani,
opět jsi to vystihla.
Přesně tohle se mi poslední dny honí hlavou a přesně tak jsem to začala dělat.
Jsem šťastná za každý pokrok,za každou střízlivou hodinu a když je z toho nakonec celý den,tak jsem nejšťastnější.Už si neříkám jako poprvé...a zítra zase nesmím pít,ale nechci zítra pít a hned je to jiné.Nebo to alespoň já tak cítím.
No počkám a uvidím co bude třeba zítra,za týden.....nebudu se stresovat dopředu.
Měj se pěkně.

Alkoholika přímo evokuje každé nesmím!Každý zákaz ho burcuje ke vzdoru.Pro nás to je jen signál k dalšímu pití.Nechci si už umíme připustit k tělu mnohem blíž.je pro nás všechny mnohem přijatelnější a snesitelnější.A my se musíme nejprve naučit hovořit sami se sebou tak,abychom to mohli přijmout.Až se to naučíš ovládat a vejde ti to do žil?Najednou začneš poznávat,že i ostatní tě začnou přijímat naprosto jinak a začneš s nimi také naprosto jinak vycházet i ty sama.Jakým metrem se naučíš odměřovat sobě-v tom positivním slova smyslu,takovým metrem budeš odměřovat i jiným lidem-v positivním.

Máš pravdu.
Když jsem se o nepití pokoušela poprvé,strašně jsem se stresovala,myšlenky mi v hlavě jen lítaly(samozřejmě negativní),jaký jsem slaboch,jaká lůza,jak nic nedokážu,proč zrovna já a z toho byly depky jako blázen.
Teď jsem vás tu poslechla,že je to nemoc a musí se léčit.Řekla jsem si tedy,že jsem nemocná a nechci pít abych byla zase zdravá.A tak když teď prožívám nějakou tu slabou chvilku a není mi nejlépe,tak se zastavím a říkám si že je to tak v pořádku,že se jen pomalu uzdravuji.
Tak snad v tom uzdravování setrvám.