Alkoholik

Ach jo Evi,to je tak strasne smutne,co jsi si prozila se svymi rodici a jak to dopadlo.Neni divu,ze jdes stejnou cestou,tolik bolesti uz jako dite-to se bez odborne pomoci neda normalne zvladnout.Ze srdce ti preju,aby jsi to dokazala,zaslouzis si lepsi zivot,bez bolesti,strachu,litosti....
Zkus na AA nezanevrit,to co jsem tu cetla o tom telefonovani me take trochu prekvapilo-ikdyz ja tedy ceska AA neznam-chodim v UK,ale jsem presvedcena,ze tak jak uz tu padlo proste staci rici,ne dekuji,kontakt zatim na sebe davat nechci.Taky ale myslim,ze ti ostatni proste chteji pomoci za kazdou cenu,uz vidi,ze to jde,vylezt z toho pekla a zit-opravdicky zit-stastne a chteji to sirit dal,pomoci .A my alkoholici,nez zaceneme lecit svou bolavou nemocnou dusicku nemame radi moc velky rozruch,zajem,peci o nasi osobu.Stavime se do posledni rady,nemame radi,kdyz jsme stredem pozornosti,az casem se naucime otevrit ostatnim lidem,citit se dobre v jejich spolecnosti,pootevrit zelezny plot,ktery jsme kolem sebe pro ochranu postavili,aby nam nebylo tolik ublizovano......Urcite bych si nazor na AA delala az po nekolika sezenich.Me to nic moc nerikalo asi 3 mesice,ale protoze uz jsem zjistila,ze sama to proste nedam,chodila jsem tam presto,ze jsem nic necitila,nic se nemenilo.Az kdyz jsem zacla na sobe pracovat pomoci 12ti Kroku zacaly se dit zmeny a to takove,ktere jsem ani necekala.Muj 2 lety chlapecek je uz nejaky cas hrozne hodny a vesely(driv to byl takovy nervacek),s manzelem si rozumim uplne senzacne,dokonce i tchyne je nejaka moc mila-je mozne,ze se vsichni najednou tak zmenili?Nemyslim,jen ja jsem se zacala chovat jinak a tohle je jejich prirozena odveta.Clovek musi zacit od sebe.Ale nejsou tu jen AA,jsou tu i vytecni lekari se zamerenim na zavislosti,kazdy si najde to sve.Hlavni je na to nebyt sama.Jeste jednou mooooc drzim palecky,jak Tobe Evi,tak i Marketce.Dobrou noc,Marky

Ahojky všem - předem bych vám chtěla poděkovat za všechny příspěvky. Rozjela se tu debata o áčkách a celkem mně mrzí,že s nimi máte špatné zkušenosti.Já jsem tam byla jednou a vůbec sem nechtěla,aby to vyznělo negativně,když jsem psala,že sem tam lapla depku-to bylo spíš o mém pocitu bezradnosti. Celé sem to tam probrečela, když jsem si uvědomila,že mám FAKT problém a že nebude jednoduché se toho zbavit...Jinak po mně nikdo žádný kontakt nechtěl. Vyštrachala sem číslo na netu, poprosila sem snoubence ať tam zavolá - no a vedoucí té skupiny nám řekl že setkání je v tolik a tam a ať příjdeme o čtvrt hodiny dřív, aby s námi mohl promluvit....uvítal nás sympatický pohodový chlap a představil se: jsem ten (nechci jmenovat) a jsem alkoholik! - a to osm let abstinující!!! Zeptal se mně na pár otázek, vysvětlil partnerovi,že nechlastám,ale jsem nemocná...no a v tu chvíli jsem začala řvát... Všichni se pak (možná 15 lidí)představili jménem + jsem alkoholik. Já to nedokázala - byla jsem host .Po skončení sezení jsme dali kontakt,ale jen proto, že mně chtěl ten vedoucí objednat k psychoušovi....objednal, zavolal termín, kdy by mně (nás) tam i doprovodil-ale když jsem srabácky řekla NE, tak už se neozval.Dává mi nejspíš čas,protože ví,že se tam při léčení stejně vrátím.

To je moje zkušenost s áčkama a jestli je to v každém městě aspoň z poloviny takové,jako tady, tak se toho fakt nebojte. Do ničeho vás nutit nebudou.

Ahoj Evi, sem ráda, že ses ozvala a je mi líto,co už sis prožila. Jsem na tom podobně - prožila jsem šílený dětství,kdy byl táta buď na mol, nebo sme ho týden neviděli - no a máma vyšilovala každý den.Pořád scény a pořád dokola - nikdy sme nevěděli, co bude, až příjdem domů ze školy. Můj táta tedy skončil na léčení,když se pokusil o sebevraždu a od té doby nepije - žije pohodový život i když tedy ne s naší rodinou.

Je smutný, že do toho člověk sklouzne i když má takový zářný příklad hned z první ruky,že?...ale pojďme do toho spolu - jsou tu příspěvky,které nás od toho odrazují a od lidí, kteří určitě vědí o co jde...,ale já si léčení vážně nemůžu dovolit (nejde o stovku denně, ale o to, že musím vydělávat, abych mohla dát peníze mámě) a nevím jak u tebe, ale pro mně by i měsíc bez alkoholu byla ZATÍM výhra - nejsem naivka a třeba to na poprvé nevyjde napořád, ale pojďme s tím začít něco dělat a udělat maximum pro to, aby naše děti nemuseli jednou tohle psát taky.

Nějaké vyhrožování , to jistě v AA ne! zajímalo by mě, jak to bylo.Podmínka pro členství v AA je jediná-touha přestat pít.Vše je na dobrovolnosti,chodit, nejít, mluvit na sezení...časem člověk pochopí, o čem to je, nikdo nikoho nenutí k ničemu.Dnes budou áčka opět v Tv, krásný film, Barrandov,22, O5 hod, "Když muž miluje ženu".Opět si pobrečím.

...jestli jde o tu ženu,která skončila na léčení a borec se staral o 2 děti - tak to mně inspirovalo na áčka....asi taky budu brečet

Marky,jsem rada,no vidis,mas hezky zazitek v AA-jen si asi nebyla pripravena,jak na AA tak na toho psychologa-co te na nej chtel nasmerovat.Mozna uz dnes jsi-nebo musis projit jeste trochu vice bolesti,aby jsi byla.Je jen skoda to zkouset tou nejtezsi a bohuzel nejspis nejmene ucinnou cestou -SAMA.Urcite nezanevri na myslenku,ze tam nekde pomoc je a ze treba jednou prijde ten pravy cas,kdy ji i ty das sanci.Moc ti drzim palecky.Je mi strasne lito vas vsech,co jste si museli projit takove hruzy uz v detstvi,neni divu,ze jste sahli po alkoholu.Ja mela detstvi hezke,rodice prisne ale mile,prarodice uzasne,nikdo u nas nepil....
Zaslouzite si zit konecne stastne,minulost uz nevratite,ale mate pred sebou celou budoucnost,prosim nepromarnete ji zbytecnym a hlavne nebezpecnym oddalovanim pomoci od jinych ,pa krasny den,MArky

Já jsem mezi AA zapojila dvakrát.Poprvé-to byl můj krach,bylo mi z toho blbě,pochopila jsem kulové a ještě po svém-a konec-mé pití pokračovalo dál.Později jsem tam začala chodit opět-už jsem jen věděla,že musím udělat všechno abych se nenapila.Vůbec jsem si nevěřila.Jsem z Ostravy a začala chodit na všechna setkání,které tu v průběho týdne běžely-JEN Z TOHO DŮVODU,ŽE JSEM VĚDĚLA,ŽE MI V TY DNY NAPITÍ NEHROZÍ.S NIMI JSEM NECÍTILA TEN OBROVSKÝ STRACH,KTERÝ VE MNĚ BYL.Měla jsem za sebou 3měsíční protialkoholní léčbu-už ani nevím kolikátou v pořadí-PŘIZNÁM SE,ŽE JSEM VŮBEC NIČEMU NEROZUMNĚLA-TRVALO TO ASI DALŠÍ 3MĚSÍCE.Bojovala jsem se svojí sociální fobií,přiznávala si jak těžce snážím velkou skupinu lidí,jak se tam špatně cítím díky svému samotářskému pití,co se mnou dělá,jakým strachem trpím,když jsem chtěla vůbec promluvit,něco říct.bylo mi směšné,že slyším alkoholik ten a ten-pokaždé,když chce promluvit.Všechno mi začalo docházet,jak říkám se značným zpožděním-všechno má svůj význam-jen to neustálé alkoholik-ten a ten,má v podstatě ttu roli,aby si všichni mohli aspon´během skupiny uvědomit a opět do mrti přiznat kdo jsou,čím se stali,a postupně se s tím smnířit a rychleji to přijmout jako fakt-na toto se často a rychle zapomíná a pak se bohužel člověk napije,a je v průseru,ani neví jak.Po několika měsících jsem teprve začala chápat po částech celý program-o které byla řeč.Naučila jsem se naslouchat druhým-což jsem neumněla,cvičila se v pozornosti-což byl pro můj mozek opravdu problém,stejně jako trpělivosti-s tou jsem byla na štíru.Našla jsem tam spoustu přátel,což jsem nikdy neměla.Učila a stále se učím upřímnosti a především pokoře-udržet tu potvůrku je hodně těžké.Na ostatních ,stejně jako na sobě mám možnost poznávat celou řadu poškození způsobené pitím,celou nemoc a její důsledky,které můžu na sobě upravovat do normálu.Díky tomuto jsem zůstala pomalu 9let střízlivá a zažívala něco naprosto jiného,než jsem znala kdy předtím.Díky tomuto můj život získal zcela jiné hodnoty,než jsem kdy znala.V podstatě mi to zachránilo několik let života.Pak následovala velkolepá svatba mého syna-má pýcha se začala vzdouvat.Já se sama dokázala přesvědčit,že už do AA nemusím tak často.Přišly Vánoce a mé přesvědčení,že jsem dobrá a můžeme mít na Vánoce už doma alkohol.Během svátků došlo k tomu,že jsme si omylem se synem zaměnily skleničku-a byl malér jak prase.Já do sebe hodila hodila tu jeho,všechno se se mnou zatočilo a zůstala jsem otupělá.Nevěděla jsem jsem co se se mnou stalo-až do doby,kdy syn přišel s tím,že má tu moji skleničku.Já byla po té jedné vodce s džusem ožralá.Dočista ožralá-stejně jako tomu už bylo se mnou před lety.Dostalo mne to,ale už mi mihlo hlavou moje přesvědčivé-víno by ti to neudělalo!Myšlenka se mi usadila v hlavě-a za dva dny jsem si to vyzkoušela-a jela jsem v chlastu-byl to neskutečný fičák.3.1.hned po svátcích jsem jela i já-do léčebny.jinak to nešlo.Myslím,že to rozhodnutí jsem učinila v poslední chvíli-později bych toho už nebyla schopna.

Ahojky všem - jdu bojovat.Chtěla bych být zas jednou střízlivá Nwm,jak to zvládnu a mám fakt strach a to úplně ze všeho. Každopádně vám všem závidím a obdivuji vás, že jste to zvládli a zvládáte. Děkuji za podporu, kterou z vašich příspěvků cítím.M

PS: Evičko-ozvi se

Ahoj Market,moc,moc ti fandim,davej o sobe vedet,at se muzeme tesit z tvych uspechu ,popripade te podrzet,kdyz budes potrebovat.Urcite dej AA sanci,i psychiatrum specialistum.POkud nemas,kup si pres internet knizku Anonymni alkoholici(na www.anonymnialkholici.cz)-je to takova "bible" nas alkoholiku-doctes se tam o sve nemoci hodne,hodne pochopis,proc stale delas ty same chyby,proc citis strach,odcizeni,proc se citis,ze zivot k tobe neni fer apod.Stoji neco kolem 70kc-opravdu mala castka za to,co to cloveku da.
Takze jeste jednou preju jen to nejlepsi,drz se holka v sazce je cely tvuj zivot )),Marky

Ahoj,
jsem tu poprvé a moc nevím, kam napsat. Markétu jsem zvolila proto, neb jsem na tom naprosto stejně co se týká systému popíjení. Piju celý léta - je mi padesát - ale poslední roky to fakt minimálně bez pěti panáků denně nevydržím. Posledních čtrnáct dní půl litru rumu denně i víc. Mám toho plný zuby. Řekla jsem si dost, dnes je večer a mám první den totální abstinence a hodlám vytrvat. Jen taky nevím, jak dlouho a jak moc silný je v tomto případě absťák. Tady jsem se to aspoň trošku dozvěděla.Zatím to není tak strašný, sice se mírně třesu a je mi nanic, ale jíst můžu. Piju hodně vody a bylinkový čaje s cukrem. Ale furt kouřím. Asi před rokem jsem se radila s mou praktickou doktorkou - doporučila mi snižování dávek (to se tedy moc neosvědčilo) a pro případnou úplnou abstinenci na zmírnění příznaků mi dala TIAPRIDAL, ale mám z něj strach. No, snad to bude i v noci dobrý, horší než po těch kvantech rumu to být nemůže. Držte mi palce a já držím vám všem