Alkoholik

Klasický příklad toho, když někdo chce přestat pít sám.V křečích, násilně se drží rok, měsíc, pak znovu do toho padá.Zbytečně se trápí, může dopadnout moc zle. Vzdá se, umře.Stačí málo, AA.Komu není rady, tomu není pomoci.

No..dík. Zatím jsem se odvážila pouze tehdy sdělit svůj problém své doktorce. Řešení: snižování dávek, ten Tiapridal, Antabus,jí doporučený psychiatr. Šla jsem tam - ten se ke mně choval jako k odpadu a navrhl totéž. AA jsem nezkoušela, prostě mám strach, že to až tak anonymní není. Jako každej alkoholik se strašně stydím a nechci, aby to někdo věděl. Nemusíš mě hned Líbo odsuzovat, pokud prostě jen hledám jinou možnost..vydržela jsem rok..ano, spadla jsem zas. Ale třeba to už pro mne bude taková rána přes ústa, že po přežití absťáku vydržím napořád ? Proč ne? Potřebuju někoho cizího, kdo na mě v podstatě kašle, aby mi objasnil, jak mám žít svůj život? Teď myslím ty doktory.Možná bych mohla zkusit se jít jen mrknout někam na ty AA, někam dál od bydliště. Třeba opravdu pomáhají, nevím..četla jsem tu i spoustu negativních názorů.

Co se týče AA, v ČR jsem tam šla jen jednou a taky jsem z toho neměla dobrý pocit, celkem velká skupina, ale nesedlo mi to. A připadala jsem si totálně mimo.
Zatímco tady v zahraničí, úplně opačný zážitek - sice méně lidí, ale opravdu mi to dalo hodně, všichni strašně příjemní, abstinující už roky a na mě jako na nováčka se nedívali nějak "svrchu", naopak se snažili tím víc mi pomoct. A to jsem ještě dostala tři knížky o abstinenci...

Nikoho neodsuzuji, jen vím, jak to chodí.Takových pokusů"já sám" jsem už viděla, zažila hodně.A také znám důsledky.Moc špatné konce.A neznám skupinu AA v Čechách, kde by na nováčka koukali z vrchu!Knihy si může každý koupit na AA také.

Zdravím,
tak mám dnes první den úplně bez pití. Včera jsem to prostě nevydržela a vypila zbytek vodky (cca 3 panáky) a čtyři piva. Během dne tak nějak. Jsem ze sebe děsně zhnusená.Celý den tu sedím a čtu to tady. Změnila jsem názor a hned v pondělí se objednám do AT poradny a chci chodit aspoň ambulantně k nějakému psychologovi. Teď mám opět jen strach, jak přežít absťák. Je mi divné, že jsem spala normálně,jen zpocená a dnes mi v podstatě nic moc není. Jen se trochu klepu a nemám chuť na jídlo. Ale snažím se jíst, jde to. Piju hodně čaje s medem, vodu, jím B-komplex, Silymarin, hořčík. Ale hrozně kouřím. Minule mi bylo den ode dne líp, ale ten první byl nejhorší, nedá se to srovnat. Jak jsem to tu pročítala,mám hrozný strach z toho deliria,když je mi teď dobře a za pár dní prásk. Nebo zítra...Tentokrát jsem pila kratší dobu (asi 14 dní), z toho posledních cca 5 dní tu sedmičku vodky během celýho dne. Snad se mi to vyhne. Všem hezkou neděli

Ahoj Jani, tak jak dneska válčíš?

...četla jsem, že včera nic extra Chci ti toho dost napsat a teda začnu od konce tvých příspěvků.

Z delírka bych neměla na tvém místě teďka strach - piješ "jen" 14 dní, jsi celý den bez alkoholu a snad to zvládáš (po fyzické stránce). Jde spíš o to, trochu se uklidnit a začít myslet pozitivně. Prostě to v sobě otoč a místo toho, abys přemýšlela nad tím, že se ti něco stane, když se nenapiješ, myslet na ten hezký střízlivý život, který tě čeká.
...mně tohle "pozitivní myšlení" pomáhá pokaždé, když mám chutě.
A určitě se neschovávej sama před sebou za strach z delíria a neber to jako omluvu, aby ses mohla napít. - já sem to totiž přesně tak dělala a dělala jsem to tak dlouho, až nezbývalo nic jiného, než jít na léčení.

Jinak s těma čajema máš recht - co nepiju, dodržuji pitný režim úplně v pohodě a žasnu, kolik toho denně "spořádám". Já jsem si našla svou oblíbenou bylinkovou směs a mám celý den po ruce uvařenou konev čaje.

Ahoj Markét a díky
Zatím dobrý, je mi sice o něco hůř než dopoledne - bolí mě hlava, sem tam začne bušit srdce (po jídle) a ten třes je spíš takový vnitřní. Ovšem celý den kouřím jak vzteklá. Nervózní ani moc nejsem.Možná než ležet, koukat na TV a číst si to tu, měla jsem jít ven. Ale mám strach, že se mi třebas zatočí hlava a fláknu sebou.. v podstatě můj momentální největší problém je zase ten strach.. z noci..ze zítřka ..co bude. Už sice vím, ale možná to bude horší. Dát si panáka mě ale opravdu neláká..vůbec. Pořád je mi totiž o hodně líp, než mi bylo například ve čtvrtek ráno v pět hodin, kdy jsem sotva dolezla do nonstopu pro plácačku a během dvou hodin byla ve mně. A tak to šlo celej den, abych fungovala. NECHCI!!! Vím, co by nastalo, kdybych si ho teď dala.Okamžitá úleva, pak celonoční peklo a zítra zas dokola. Už ne.

Vlastně jak to teď celý den pitvám, rozpila jsem se asi tak vprostřed října. Přišla ta zlá zpráva - říkám si, dám si panáka, jen jednoho - pak jen tu jednu plácačku.. a tak postupně jsem dospěla k těm svejm dvěma, třem plácačkám denně. Pak jsem musela brát antibiotika a to mi abstinence nic nedělala, no tak jsem se po dobrání léků před těmi čtrnácti dny k chlastu vrátila. No a tento týden byl naprosto příšernej. Je mi jasný, že musím skončit, nebo příště umřu.

PRO LÍBU:

Nestraš tady nikoho tím, že umře a že bude žít rok v křečích, než se stejně jednou napije (za měsíc - rok), když nebude chodit do áček (jak jsi napsala)!!! Každý jsme jiný - někomu to pomáhá, jinému ne. Já osobně proti áčkům nic nemám. Abstinuji, ale nemám potřebu chodit se tam jednou týdně pomodlit - SPOLÉHÁM SE SAMA NA SEBE a všichni tady, co s alkoholem bojujeme víme, že je to o tom chtít se nenapít - a každý by si měl přeci najít svou cestu. ÁĆKA NEJSOU VŠEMOCNÁ!!!

Já jsem se tam setkala s prima partou a chystám se tam vrátit, ale ne z důvodu, aby mně to vyléčilo a zachránilo (což je samozřejmě nemožné), ale protože bych chtěla mít pár přátel, kteří mně nebudou zvát na pivo a na panáka.

Ty píšeš stále tak negativní příspěvky, že s tebou bych se v tom kolektivu "áčkařů" opravdu sejít nechtěla. Podle mně je tento web založený pro to, abychom si všichni navzájem pomáhali a né se strašili a propagovali jednu "formu" léčby.

Tobě to možná pomáhá a já ti to přeju, ale zkus se zamyslet a příště napsat nějaký pozitivní odkaz tomu, kdo to potřebuje.

Jani, já jsem taky chlast hodně podcenila, když jsem si myslela, že už jsem v pohodě (napíšu ti, jak jsem válčila), ale tím život nekončí. Prostě je důležité se znovu sebrat a nebrečet nad tím. Psala jsi, že onemocněl přítel, což mně mrzí. Tak ale uvědom si, že střízlivá mu budeš mnohem větší oporou.

A vykašli se na "noční nákupy". Dej si něco dobrého a teplého do žaludku a klidně se můžeš jít projít i teď. Všechno máš ve svých rukách a nikdy není pozdě .