Alkoholik

Nejsem sobec ani slaboch,nejsem sobec ani slaboch,Janičko toto si říkejte pořád a při každé příležitosti,dostane se vám to do podvědomí a líp se vám bude jednat.

V ziadnom pripade si s nim rodinu nezakladajte, som dcera alkoholika a mam dalsich dvoch bratov a Vase traseni zaludku poznam dokonale. Ted zijem v prahe, ale ked dostanem z domu spravu o otcovi, nemozem spavat. Najdite si normalneho cloveka, lebo muz, ktory pije je spatny manzel, otec, muz..proste clovek, ktory Vam sposobi len bolest a svetle chvilky zdanlivej radosti Vam hned prekryju bolave spomienky na vikend, ked mal zas nejaku tu svoju "oslavu". Moj otec pil ked sa s mamou zobrali, rozviedli sa, ale isiel na liecenie a dokazal abstinovat 4roky, tak sa mama aj s nami k nemu vratila, vydrzalo mu to dalsich 7rokov nepit, ale ked som mala 15 rokov prezila som tie 3-4 dni hrozy - pohladu na otca, ktory bol vzdy autoritou a velmi prisnym clovekom a vtedy u mna padol ako len mohol.. odvtedy pije vzdy tak tri dni kazdych 6mesiacov, ale je to pokazde trapenie a keby som zija doma, tak s nim nevydrzim. Takze odpoved na Vasu otazku': Ano, mate odejt! aj ked to moze byt pre Vas tazke, mozte si byt ista, ze aj ostanete bude to este 100krat tazsie.

Já bych byla také pro odejít.manžel je alkoholik,pije basu piva za den.Je agesivní,zlý,s nikým se nesnese,všude se hádá.Navíc je v invalidním důchodu,nemá žádné záliby,koníčky,běžné starosti jdou mimo něj.On je unaven,tak spí,pak pije a pořád dokola.Někdy si říkám proč takový člověk vůbec žije.Navíc bere léky,přepíjí i ty.Máme dvě malé děti,ty ho absolutně nezajímají,křičí i na ně,nepohladí,nepohraje si,jen ho obtěžují.Má špatné jaterní testy-GMT 20,bilirubin 60.Doktorka mu říká že takle se mu játra brzy rozpadnou,nevadí mu to,neřeší to.Já už také ne,když člověk nechce pomoc,tak s ním nehnete,nevyhrozíte ani nevyprosíte.

Odejděte od něj, než si zaděláte na žaludeční vředy nebo ještě něco horšího. Můj otec byl alkoholik a můj bratr je teď taky. Otce si nevyberete, ale manžela ano. Pryč od něj.

Podporovat manžela v pití tím,že postupmě a zcela nenápadně začnete brát na sebe jeho zodpovědnost za jeho chování a jeho činy?Je nezodpovědné od vás samotné!Takto pomalu vzniká spoluzávislost vás obou.Kdy pijící partner je závislý na alkohololu-a na vás začne přehazovat vlastní zodpovědnost,vy sama se stáváte emočně závislá na partnerovi.Máte pocit,že on sám se nepostará,nezvládne,neudělá-toto už není založeno na rovnocenném partnerství,ale na vztahu matky a dítěte.Nikoliv toho hodného dítěte,ale agresivního nemocného jedince.Zůstává otázkou zda chcete sama trpět,nebo hledat řešení.Nikoliv plané výhružky.Toto musíte mít vždy na zřeteli!Za vás nesmí hovořit v žádném případě planá slova,ale činy.Pokud zvolím cestu odchodu-uskutečním!Musím dopředu vědět,že mám kde odejít.Dáváte druhému možnost si uvědomit v jaké situaci se nachází,dáváte tím najevo že vše myslíte zcela vážně.Trvat na tom,že jste ochotna se vrátit za určitých podmínek-léčení,doléčovací program,suchý dům.Opět za druhého hovoří JEN ČINY A PEVNÁ ROZHODNUTÍ-NIKOLIV SLIBY!Když není schopen?Není o čem mluvit-rozvod je tou nejrychlejší cestou k cestě v klidu.Tam kde vítězí agresivita?Není úcta a láska k nikomu!

Milá Jano,

pokud si s ním pořídíte dítě, budete v pasti. Žiji s alkoholikem, i když neagresivním, již 14 let a za celou tu dobu jsem mu nedokázala pomoct. Vy se můžete třeba rozkrájet, ale stačit to nebude, pokud on nebude chtít. Zkusila jsem prostě všechno, navštěvovala různé poradny a psychology, dokonce jsem ho dotlačila k tomu aby tam také zašel, ale všechno je marné. Vodka vždycky zvítězí. KONEČNĚ už mi došla trpělivost. Mám toho dost a podávám žádost o rozvod. Ty si můžeš třeba oči vyplakat a stejně to nepomůže, ale vím, že u cizích se vždycky řeší mnohem líp.
Helena

ahoj já jsem s ním 9let a je to pořád dola vyhazování sliby mám s ním 7letou dceru téměř nejsme vzítí vše rozbíjí buší do zdi kladivem řve rozsvicuje v noci budí nás ztrácí klíče od domu napadá nás osočuje když něco hledá mobil peněženku někam si to dá háže s věcma šuplíky vyhrožuje že mě zabije pichne jestli ho vyhodím škrtil mě na krku modřiny policie mi nikdy nepomohla byl strážník m.p. má kamarády ještě ho vzali autem do města 2x volala pak 4x došel rval měš za nohu z postele řval at zdechnu zavolám je znovu atd má klíče od domu sebere je když jde pryč pít abych mu nezamkla mlátí na dveře prokopl je několikrát ničí dům mé matce nadává mi pořád denně vulgárně i malé už několikrát je pomstychtivý lže vybral mi peníze utratil za pití ssp dluží mi 50tis.jídlo inkjaso neplatil na dceru vyhrožuje mi že mě udá atd.

Milá Jano,
pokud jste to ještě neudělala,okamžitě se seberte a utíkejte pryč.Nemáte představu,co takový zmetek dokáže,jejich zákeřnost je neuvěřitelná.Tohle nejsou "jen" alkoholici, ale především psychopati. A stím neudělá nikdo nic!!! Vím o čem mluvím. Věřte mi prosím. Nebo dopadnete jako já. Přeji Vám mnoho sil a odvahy. A nevěřte slibům, je to jenom LEŽ. Hodně štěstí. L.

Ahoj Jani. Po přečtení vašeho článku vám musím říct, že jste celou situaci popsala tak, jak bych ji popsala já. Myslím, že se naše osudy obětí alkoholiků tak nějak podobají. Také jsem žila 6 let s alkoholikem a dokonce spolu máme dnes už 4 leté dítě. Vše vždy obětoval a vyměnil za alkohol. Rodinu, děti, dovolené, vše. Jediná možnost řešení je odejít. Nereagovat a nechat ho se vydusit ve vlastní šťávě. I když odchod nebudeš myslet stoprocentně vážně (myslím sama v sobě), uděláš první krok k možnému úspěchu (podle mě). Zasypou tě sice pocity viny, že jsi ho nechala bez pomoci a na pospas samému jemu, ale těmhle pocitům nesmíš podlehnout, a vždy si uvědomit, že děláš správnou věc pro možné znovu navrácení vztahu (pokud o něj stojíš). Zřejmě ti na něm záleží, jinak bys nechtěla tuto situaci řešit a jednoduše bys odešla, navíc, když v tom nefigurují děti. Jediné řešení je odejít a neříkat kde jsi. Komunikovat omezeně a jen s tím, že už toho máš dost a že chceš žít s normálním člověkem a pokud se nepůjde léčit, tak vyměníš číslo, nesdělíš adresu a už se neuvidíte nikdy. Prostě mu to trvdě nastavit a pak můžeš zjistit i to, jak moc mu záleží na tobě, vztahu a jeho zdraví. Ale má rada je odejít a vytrvat, pak je možná náprava... Možná ti někdo poradí něco jiného, tak tohle ber jen jako mojí zkušenost a můj názor. Neříkám, že se správný, ale u nás zafungovalo. Hodně štěstí !

Ahojky Jani, mám také zkušenost s alkoholikem. Jsem s ním sedm let, máme 5letého syna a odcházím od něj.Ten můj vypije denně flašku vodky a nějaké to pivkou navrch.Když je střízlivý je fajn, ikdyž poslední dobou velice nervózní, ale když se napije nikdy nevím co bude, je velice agresivní.Před třema rokama mě zbil, odešel od nás můj starší syn, ale já stále věřila, že se něco změní.Tenkrát pil jen o víkendu, dnes už pije denně to se změnilo.Proto od něj odcházím už navíc čekat nechci.Letos měl dvě bouračky v opilosti, při první málem umřel.Tenkrát sem mu řekla pokud bude zase pít odejdu od něj.Před měsícem měl další bouračku zase opilej, ale to už jsem byla rozhodnutá odejít a teď čekám jen na soud, kde mi svěřej malého do péče.
Máme firmu, která prosperuje, peníze nám také nechybí, letos jsme si vzali hypotéku na barák, ale nic z toho nestojí za ty nervy života s alkoholikem. Od ledna chodím pravidelně k psychologovi abych to všechno ustála a asi před měsícem jsem dospěla k rozhodnutí odejít. Je to těžké rozhodnutí kor, když je tam dítě.Ale dělám to pro moje i malého dobro.
Dost často se stává, že v opilosti se vyčůrá, kde ho napadne, okno má pokaždé,ale stále tvrdí, že nemá problém, že to má pod kontrolou.Nemá a mít nebude.Teď ví, že odcházím, tak dokáže týden až 14 dní nepít, ale to je tak vše.Kupuje dárky, snaží se chovat úžasně, ale kdybych povolila, bude vše při starém.Sebrali mui na rok a půl papíry a jen mě potřebuje, protože sám se nikam nedostane.
Závěrem ti poradím, co mě radila maminka, vem si papír na jednu polovinu napiš klady na druhou zápory svého manžela a porovnej to. Nevím kolik ti je, ale mě je 38 let a myslím, že ještě kus života mám před sebou o mohla bych ho prožít smyslupněji než se třást jestli se napije, když usne, aby se nevzbudil atd.Užila jsem si nadávek a ubližování dost a myslím si, že žádná z nás si to nezaslouží. A pokud s tím nic nebude dělat, tak se konzumace alkoholu stane denním chlebem, tak jako u nás.Přeji ti hodně síly a radu na závěr musíš k tomu dojít k rozhodnutí, že máš sebe sama ráda a nenecháš si ubližovat od nikoho.Pravda mě to trvalo skoro čtyři roky.Přeji hodně štěstí Míla