Alkoholik

Mílo, děkuji za tu pravdu, co jsi napsala.

Ahoj Heleno.
Reaguji zároven i na Janu.Všechno co píšete je stoprocentní pravda.Všechny ty příběhy jsou si naprosto podobné.
Já jsem,žila s tím svým alkoholikem sedmnáct let.
Poslední dobou už jsem se sama stávala "bláznem".Sledovala jsem
každý manželovo pohyb,každé gesto,každé slovo,jestli ho něco nerozzuří.Kdykoliv zavolal,jela jsem pro něho do hospody.Dokázal
se kvůli jednomu slovu rozzuřit.Každé bouchnutí dveří mě vyděsilo.Já sama jsem se o nic jiného nesnažila,než aby byl klid.To mě neskutečně vyčerpávalo.Neoddychla jsem si ani,když usnul,protože byl schopen se za půl hodiny zbudit.
Odešla jsem-nevydržela jsem to.Manžel to nechápe-neví.co se stalo.Neustále tvrdí,že vše bylo do poslední chvíle v pořádku.
Nejdříve byl kvartální alkoholik a pak to přešlo v denní pití.Poslední dobou tak třikrát v týdnu hlasitě do noci nadával.Měl výpadky paměti.Základní věci o rodinných záležitostech jsem mu několikrát opakovala.Potom mě stejně obvinil,že jsem mu nic neřekla.Ponižování,nadávky,stoupající agresivita,hrubost.Nešlo si s ním vypít kafe.Po dvou větách začal nadávat.Nechala jsem to fakt dojít hodně daleko.Zajímavé je,že neví,nepamatuje si,popírá.Tak dlouho to v sobě popíral,že když mu někdo řekne pravdu,neuvěří.Prosím vás,je to možné?
ŽE ho NEJDE KONFRONTOVAT s pravdou?
Také bych chtěla vědět,jestli je to možné,jak to dopadlo s Janou.Odešla od manžela??
A nevím,zda to spadá do této kategorie.Ale jak jsem odešla od manžela,budu se rozvádět.Snažím se s manželem komunikovat,ale nejde to.Je vůbec ta komunikace možná?A neutvrzuji ho tou komunikací ve falešné naději?
Je vůbec možné zůstat s manželem třeba přítel,když on je v takovém stavu,že ani není schopen respektovat,připustit si,že s ním nebudu.A navíc dál pije.To asi nebude možné,máte nějaké zkušenosti po rozvodu?Děkuji.
Andrejka

Ahoj Helenko.Já žila s alkoholikem také 17let.Nechápala jsem jeho pití a přiznám se,že jsem stále naivně věřila,že se časem změní.Že kvůli mně a dětem pít přestane.Znám ty strachy,znám pocity úzkostí,nemístný stud za něj a jeho chování.Styděla jsem za něj,dokázala jsem i uvěřit,že právě já jsem příčinou jeho pití.Zůstala jsem s těmito pocity sama.Nedokázala jsem vyhledat pomoc psychiatra,či psychologa.Přece měl problém právě jenom on.4asem jsem zjistila,že když si dám skleničku já sama?Mé úzkosti,strachy se rozplynou.Zdálo se mi,že jeho nevypočitatelné chování zvládám lépe.Má pozornost byla také zaměřena víc na něho a tak jsem si časem vůbec neuvědomovala,že i já začínám mít vážné problémy s pitím.V naší rodině zůstaly objektivní už jen děti.Po mé první protialkoholní léčbě jsem od od něj odešla.Pochopila jsem,že nemůžeme zůstat spolu.I když jsem nechtěla dále pít-těch pobytů v léčebně následovalo více,než se mi to podařilo.On léčbu nenastoupil nikdy.Stálo ho to život.Umřel na následky svého pití.Alkoholik není schopen přijmout pravdu.Už vůbec ne,kdyžje rozhodnutý pokračovat ve svém pití.Je to nemoc celého jeho myšlení,která mu brání v objektivním přístupu k sobě a k životu.Toto je princip celé nemoci.Proto na závislost umírá tolik lidí.Váš manžel je v podstatě hodně nemocný člověk,ale vaše lítost,váš soucit by ho stál život.Helenko,nic si nevyčítejte,udělala jsem to nejmouřejší a jediné správné rozhodnutí svým odchodem.On se musí odrazit zcela sám a dobrovolně.Jinak mu bohužel není pomoci.

Ahoj Jani.
Ještě moc prosím o odpověd na mojí další otázku.Budu se rozvádět.Zajímá mě,jestli je možné a jestli je správné navazovat
se svým závislým manželem kontakty.Mít s ním určitý vztah.Jestli vzhledem k jeho nemoci to bude možné.Zkouším s ním mluvit už nyní,ale bez valného úspěchu.Prvních pět vět má snahu,ale pak stejně začne křičet a obvinovat.Také se ptám na to jestli je to dobře s ním mluvit,nebo jestli je lepší se stahnout,distancovat.Já jsem pít naštěstí nezačala,mě tak dlouho u manžela držela víra v Boha a mých šest dětí.Až když mě naposled hodně zmlátil,jsem za pomoci přátel našla sílu sbalit děti a odstěhovat se nečekaně od něho,když byl v hospodě.vůbec nechápal,co se děje,přišel domů a tam nikdo....Nastalo běhání po úřadech,sociálka,policajti,schánění nového bytu.Bez aktivní pomoci přátel bych to nikdy nedokázala se odstěhovat se svými šesti dětmi.
víš,Jani,myslela jsem si,že se mi konečně uleví,ale ono to pořád nepřichází.mám strašně práce s dětmi.bydlení máme krásné,v paneláčku 3plus jedna.Ale ten tlak před rozvodem,už je to měsíc a nic nepřichází.Proto se ptám,je-li možné vůbec s
manželem komunikovat a jak si to udělala ty-promin,že tykám...
Tak to je ted můj problém,kterej mi nejde z hlavy.Manžel i nadále svou zavislost popírá,říká,že bude požadovat psychiatra,aby dokázal,že je zavíslý,že je alkoholik...
moc děkuji za odpověd.
také samozřejmě nemohu unést manželovo stav-nedokážu unést,jak se sune ke dnu..Patnáctiletý syn k němu jezdí na víkendy.To asi taky není správný,ale je ve věku,kdy mu to nemůžu zakázat....Co ale můžu udělat pro to,aby syn nenastoupil tu samou sebevražednou cestu jako jeho tatínek?
moc děkuji za odověd.H.

Ahoj Hlenko.Pro děti je důležité vědět o tom,že táta je má rád a že je nemocný.Věř tomu,že vás má rád-jen alkohol miluje nejvíce.Alkohol je ted´pro něj Bůh,kterému se klaní protože mu dává něco co mu v životě chybí.Pocit síly,svobody a odproštění od starostí.pokud si to nepřizná,pokud si nepřizná,že mu pití dělá problémy,pokud si nepřizná svoji nemoc-je ztracený.Toto musí učinit jen on sám a za sebe.Nezměníš to ani ty ani děti.Svým odchodem jsi mu umožnila aby si to začal uvědomovat.Už nemůže spoléhat na tebe,už mu bude umožněno vidět následující den co asi prováděl včera.Nebude tu nikdo,kdo by zametal kvůli dětem stopy jeho řádění,nebude nikoho,kdo by to bral na sebe zodpědnost za jeho nezodpovědný přístup.Já se ho dlouho bála.I telefonní hovor s ním mne dokázal na dlouhou dobu rozrušit.Dlouho mi to trvalo,než jsem se dokázala zbavit tohoto strachu.Po několika letech jsem se seznámila s jiným mužem a přiznám se,že ještě v podvědomí jsem měla zakodované jeho reakce.Hodně mne to mátlo.Musela jsem mít na vědomí,že jsem v kontaktu s naprosto jinou osobností,s jiným zaměřením,jinými úmysly.Protože to také poznamenalo moji důvěru.Abych mohla začít normálně běžným způsobem komunikovat s mým bývalým mi trvalo nějako dobu.Co mi pomáhalo bylo vědomí,že je nemocný.Alkoholismus je choroba.Jediným lékem je absolutní doživotní střízlivost.Na klidu mi přidalo odpuštění za všechno to zlé,co jsem vedle něj zažila a vděčnost za naše děti,které by jinak nepřišly na svět.Děti ho navštěvovaly-nebránila jsem jim.Bylo pro ně důležité aby si svůj názor a obrázek udělaly a ujasnily samy.Pokaždé,když za ním šly-věděly,že kdykoliv od něj můžou odejít.At´se vrátí v kteroukoliv dobu od něj přivítám je s otevřenou náručí.Měla jsem stále na zřeteli,že se rozchází jen cesta nás dvou.Ostatní je na rozhodnutí dětí.Helenko,rozvodu se bát nemusíš.Stačí ti jakýkoliv svědek,který ti dosvědčí u soudu jeho chování,či pití.držím palce at´všechno dobře dopadne.Za manželem také nemusíš pálit všecny mosty.Kdo ví?Třebas mu to pomůže udělat své životní rozhodnutí a přestane pít.Přála bych vám to -ale ty se prosím na tuto myšlenku neupínej.

Helenko ptáte se co můžete udělat pro děti.Začít s nimi bez přetvářky a upřímně hovořit.Bude se to zdát zvláštní,ale VŠECHNO,CO UDĚLÁTE PRO SEBE PRO SVOJI VNITŘNÍ RADOST A POHODU DĚLÁTE I PRO DĚTI.Váš manžel toto nedokáže a vaše děti si mají samy možnost uvědomit co je jim milé,co se jim líbí.Naučte se myslet sama na sebe,naučte se mítsama sebe ráda,naučte se mít radost sama ze sebe a dělat si radost pro sebe.Ted´to zůročíte pro děti.PAMATUJTE PRO NAŠE DĚTI JE NESMÍRNĚ DŮLEŽITÉ VIDĚT SVÉ RODIČE ŠTASTNÉ,VĚDĚT,ŽE NETRPÍ!A NAVÍC I NAŠE DĚTI JEDNOU VYROSTOU A VYLETÍ Z HNÍZDA.Jestliže váš manžel vybuchuje při vašem rozhovoru,nedělejte si strarost a jednoduše s ním přestaňte komunikovat.Často se stává,že si manželky myslí,že se jejich muž o sebe tak nepostará,že bez ní nedokáže žít.Je to omyl do kterého vás během vašeho manželství a manželovým pitím dostala spoustala spoluzávislost.Postupně jste začala přebírat jeho zodpovědnost na svoje bedra.Toto musí skončit pro vás oba.Pro vašeho manžela je důležité PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT A UMĚT JI UNÉST SÁM ZA SEBE-TAK JAK TOMU BYLO DŘÍVE,NEŽ PROPADL ALKOHOLISMU.VY MU NIC NEVYSVĚTLÍTE-ON MUSÍ UČINIT VLASTNÍ ZKUŠENOSTI,Z KTERÝCH SE BUD´POUČÍ,NEBO NE.TOTO JE V JEHO RUKÁCH,V JEHO KOMPETENCI.

Heli, klid.Je to krátká doba, máš toho moc, děti, nové bydlení, nezvyk, asi pořád doufáš, že manžel přestane pít, plno zmatků...jak píše Jana, manžela chvilku vymaž z mysli, však on stejně udělá, co bude chtít on, správně, kdyby chtěl zachránit rodinu, už by pádil do léčebny, Ty mysli na sebe, však časem bude dobře, jen se nestarej o něho, máš toho sama až, až.Není to Tvá povinnost, on je svéprávný, ví, co dělá.A syn-jestliže má geny alkoholika, může začít pít i když by tátu nikdy neviděl, nepoznal.Neřeš furt všechny, všechno, zaměř se na sebe, užívej trochu klidu, co snad máš.Už se nemusíš bát facek, nocí, běsu........žij.

Ahoj Jani,aho Líbo!
Děkuju vám moc,určitě máte pravdu,moc všechno a všechny řeším.
Vůbec to nechápu,nechápu sama sebe.Dva a půl měsíce potom,co jsem odešla....
Myslela jsem,že dojde k tomu,že ze mne spadne obrovská tíha,
jak se říká těžký batoh..pořád čekám,že se mi uleví,a ono to nepřichází.Spíš jakoby se mi přitížilo.
Musím opravdu manžela zasunout někam do pozadí,fakt se takhle asi zničím.když se mě lidé ptají,ted už je ti dobře,vypadáš výborně,proč se tak necítím.Jen občas večer přichází taková intenzivní tichá úleva,že tady se mnou není.
Do toho musím řešit čtyři rodičáky,jezdit k doktorům,platit
obědy,vodit malého do školky.a když jsou všechny děti doma -šílený....Proč,když jsem žila v takovým běsu a kolotoči tolik let,ted najednou jakobych se sunula někam dolů....
Je mi čtyřicet,nejmladší dítě2apůl,nejstarší 17.Asi bych potřebovala nějakou rekonvalescenci,jako po dlouhý nemoci,že jo?A zatím jsem najela na ten všední kolotoč poviností,který nestíhám.Do toho mi jeden z kluků šel do první třídy.
Asi jsem fakt od manžela odešla za minutu dvanáct,fakt by to dopadlo asi hodně špatně.
Tak děkuju moc.Pořád mám taky v bývalým bydlišti hodně věcí-nemohla jsem všechno pobrat a je moc komplikovaný pro to chodit.Asi bych se bez těch věcí obešla,ale proč si vždycky na to vzpomenu a hrozně to zabolí.Asi to nejsou ty věci,ale to místo,s kterým jsem byla takovou dobu spojená.Den co den,tolik let....mám z toho v sobě zmatek.Proč jsem do tohoto fora nepsala,když jsem žila s tou závislostí,proč ted ,co jsem odešla.asi potřebuju pochopit tu závislost.Proč není manžel schopen normálně komunikovat,proč je jeho jednání tak vyšinuté
proč ty desítky šílenejch esemesek,který nedávají smysl-nejde se mi v tom vyznat.
A jde to,zasunout manžela do pozadí v mé mysli?Jde to konkrétně udělat.
Přitom nemám vůči manželovi nenávist,ale nemůžu k němu ze sebe vyhrabat žádný cit.Jenom ZMATEK,to je to správný slovo.
Tak to je zatím vše.Moc vám,holky děkuju a ahoj

Heli, není divu, že máš takový zmatek, nový domov, děti, vše kolem, a vše jiné, nové.Na muže jsi byla zvyklá, těžko se zapomíná, ale přej mu jen to dobré, jistě ho nelituj, neřeš, máš svého dost.Vypiš se tu ze všeho, neboj, jsme připraveni pomoc, že jo holky, coooo?Určitě jo!

Helo,vím co Tě mate,co tě nenechává klidnou.Jsou to pochybnosti,jestli jsi všechno udělala správně.Tím nemyslím jen svůj odchod,ale týká se to vašeho společného manželství.Věř mi,že ano.Ty nejsi v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ VINNA ZA JEHO PITÍ,ZA JEHO ALKOHOLICKOU NEMOC.Je to tak.Spousta lidí chodí celý život po práci do hospody.Dají si 1či 2piva a jdou domů.Nestanou se alkoholiky.Nic zvláštního na pití neshledávají,mají to pivo JEN NA ŽÍZEN´.Alkoholik to má jinak-on najde v pití něco,co mu schází,co nemá,řeší se svým pitím problémy,které neumí řešit.Jakmile toto alkoholik v pití OBJEVÍ?Je ztracený.Chytí se do té pasti a už nevidí,že si pitím vlastně přidělává spoustu jiných problémů.TVŮJ MANŽEL BY SE ALKOHOLIKEM STAL I KDYŽ BY JSTE NEBYLI MANŽELÉ.CHÁPEŠ TO???Proto ho přestan´řešit a soustřed´svoji pozornost na sebe.U dětí nechtěj zastávat 100péči za matku a zároven´za otce.Slev ze svých požadavků sama na sebe,jinak padneš.Potřebuješ ODPOČINEK,ABY SES SEBRALA.DOPŘEJ SI HO!MÁŠ NA NĚJ PLNÉ PRÁVO-ZASLOUŽÍŠ SI HO.