Alkoholik

Eliško, moc Ti držím palce a vůbec nepochybuji, že těch deset dní uteče jako voda a že je zvládneš.
Nepanikař, přiznej veškeré léky, které bereš, nechej lékaře, aby Ti pomohli.
Ono se možná zpočátku bude jevit, že tam jen tak jsi a že se nic neděje, že dostaneš snídani, oběd, večeři, mezitím možná nějaké vyšetření a možná nějaký psycholog. Ale ono se dít bude! Bude trošku ve skleníku, ale ten skleník Tě na ty nejhorší dny udrží od možnosti zajít si do obchodu koupit pití. Což je cílem.
A až se vrátíš, budeš pokračovat ve stejné cestě, ale už na to budeš sama. Takže hodně v tom volném čase přemýšlej, jak si s tímto poradíš až se vrátíš zase do svého normálního života. Kudy budeš chodit do práce (ideálně mim o všechny vinotéky a obchody), s kým se budeš vídat, jak využiješ volný čas.
Mně se dost osvědčilo koukání na dobré seriály (ač jsem nikdy na seriály nekoukala, ani TV nemám, koukám jen přes předplacený server na notebooku), klidná muzika, relaxační cvičení z youtube, zdravé jídlo, hodně vitamínů a magnesia (pomeranče jím po kilech a piju denně aspoň jednu Magnesii), čokoládu, kakao (pokud máš ráda... A hodně, hodně, hodně pohybu...ten zabírá spolehlivě. Procházky rychlým tempem, teď už půjde i kolo... Doslova si naordinovat mimo práci absolutně klidový režim, čímž nemyslím poflakování a polehávání (to je naopak kontraproduktivní). Promysli si, jaký denní režim zvolíš, v kolik a co budeš dělat, aby to vyvážené, to je dost základ! V dobách kdy přichází bažení má člověk v hlavě totální chaos a ten je třeba zastavit a nepodlehnout, k čemuž právě dost pomáhá dobrá organizace času.
Už teď jsi udělala VELIKÝ POKROK od doby, co jsi sem začla psát. Nevzdala jsi to, nerezignovala, jsi odhodlaná bojovat. A to je pro začátek to hlavní.
Takže ještě jednou- hlavu vzhůru a směle do toho:-)

A ještě něco.
Těch bažení, až se vrátíš, přijdou, no nelžu, tisíce. Malá i vetší. Některé dny Ti to půjde krásně a pak může přijít série dní, které budou hnusné jak osina v zadku a Ty si budeš říkat: Co dělám blbě? To to nikdy neskončí?
Za každé zvládnuté bažení přijde malý či vetší pocit vítězství. Ale nemusí přijít hned... To je to, že my bychom chtěli všechno hned a nejlíp už včera. Jsme netrpěliví. Ta trpělivost sama sebou je dost důležitá. Dlouho jsme tělu dodávali drogu a tělo i mozek si na střízlivost musí zvyknout. A bude se bránit...
Bude to zkoušet oklikami nebo napřímo, klasická myšlenka: Vždyť už jsem toho tolik zvládla, tak přece ta jedna sklenička... zase se k abstinenci vrátím, ale dneska, dneska si jen malinko přece můžu dát...
Sama to vím, také jsem podlehla.
K abstinenci se vrátit dá, ale je to těžší, těžší než nepodlehnout. Ty dojezdy po alkoholu budou furt stejně hnusné a znovu riskuješ absťák...
Ne, ne, ne.
S tímhle falešným kamarádem si nezahrávat vůbec.
Nemůžeš ho odstřihnout. On tu bude. Také se s ním zatím jen smiřuju. Nechtěla bych ho vůbec. Ale on číhá pořád. Přestože nepociťuju chuť na alkohol jako chuť přes chuťové pohárky na jazyku, mám občas stále chuť na jeho účinek v těle. Zeslábnula, to ano. Ale je stále přítomná.
No, ale o tom teď nepřemýšlej, mysli na dnešní nový den, těš se na nový začátek. Nová cesta, nová výzva. Také to má cosi do sebe:-)

Edna napsal:
[quote]Nepanikař, přiznej veškeré léky, které bereš, nechej lékaře, aby Ti pomohli.

A není to tak, že existují profese, kde se nesmí pod vlivem benzodiazepinů vůbec fungovat?
Třeba řidič kamionu určitě nemůže být na benzodiazepinech.Nebo letecký mechanik a řada dalších...
Jinak Edno jistě, můžu se mýlit a jistě přiznat léky na srdce, na tlak,na bolest atd., nevím.
To záleží kolik toho taky brala atd...

Kdo chce moc vědět, moc se dozví.
Přílišná zvědavost škodí.
Dávám bažení rok maximálně dva.
Zdar jak sviňa!

Já už po půl roce nemám bažení žádné, ale úzkosti se mě drží jako prase, takže mi je to platný jak mrtvému zimník...

Úzkost je sviňa nejlepší je na to moc nemyslet, ono by to mělo přejít. Než to rozmazávat.

Vari, vari, vari. Na alkohol jsem už starý! Vypito mám rybník, dost stačilo , šlus, ujel mi aklkoholický bus.He he

Ahoj všem,

Eliško, přeji ti hodně štěstí a myslím na tebe, věřím, že to zvládneš.

Já dneska udělala první krok, k tomu se závislosti postavit. Sice je to možná malý krok, ale objednala jsem se k adiktologovi. Teď jsem do toho spadla opět ve velkém a od pátku jsem jela celkem párty s tím, že jsem pila pátek už při práci (home office nám alkoholikům taky neprospívá), pak v neděli a to upozorňuji, že mi v sobotu bylo opravdu mizerně a nakonec včera a to jsem již trochu přepískla. Nakonec jsem zjistila, že jsem při této svoji párty vypila asi 4litry vina, litr tvrdého, což mi přijde opravdu otřesný.
Dnes ráno jsem byla rozhodnutá, že potřebuji léčbu a projížděla jsem tu na doporučení Ivany - Moniku Plocovou.. Ale pak mě odradila jedna diskuze. Chtěla bych se zeptat, jsou tu někteří z vás kteří mají s touto léčbou zkušenosti? Budu ráda, za vaše názory... Pokud by mi nepomohl adiktolog a opět bych zklamala sama sebe, tak bych ráda právě možná nastoupila sem a to i proto, že léčba trvá měsíc a ne 3 měsíce. Bohužel jsem ve své práci celkem nenahraditelná a neměl by mě kdo zastoupit a obávám se, že bych mohla takto o práci i přijít, kdybych řešila např. Červeňák atd. (plus samozřejmě problém jsou i neskutečně dlouhé čekačky na místo).

Děkuji vám všem za názory

MK napsal:
Ahoj všem,


Já dneska udělala první krok, k tomu se závislosti postavit. Sice je to možná malý krok, ale objednala jsem se k adiktologovi.
Děkuji vám všem za názory

Malý krok to právě není VŮBEC! Mne víceméně adiktolog zachránil zatím kariéru a do budoucna snad tím co udelal i život. Ať tě vezme, nemej žádný stres. Rekni mu všechno co se děje, u adiktologa naprosto upřímně !!! Nech ho, ať tě provede vůbec naukou samotného alkoholismu a nabídne ti přesně co bude nejlepší pro Tebe. Drž se a piš sem

Eliško, moc ti děkuji. Já jsem sem psala před pár týdny jako Míša - akorát nevím proč, mi to přihlásilo na můj starý účet. Tak budu psát už teď takto. Každopádně nejhorší je opravdu si přiznat, že mám problém a že musím jít s pravdou ven. Dnes když jsem vyhazovala ty flašky.. bylo mi z toho opravdu smutno.

Dnes jsem se podíala do svého starého deníku a už v roce 2016 jsem psala, že mám velký problém a že musím přestat pít - no nestalo se. Věřím,že nyní už se pohnu z místa a nebudu se v tom plácat jako posledních 5 let.