Alkoholik

Líbo, to chápu a věřím, že někomu vyhovuje tato cesta, ale nemyslím si, že by to bylo univerzální pro všechny. Ano jsme stejní v tom, že jsme všichni alkoholici, ale jinak jsme lidé různí, mě třeba terapeutka řekla, že se k ní do skupiny ani nehodím, že si myslí, že by mi to nic nedalo a proto jsme se domluvili na individuálu.
Navíc se velmi nerada sdružuju.

Třeba To tak vyhovuje, ale už jsi zkusila skupinu AA?Na idividuálu máš víc času na popovídání s lékařkou, na AA uslyšíš opravdové příběhy, zkušenosti ze života, což v žádné škole nenaučí.

opravdové příběhy a zkušenosti si přečte člověk i tady....

a můžu všem doporučit všechny 3 knížky o alkoholičkách od Moniky Plocové, spousta příběhů a zajímavých zkušeností z léčby....

a dobrá je i kniha Hořkosladká medovina, taky jeden silný příběh jedné alkoholičky...

člověk je ale individuum, nejlepší je znát sebe, vědět jak se sebou pracovat, zabývat se sebou. A být na sebe hodný. A přijmout fakt, že alkohol už může v našem životě existovat jen mimo nás. Nebojovat, nesnažit se ho přeprat, ale přijmout to jako fakt...že ten problém je, ale lze žít vedle něj, aniž by se nás dotýkal...pokora...to člověk dokáže i sám.

Tohle všechno člověk ví, když už je pár měsíců čistý, ale alkoholik, nebo začínající abstinent ví prd, je nešťastný, zmatený, neví nic o své nemoci, co s ní , jak žít.......

proč by měl být abstinent neštastný??

Jessie: Líba píše začínající abstinent

Každopádně já po měsící a půl abstinence jsem začínající abstinent a jsem úplně v klídku a všechno to, co jsem psala, si uvědomuju a ztotožňuju se s tím.

Příští týden se musím zeptat terapeutky, jestli to není divné, že jsem v pohodě, nemám žádné bažení a žije se mi úplně bezproblémově. Zdá se mi to jakési podezřelé, když čtu, jak to je těžké a já ten průběh mám úplně jiný.

Také jsi nemusela být alkoholička, jen jsi pila víc, než bylo zdrávo, pak to zvládáš lehce.

A kde je ta hranice mezi alkoholikem a tím, co pije víc, než je zdrávo...????

Líbo, alkoholička jsem, to jsem si jistá.

Pila jsem sama doma, třeba 3 dny v kuse. Brala si v práci dovolenou, když se pití protáhlo. Pila jsem i tajně na návštěvě, svému bratrovi jsem byla opilá svědčit na svatbě atd. atd., věř tomu, že o alkoholismu vím své...

a přesto se mi daří abstinovat lehce, je to asi individuální. Jsem zvědavá co mi na tento dotaz řekne ta psychoterapeutka.

Možná mi přeci jen mocně pomáhá fakt, že právě prožívám nejpohodovější životní období, kdy se vše daří a rýsuje se spousta pozitivních změn v budoucnosti. Je tam ten motor, takové startovací podmínky přeci jen všichni nemají.

Ale mají. Např. můj přítel si našel po roce novou práci, já se o něj starala, jak nejlíp jsem mohla. Byl úplně v pohodě, nepil, na dotazy odpovídal, že žádné bažení nepociťuje... Mezi svátky jsme sportovali, chodili plavat, byli na běžkách. V pondělí šel do práce, dostal ode mě pusu, domluvili jsme se na odpoledne - a už jsem ho neviděla. V pondělí večer ještě zavolal, že je u sebe a to už jsem věděla, že je zle. Sotva mluvil. Od té doby o něm vůbec nevím. Alkohol si vybírá svojí daň...
Buď ráda, že to tak nemáš. A drž se, doba je zlá.