Alkoholik

S tou karmou bych byla opatrná, může fungovat jako dobrá výmluva v budoucnu.Slyšela jsem o paní, co se opila poprvé ve svých 56 letech, do 2 let byla těžce závislá, bez rodiny, domova....když Tě ten alkohol tak moc láká, dej si, poznej krásu kocovin, oken, zvracení.Můžeš taky jen popíjet, vychutnávat, nemusíš se stát alkoholičkou.

ahoj,
děkuji za odpovědi!

že je duše nesmrtelná a může cestovat časem tam i zpět, to je věc dejme tomu víry. Karmu neberu jako výmluvu, spíše jako možné vysvětlení.

Asi jen hledám důvod k těm pocitům, které mě ovládají. Logicky si to totiž neumím zdůvodnit. Že by to byla obsese? Nějaká nutkavá porucha, jak říká Hanka? Ale proč? A co s tím?

O zvědavosti pochybuji - vím totiž, jak alkohol funguje na lidi a nikdy se mi to nelíbilo. Nikdy mě to k tomu netáhlo, ani v pubertě ani později. To až teď, nevím ovšem proč. Na kocoviny a zvracení zvědavá nejsem - u bývalého přítele jsem to měla každý týden z první ruky..

V hospodě (baru) jsem byla, ovšem nedokázala jsem si objednat nic alkoholického, protože jsem to nikdy nedělala a navíc bych si připadala velice divně. Kromě toho mi alkohol nijak zvlášť příjemné pocity nenavozuje, i když jsem toho vypila víc (asi před dvěma lety) - tři nebo čtyři panáky vodky s džusem, ale vůbec jsem to na sobě necítila. Tak nevím.

Co jsem nezažila a co jsem nezkusila sama na vlastní kůži,neudělala sama zkušenost-to mne pálilo,nedalo spát a hlodalo jako červíček v hlavě.Dneska mne lákají jiné věci.S alkoholem už mám zkušeností až nad hlavu.Jsou to adrenalinové sporty,kterých jsem se bála.Stejně jako let v letadle.Vždycky jsem prohlašovala,že bych se strachy po...Dnes už to neodsouvám.Jsem zvědavá jestli a jak zvládnu.Vím,že později by mne to,že jsem toto neskusila hodně mrzelo.Jsem už v babičkovském věku a vzpomínky mne jednou budou živit.

"Co jsem nezažila a co jsem nezkusila sama na vlastní kůži,neudělala sama zkušenost-to mne pálilo,nedalo spát a hlodalo jako červíček v hlavě."

To pro mne právě neplatí - z opilých lidí se mi dělá špatně a nerada se s nimi bavím - tak proč bych měla chtít být jedním z nich? Vědomě nechci, nic bych tím nezískala - navíc už jsem alkohol zkusila a nic mi to nedalo, neopila jsem se a ani mě to moc nebavilo. Prostě to bylo stejné, jako kdybych vůbec nepila. A probudit se ráno vedle chlapa, který se opil natolik, že nebyl schopný si dojít pět metrů na záchod a pomočil se radši do postele? Tak to mě taky neláká, abych si takovou věc zažila..

Do té doby, než jsem koupila tu láhev do práce, bylo všechno v pohodě. Těch pár dní potom bylo naprosto nemožných, pořád jsem na to musela myslet, aniž bych věděla proč. A teď se mi to vrátilo a mám hrůzu z toho jít do obchodu, protože se bojím. I když vlastně vím, že nemám čeho.
Je to jenom chlast, je to sice návykové, ale co když mi to zachutná natolik, že začnu pít každý den?? A co budu dělat potom?

Vyzkoušet si to nechci, každopádně ne v takovém extrému, jako to znám od mého bývalého přítele. Možná jen tak trochu. Ale prostě se bojím, že do toho spadnu a už nebudu mít sílu dostat se zpět.

Týnko.Vlastní zkušenost jsem musela udělat pokaždé,když ve mne hlodaly pochybnosti.Byly to špatné zkušenosti ale díky nim jsem se mohla posunout z místa.Obcese jsou neustálé,nekontrolovatelné a opakující se chování.Myšlenky se dají kontrolovat a korigovat.Naopak obcesní jednání nikoliv,protože probíhá neuvědomněle.Toto jednání vzbuzuje nervozitu,neklid,stavy úzkostí,tenzí a strach.Jsem sice laik ale to co máš ty je utkvělá představa s touhou vyzkoušet,otestovat,zjistit.Čili nutkavá zvědavost-u tebe hodně zesílená.Toto právě mne dovedlo k zamyšlení nad tvojí karmou.Tebe osobně neznám.Ale u mne zvědavost pokaždé zvítězila.

Jednak obsese je myšlenka, kompulze může být jak fyzická mytí rukou, kontrola zamknutí. Kompulze může být i myšlenka. Testování se na něco (nemoc), počítání atd.
Pokud kompulzi neprovedeme, dostavuje se úzkost, strach nepříjemné pocity.
Jednou z metod jak se toho zbavit je KBT, kognitivně behaviorální tréning. Znamená to zhruba tolik, že se pokoušíme překonat úzkost a nepříjemné pocity a kompulzi neprovést. Dálší možnost je expoziční terapie záměrné se vystavování situacím úzkost vyvolávajícím.
Kompulzivní jednání probíhá uvědoměle. Pokud člověk dělá něco a neví, že to dělá tak se rozhodně nejedná o OCD.

na radu Janičky M. jsem se rozhodla si dneska zajít koupit láhev alkoholu.


(co se týče těch vtíravých myšlenek - prostě když nemůžu myslet na nic jiného než na chlast a v obchodě se vyhýbám onu rizikovému místu, abych si náhodou něco nekoupila a nestala se ze mě alkoholička - možná to jsou jenom vtíravé myšlenky (obsese), ale ty ovlivnit nemůžu. Kompulze - rituál, který předchází tomu, aby se stalo něco špatného - to je moje vyhýbání se alkoholové sekci v obchodě)


Bojím se toho, že se ze mě stane alkoholička, ale to se nedozvím, dokud to nezkusím. A žít s tím strachem se mi nechce, radši se přesvědčím. Né ze zvědavosti, prostě abych se toho nemusela bát.
Kamarádka v práci mi dneska poradila totéž a také mě ujistila, že se ze mě nemůže stát alkoholička tak rychle, jak se bojím.

Takže jdu na to, pro vás alkoholiky (nebo i úplně normální lidi, kteří se alkoholu nebojí tak jako já), je to možná trochu směšné. Je to jedno, prostě se chci vyrovnat se svým strachem z věci, která je pro všechny ostatní lidi normální.

Každopádně - jdu na to.
Děkuji za projevený zájem a pomoc.

Týnko.Dejte potom vědět.Sama jsem zvědavá.

no tak jsem koupila tu vytouženou láhev.
trochu jsem se napila - odhaduji dva až tři střední panáky. Pak se mi začalo chtít spát, tak jsem šla.
Ráno mě hlava samozřejmě nebolela, ale připadala jsem si divně a občas se mi myšlenky zatoulaly k mé načaté láhvi. Vlastně by mi bylo jedno co je to za láhev, prostě jsem se chtěla napít. To bylo v práci.

Jinak mě tedy myšlenky na láhev neovládají, až teď - přišla jsem z venku se psem a mám hroznou chuť se napít. Už to není tak silné, jako když jsem sem poprvé napsala, ale napít se chci.

Předtím jsem nevěděla, jestli se toho bojím nebo co, teď ale vím, že se napít chci. Né že by mi to nějak extra chutnalo, ale napít se chci.


Nevím, jestli je to dobře nebo ne.
Láhve mám ještě víc než polovinu, další kupovat zatím nechci, ale až tahle dojde, tak předpokládám, že vyrazím pro další.



Děkuji všem, kdo byť jen na moment sdíleli můj příběh.

Děkuji Vám, Janičko M., díky Vám si na svůj "problém" nepřipadám tak sama.

To je divna story a nevim co si o tom mam myslet..