Alkoholik

Dobrý den,
prosím Vás o pomoc,abych se dostala tam, kde před rokem. Už jsem sem psala několikrát, jsem z toho všeho špatná, vím, co bych měla dělat, ale...Včera jsem byla u lékaře-souhlasila jsem opět s antabusem, hrozně se stydím pře dětmi. Nejsem opilá, ale je to na mně poznat, Zase mě to úplně pohltilo, i když jsem si myslela , jak je vše za mnou. Rodina má se mnou svatou trpělivost, hlavně manžel, který, jak si myslím, ví, že pokud by se na mě rozzlobil a opět zavrhl, byl by to můj konec. Jinak se na to dívá má dcera, která je nekompromisní, až zlá. Myslím, že mě nenávidí. Antabus jsem měla ve čtvrtek, včera jsem pila, a to dost , dnes také, méně, a přesto jsem červená jako rak.Proč jsem znovu začala? Jak pořád někomu vysvětlovat, že nepiju, důvody, nějakou dobu to jde, al pak si připadáte méněcenní, zvlášť, když se můsíte společenských akcí zúčastňovat- a to nemyslím hospodu.
Noční můry, o nichž jsem psala, skončí to někdy? Pálení na prsou, celá noc probdělá.Vím, jistota je nepít.

To Andrea39 Takhle nam to nikdy neskonci.. Musime to skoncit samy!
Musime, protoze chceme, vzdat se toho bastarda co nas nici, a vsechny co mame radi taky, a prez nas, jen nas vyuziva.

Dobrý večer, prosímvás, já už to chtěla dlouho napsat... alkohol je jen alkohol... taková tekutá věc ve flašce, kterou spousta lidí užívá pro radost... to že my pít neumíme, potažmo už nemůžeme, z ní nedělá démona... lidi, tohle není vina toho chlastu přece... nebo snad cukrovkáři proklínají čokoládu? tak prostě nechte ten alkohol bejt, a on nechá vás... jinak k Andree, já s tímhle problém neměla, naopak to, že nepiju jsem si pro sebe postavila jako něco, čím se odlišuju a když si v hospodě nechávám dělat heřmánkovej čaj, zatímco ostatní třeba grog, přijdu si zajímavá a ostatní to tak berou ) a pít na antabus?! šílenost!
mějte se pěkně
hanka

Mym osobnim demonem tedy je, a jeste ma brasku dabla hazarda, to vam reknu Hani, s obema zazivam peklo..

no dobře, přít se o to nebudu... jen si říkám, že mě by asi tahle personalizace nepomohla... dává to těm věcem větší moc, než by měly mít... oni problémy a nakonec i jejich řešení máme stejně vždycky uvnitř sebe, ne někde venku

personifikace jsem chtela napsat

V zadnem pripade nechci tvrdit ze je Alkohol nejakou formou byti,
ale kdyz si ho predstavim jako jako osobu ktera mi ublizuje a zrazuje a svadi, lip se mi proti nemu bude neco negativniho citit. Mozna me to konecne posune o kouset dal, kazdej svuj problem chapeme jinak, a mame ho jinak hozenej.. Jestli mi rozumite.
Urcite sem se na vas nechtel zadnym zpusobem osocit. Mira

Andrejko, chceš opravdu pomoc?Víš velice dobře, že musíš přestat pít a to úplně, ani kapku!Přepíjíš antabus!Co čekáš , že Tě rodina bude litovat?Dcera se na Tebe zlobí proto, že Tě má ráda, má o Tebe strach, a Tobě se to nelíbí?Jak dlouho bude manžel tolerovat Tvé pití?Lituji spíše je, než Tebe.Chceš přestat pít?

Andreo.zůčestňovat se akcí,kde se pije?Toto první rok nedoporučují ani odborníci-lékaři.Mysli na to,jestli je ti přednější tvé zdraví-život nebo tato společnost,která může být a je pro tebe nebezpečí.Nemusíš pít na akci,ale bud´před ní,po ní neodoláš a napiješ se sama.Píšeš,dcera mne nenávidí-manžel mne drží-toleruje.Tvá dcera je na tebe přísná-právem se o tebe bojí-to znamená,že tě doopravdy miluje.Touží mít mámu OK-nikoliv KO.A má na to plné právo.Přepíjet Antabus je hovadina a nebezpečná-můžeš zkolabovat.Rozhodni se sama za sebe-chceš opravdu přestat s pitím?Pokud se nebude dařit udržet střízlivost?doporučila bych ti nástup do léčebny.

Dobrý den Andreo a všichni. Hodně jsem si něco připoměl. A to když jsem přepíjel antabus. Celkem jsem věděl, že mám problém, dokonce jsem začal chodit na antabus a přesto. To šílené nutkání se napít, bylo silnější jak cokoliv jiného. dokonce jako láska k blizkým, dokonce silnější jako strach o svůj život.
Nakonec jsem musel téměř přijít o rodinu, bejvalka mě opustila až tehdy v zoufalství jsem přijal pomoc.
To peklo na zemi skončilo, začal jsem chodit do AA, tam pochopil tu šílenost v mé hlavě, to že pít na antabus je opravdu smrtelné nebezpečí, protože jsem na vlastní uši slyšel výpověď jedné alkoholičky, která málem na to zemřela.
A tak dnes žiji střízlivě a musím říci, že poprvé v životě žiji tak, jak jsem si vlastně vždy přál.
Chodím dál na mítinky AA, protože o ten svůj současný život nechci přijít. A hlavně už nemusím řešit zda jsem červenej a nebo ne, ono vlastně nemusím řešit hodně věcí. Dokonce zda chodit do společnosti kde se pije, já pít nemusím ani tam, a dnes mi to připadá naprosto přirozené a dokonce většinou i té společnosti. Ale pořád potřebuji pomoc, alkoholizmus je v mé hlavě pořád, proněkoho démon, pro jiného jen tekutina a pro mě je to zákeřné, silná a trpělivá nemoc. Pomalinku, nenápadně mě připravila téměř o vše, co v mém životě za něco stálo. A tak Ti Andreo přeji hodně štěstí a snad najdeš svoji cestu k uzdravení. Michal alkoholik