Alkoholik

Petře, ona ta chuť nepřejde nikdy.Léta není, najednou přijde krize, neštěstí, depka.....a mozek už nastartovaný láká na chlast,poznala jsem to už.

Stando to jsi napsal velmi dobre, je to presne, jde o ten ucinek! Ja jak jsem prestala tak jsem hledala v jidle, v cokolade, premyslela o brku, a pak jsem se na vsechno vykaslala, zatla zuby a pravidelne cvicim (a za mesic mam 5 kg dole juchu a uzivam si zivota uplne jinak, nechci uz utikat, i negativni emoce se musi zpracovat, ten realnej zivot je prave to co stoji za to! Denodenni prace na sobe, stoji to za to.

Ahoj.Standa to napsal dobře. Bažení, není přesně to co chut pít. Při bažení po alkoholu se v mozku aktivují jiné mozkové oblasti než při chuti na čokoládu..Ale věta že vůle přestává fungovat? No pokud se denně držím zuby nechty tak zřejmě ano..Ale bylo to napsáno tak, že pokud jsem alkoholik, mám smůlu a vždy když emoce překročej určitou mez jdu automaticky chlastat..Možná to Standa bere podle sebe, já znám lidi co to to dokázali

Lidé, kteří to dokáží, nemusí být alkoholiky. Problém je v tom, že prakticky každý člověk potřebuje někdy úlevu. Stres v práci,smrt v rodině, vyhazov s práce, rozvod,někdy stačí mnohem méně a přijde "zničehonic" chvíle kdy přestane fungovat obrana proti první skleničce a vůle nestačí. Lidé nachází tuto úlevu v alkoholu,sexu,nakupováním,modlením,vyjídáním ledničky. Jenže jako alkoholik s alergií na alkohol nesmím ani tu první sklenku.
Díky programu AA už toto neřeším. Žiju tak, abych první sklenku nepotřeboval...

Také mám strach že přijde situace, kdy si tu první dám."Přítel" alkohol čeká trpělivě na svou šanci chopit se moci nad rozumem a nad životem. Chce splatit dluhy, co má pocit že mu dlužím za všechny ty dnyfalešné úlevy a falešných radostí, kdy jsem ještě nebyl alkoholik.je to stejné, jako se za svou službu upsat dáblu.
Myslím, že s alkoholismem budu bojovat dlouh, hodně dlouho, než si budu jistý v "kramflecích"

No možná je to v tom, že s ním stále bojuješ. Já jsem přestala bojovat, protože vím, že on za ten boj nestojí. Není to soupeř, je to falešnej přítel a takový v životě nepotřebuji.

Nedá se bojovat proti něčemu, co tě VŽDY porazí. Je to marnivost. Vytrvalost iluze, že můžeme být někdy jako ostatní už zabila mnoho alkoholiků. Tato nemoc je jediná, která nám říká, že nemocí není. 95alkoholiků ze 100 umírá na alkoholismus aniž by zjistili, že alkoholiky jsou...

Bojovat s alkoholem, prohrávat, pořád a pořád zabíjí.Nakonec to člověk vzdá.Upije se, zničená rodina, bez práce , tak to končí.Naučit se vedle alkoholu žít a nepít, to je nutné, jde to.Je k tomu potřeba hodně pokory.

Pokora a schopnost přiznat si svou situaci, alkoholismus, přijmout v sobě, že jediné, čeho se musím (bych se měl) v životě zdát je alkohol..Nakonec to nezní tak hrozně, hodně lidí nepije.Ale podle mě je základ odkrýt ten kořen, odkrýt to proč vlastně pijeme a ne to, že pijeme..A samozřejmě s alkoholem se bojovat nedá, je všude..Máte pravdu že jediná možnost se naučit vedle něj žít v míru a pokoře

Ahoj všem,
přijde mi hrozně důležitý, co jste psali o těch vyhrocených emocích, že jak se to nahromadí, člověku se špatně ovládá ten dobře naučený mechanismus - dám si sedmičku a ono se uleví. Je to šílený, od té doby, co nepiju, tak nějak nejsem schopná najít nic, co by mě opravdu bavilo a při čem bych relaxovala. Vždycky jsem měla nezdravý přístup k práci, ale teď se to hodně zhoršilo, už nedržím ani víkendy a jedu nonstop Ale ať dělám, co dělám, kromě práce mě nic moc neba... Trochu se bojím, že přijde nějaký fakt velký stres a zase to rupne. Jak jste to měli, našli jste si nové koníčky a cítili uspokojení ze života nebo to přišlo až časem?