Alkoholik

Jen víra v sama sebe nestačí, těžko to zvládneš.Potřebuješ navštívit ty áčka naživo, poznat ty lidi, mluvit, přestaneš bojovat, -boj ne, je předem prohraný-,učit se žít bez alkoholu.Můj táta byl také alkoholik, mrzí mně, že jsem neznala AA, pomohla bych mu, vím, o čem je řeč, já pila moc, dno, léčebna, ale je nutné!!!doléčování, 3 měsíce v léčebně jsou málo.

Velice děkuji za reakce,

Pro Pavlu 7 , určitě... budu ráda, když ten boj a zkušenosti budu od startu sdílet s někým, kdo to má jako já.
Den bez incidentu: 1
Četla jsem tu, že se to asi nemá počítat. Píšu to spíše orientačně.
Odbornou pomoc určitě vyhledám...vím, že to potřebuju, už kvůli té úzkosti co v sobě mám.
Co se týče AA... tak je celkem paradox, že jsem asi před rokem stála před mámou a podávala jí lísteček s adresou a telefonem na tuto skupinu s moudrými řečmi o tom, že má problém a že by jí to mohlo pomoci. Takže vím, že mají dokonce sídlo v ulici, kde bydlím . Bohužel tam nikdy nešla a nikdy si alkoholismus nepřiznala. Tak já taková nebudu a radu přijmu, stojí mi to hodně za to, abych změnila své zvyky a přístup. Mám dvě malé holčičky (9 let a 2roky) a nechci, aby s tímto démonem bojovaly taky. Máme to v rodině po generace z matky na dcery, jako prokletí. Se schovanými lahvemi jsem prožila celé dětství. Od mé babičky, mámi, tety a moje dvě mladší sestry to mají v sobě také. Prostřední už 10let bere tvrdé drogy a má též dceru. A ta nejmladší je samá pařba a alkohol užívá často, zatím pro zábavu . Tohle se přece musí zlomit, nechci budoucnost, která se opakuje .

Nemůžu do léčebny, mám práci a dneska mě potkalo velké štěstí.
Budu mít práce nad hlavu uvnitř sebe jsem si říkala, že jestli tohle dopadne dobře, nedotknu se chlastu.
Je to pro mne velká inspirace a nový začátek všeho dobrého.
Pavlí kolotoč se nesmí opakovat. Nesmíme opakovat chyby našich rodičů a odpustit jim jejich chyby. Každá máme svůj život a musíme si udělat krásný a čistý.
Nesmíme sebe sama trápit, všechno jde. I blbé nekouření byla 2 roky dlouhá cesta, ale zvládla jsem to.
Líba určitě ví nejlépe o čem píše, určitě má pravdu vím to.
Proto jsem tu, abych to s někým sdílela a dodala si odvahy.
Až příjde čas pití, pak musím být silná, my musíme být silné, kvůli sobě, kvůli dětem a věcem krásných co nás v životě čekají.

Než si dáš prvního loka, někomu zavolej, klidně mně, nebo někomu, kdo o Tvém problému ví, a pomůže ti tu kritickou chvilku překonat.

Až přijde čas pití...nepoznáš to..a bude ti ukradená superpráce a všechno co víš teď bude tytam...Pak přijde průser, výčitky, sliby, zapřisáhnutí, odhodlání,znovunapití,pití,průser, výčitky.....jak dlouho? kolikrát ještě? kolik máš času? co se ještě musí stát?

Dík Stando za tvrdá leč pravdivá slova. Ano máš pravdu, přesně v takových chvílích alkohol přebere moc. Už jsem to párkrát zažila, vím co ve mě hlodá, a moc to chci zvládnout.
Dobré dva roky o tom čtu, zajímá mě téma alkohol, drogy a závislosti. Hledala jsem víru, boha, kde co. Zůstala jsem u buddhy, jógy a meditačních cvičení u kterých jsem začala hledat sama sebe.Odpustila jsem Všem a začala mít lidi ráda (i když matka příroda a zvířata jsou mi někdy bližší).
Ráda bych byla nezávislá a nepotřebovala takový svinstvo k životu, vím že se štěstím to nemá nic společného, je to umělé štěstí pokryté chemií.
A pak příjde ten čas kdy se mi vnutkne ta myšlenka, že si můžu dát, že se nic nestane.
Vím že alkohol ve svém životě nechci, vím že je mi bez něj mnohem lépe, a vím že nesmím sebou nechat manipulovat alkoholem ani nikým jiným.
Obdivuji Vaši trpělivost přečíst si každý příspěvek a pomoct lidem co potřebují pochopení a pomoc. Jsem plně rozhodlá psát a psát a psát.
Díky

Děkuji Líbo určitě se domluvíme, bude to pro mě velká pomoc.

Neděkuj, je to normální pomáhat jiným lidem, ne?Jen ber ten alkohol opravdu vážně, zničí každého.

Jak pro koho Libuš,
Pavlo a co ty jak se máš, včera už si nenapsala a já na tebe myslím.
Psala si že první den a že se to nemá počítat a každý den vstát s tím že dnes se nenapiješ. Já to tak nemám, jak psala Líba jsem kvartální alkoholik i když Libuš je to tak, já nejedu pak pár dní.
Jedu ten večer ale do mrtě. Pak tři dny trpím. A takhle dokola dokolečka. Dřív se mi stávalo že jsem byla nervózní už před pitím. Veděla jsem že někam půjdu a že se určitě opiju a už s toho jsem byla nervózní, teď už to tak často nemám. Když vím že na tý akci pít nebudu páč ráno vstávám do práce, jsem úplně v klidu. Vím že alkohol mě dělá pěkným neurotikem. Dělám hodně často víkendy a nestalo se mi že ráno nevstanu(jednou vlastně jo), to jediný umím nepít když vim že jdu do práce, ale až u téhle práce. Na té předešlé mi nezáleželo a tam se mi to stalo několikrát. No ale pak když jdu, tak se nesnášim teda až ráno.
Pavlí napiš ahoj

Zdravím

včera už jsem se k psaní nedostala. Byla jsem v práci, kde mám tedy více klidu a méně práce než doma :-D.
Jsem zatím v pohodě, mám to jako ty Pavlí 7, takže i přes včerejší nabídku přítele, zda nepůjdeme do baru, jsem odmítla a požádala ho, aby mi to již nikdy nenabízel. Vysvětlila mu svoje uvědomění a svůj záměr a vím, že je tomu nakloněn, sám takový problém nemá, takže může být mou oporou. Ale nejsem si jistá, jelikož na mnoho mých spouštěčů má trochu podíl .
Takže zatím žádné velké vítězství...musím si počkat na ten čas až na mě dolehnou chmury.
Které bych měla, jak jsem jíž psala, řešit s odborníkem, abych uměla se vyrovnávat sama a jinak bez útlumů a pak ventilovat tu hroznou zlost co v sobě v tu chvíli mám a ani nevím proč.
Až porazím tuto chvíli,nezapít smutek a úzkost, tak až pak to může být takové jedno malé vítězstvíčko .
Ani si dnes večer a ani ostatní večery, nedám tu svojí dvojku bílého do vany na relax a vrátím se k čaji, jak jsem byla dříve zvyklá .
A jak se daří Vám?