Alkoholik

Jiří napsal:
Od září jsem vypil denně 2 lahve vína a to od rána cca do 20,00 než jsem padnul, v 1 ráno se probudil a čekal na ráno 6.00 , až doplním hladinku. Teď jsem čtvrtý den na vodě a čaji. Ty první dva dny bez chlastu jsem nejedl, bušení srdce, tlak 180/110, pocení.. Teď druhý den hrozná únava, špatná motorika, úzkost, vnitřní stres..
.
Nevím, co ještě přijde zítra.
Preji Vám všem hodně zdraví a pevnou vůli do dalších let.

Jiří (40)

Jirko, abstinuju devátý den. První tři dny byl děs.Pak malinko úleva, ale jen na chvilku, aby to bylo zas hnusný...Ale za mě se to vydržet dá. Každý den přijde něco nového. Beru to den po dni, minutu po minutě. Povídám si s TÍM, nadávám TOMU, vysmívám se TOMU. Každé ráno si říkám, že dneska nebudu pít. Na zítra nemyslím. Nevím, co zítra přijde, ale vím, že to chci vydržet.
DRŽÍM PALCE!!!

Ahoj Jirko,
tak to jsme začali abstinovat spolu - také dnes kroutím (a navzdory Silvestru i dokroutím) 4.den. V mém případě x-tý pokus, tentokrát však jako vždy věřím, že to vyjde Gratuluju k synovi, sám jsem také v očekávání, ale ještě si pár měsíců počkám Narození dítěte může být perfektní počáteční impulz pro změnu životního stylu, taky jsem to tak měl při 1.dítěti... Ale musím tě varovat, že je to pořád jenom vnější motivace, která (ač se to zdá zpočátku nevěrohodné) může velmi snadno vyprchat a člověk najednou zjistí, že stačilo málo a je zase tam, kde byl... Je třeba dosáhnout toho, aby člověku přecvaklo v hlavě a chtěl přestat pít především a hlavně kvůli sobě samému. Pak to nebude trápit a bolet a podstatně to zvětší šanci na to, vydržet to navěky věků.

Ono to není hned no. Závislost na chlastu, to je jako strom, zasadíš a roste a roste, poctivě ho roky zalíváš v našem případě chlastem až je obrovský. Pak přestaneš a chceš ať celý zmizí. Ale ikdyž ho celý pokacíš, zůstanou kořeny,hluboko, tak hluboko jako je v nás závislost. Takže není to hned, trvá to dlouho, ale stojí to za to. Držte se. Gratuluji k dítěti a byl by to super mezník a vhodný čas přestat pít, kvůli sobě, synovi, ať má super tátu, na kterého je hrdý. Kdyby bylo nejhůř, nech si pomoci - není to ostuda na naopak! Všem dobrý vstup do Nového Roku tím správným směrem. Na začátek abstinence není nikdy ideální čas, ale ten Nový Rok se dobře pamatuje a za rok touto dobou člověk na sebe bude hrdý a šťastný, že se takto rozhodnul. Ahoj

Ahoj všichni, dnes začínám 10. den abstinence. Ráno si tak sedím na balkoně s cigeretou a kafem, všude liduprázdno a já si říkám, jak je to krásné, že nebudu jako mnoho lidí dospávat trhaným a nekvalitním spánkem opici a potácet se celý den s kocovinou, pocení, bolením hlavy a třesem a hledat nějaký zbytek alkoholu na vyprošťováka. Taky mi dochází, že si tělo na střízlivost za tu krátkou dobu teprve zvyká, že je ve střízlivosti zatím poněkud bezradné... Ale zdá se mi, že je každé ráno o něco lepší než bylo to předchozí. Zjišťuju, že na alkohol nemám chuť, dokonce se při vybavení pachu alkoholu otřásám a zjišťuji, že tělu stačí jen málo, aby si pach alkoholu připomnělo (nikdy jsem si neuvědomila, že i lak na vlasy je cítit alkoholem). Každým dnem je ta ranní nervozita o něco menší, to mohu potvrdit. Ale já vím, že nemám vyhráno a tak opět s pokorou jdu do dalšího dne a opakuju si "jen se nechytit na lákavou vějičku". Dnes je to pochopitelně o to jednodušší, že že je všude zavřeno a já doma nemám ani pivo:-). K benzínce nepoletím, to vím určitě:-O. Přeji všem, kteří zkusili začít- především Simče, která to se mnou kroutí stejný počet dnů, i oběma pánům, co psali příspěvky, že mají či čekají miminka- vydržte! Přesněji řečeno VYDRŽME! Zdraví Edna

Edno super!!!
Jsi moc šikovná a jsem ráda, že v tom "jedeme" spolu

Něco malinko o mně, řekla bych, že leccos máme se Simi společné. Já nepila do svých 43 let téměř vůbec, prakticky sem tam jen ze slušnosti, nikdy mi to nechutnalo. Pak jsem na své vlastní přání zažádala o rozvod, nebylo to jednoduché, ale manžel násilník a psychopat ničil celou rodinu, bylo to vysvobození pro nás všechny, včetně mých v té době už téměř dospělých dětí. Prožívala jsem den co den hroznou nervozitu. A to si tak jednou jdu po městě s kamarádkou a říkám jí o té nervozitě a ona: tak pojď, dáme si někde panáka, a´t se trochu uvolníš. Vůbec to nemyslela špatně, ona není žádný pijan. Ale mně tehdy po tom prvním panáku, kdy se mi po těle rozlila úleva, něco v hlavě přecvaklo. Takže druhý den už sama doma- jeden panák, no když si dám druhého, bude ještě líp... A tak to začlo. Zprvu moje alkoholu nezvyklé tělo alkohol odmítala zvracela jsem. Pak si postupně začlo zvykat až tak, že během těch 5 let mého pití na mně 4-5 nebylo vidět, fungovala jsem, byla jsem veselá a v pohodě. Jenže pak už nestačilo ani 4-5, propila jsem se k téměř půl litru vodky obden. Přitom pít nemám důvod. Mám prima dospělé děti (před nimi jsem se to snažila maskovat, ale ví to, několikrát mi domlouvaly), mám práci, která mě baví, mám fajn přítele, i když spolu nežijeme. O mém pití věděly prakticky jen mé děti. Ráno jsem se vždy nějak do práce posbírala, ale bylo mi hrozně. Po posledním tahu, kdy jsem sama vypila cca 12 panáků a měla regulérní okno, jsem se svěřila mámě. Nechtěla jsem, ale komu jinému, že... Hodně mi pomohlo to přiznat. A začla jsem intenzivně pročítat příběhy z tohoto fóra, ty starší i ty nové. Zjistila jsem, že ten kolotoč prožívá každý nachlup stejně a že nemůže pomoci nikdo jiný, než já sama. Snažím se říkat si , ne NECHCI pít, ne že NESMÍM pít... Po novém roce se cystám navštívit AA v našem městě. Je mi 48 a jsem ze středních Čech. Strašně moc chci vydržet. Snažím se zaměstnat nějakou fyzickou prací, úklidem, vařením, procházkami se psy... Jako podporu beru slabá antidepresiva a pak už jen 2x denně magnesium a B komplex. A rozpustné C. Když je nejhůř, tak půlku Rivotrilu, ale s tím šetřím, max tu půlku jednou za dva dny. Jednou jsem si dala Rivotril na alkohol a omdlela jsem, no hrůza. Doufám, Simi, že sem budeš i nadále a chodit a budeme se vzájemně podporovat. Jak se cítíš dnes, desátý den? Já se přiznám, že na alkohol chuť nemám, jen ta ranní nervozita tu stále je, takové vnitřní napětí, ale přijde mi, že je to každý den o kousíček lepší.

Simona napsal:
Petr Hrdlička napsal:
Silvestr mě letos paradoxně netrápí, protože loni jsem o silvestru abstinoval a zjistil, že to byl můj nejlepší silvestr za posledních mnoho let. Vždy jsem o silvestru pil jako duha, někdy až do úplného kolapsu, protože jsem chtěl přebít depresi, která na mě v tento čas vždy doléhá. Ale loni jsem si uvědomil, že alkohol tu depresi ještě prohlubuje a abstinování je v tento den to nejlepší, co mohu udělat. Takže zítra v pohodě.

Na mě teda na Silvestra padá depka max.z toho, že bych měla plánovaně pít jako ostatní. Jako proč? Konec roku. A co? Posranej den, jako každej jinej..
Petře, abstinování POUZE v tento den je ti úplně na ho...

Simono, já neměl v plánu abstinovat jen na silvestra, začal jsem abstinovat 29. prosince a hodlám dál pokračovat. Beru to tak, že poslední alkohol jsem měl 28. prosince a další už nechci a ze silvestra nedělám žádnou vědu, pouze je to den, kdy mám blbou náladu, protože všichni se snaží tvářit, jak je všechno super a na povel se snaží být šťastní a veselí. Hodně alkoholiků chce skončit s alkoholem na sivestra, ale mně je úplně jedno, jestli to je silvestr, nebo 28. prosince.

Já se včera vyhnula všeobecnému veselí, malinko mě pobolívá v krku a kašlu, tak jsem se rozhodla večírek bojkotovat a zůstala doma sama se psy. V 10 jsem zalehla bez alkoholu a dnes nemusím mít výčitky. Venku před domem máme kontejner na lahve, každou chvíli to tam cinká a určitě to nejsou flašky od mlíka. 28. prosinec je na začátek abstinence stejně dobré datum jako kterékoli jiné. Drž se!