Alkoholik

V reálu nepiju

Teď jsem dočetla tohle vlákno, moc hezký... usmívám se u toho, jak pěkně Pavel píše, a zvládá pití i ve snech. Pašák!..*palecnahoru* Pobavilo mě, v dobrém smyslu, fakt.. Zatím mě to nepotkalo,ale kdo ví..

cau pavle.jsem na tom podobne jako ty.zvladas to nebo jsi do toho zase spadl.potrebuji inspiraci.

Pokusy o kontrolované pití jsou pro každého alkoholika tragická chyba. Je nutné mít na mysli, že: "Jakmile se jednou okurka stane nakládačkou, už z ní nikdy nestane zpátky zase čerstvá okurka:"

No proč u každého, když to soudíš jen podle sebe a ostatních, co to zkusili a nezvládli. Tady je potřeba si uvědomit, že do toho tzv. kontrolovaného pití jdeš s tím východiskem, že pít chceš...přizpůsobuješ se alkoholu, tomu, co chce on.... ještě nemáš v hlavě uklizeno. A co tak zkusit to otočit...možnost napít se s tím, že pít nechceš..... Ono je to zdánlivě protimluv,ale výsledek je ten, že nepiješ vůbec.....jen si necháš tu možnost....je to projev tvé vůle...vůle ve smyslu volby.

Dee napsal:
No proč u každého, když to soudíš jen podle sebe a ostatních, co to zkusili a nezvládli. Tady je potřeba si uvědomit, že do toho tzv. kontrolovaného pití jdeš s tím východiskem, že pít chceš...přizpůsobuješ se alkoholu, tomu, co chce on.... ještě nemáš v hlavě uklizeno. A co tak zkusit to otočit...možnost napít se s tím, že pít nechceš..... Ono je to zdánlivě protimluv,ale výsledek je ten, že nepiješ vůbec.....jen si necháš tu možnost....je to projev tvé vůle...vůle ve smyslu volby.

Najbezpečnejšie je *zamurovať/zazdít* všetky zadné vrátka a je vymaľované...

Alebo si ponechávaš cestu pre únik, ale kam?... do utrpenia (z chľastu)?

Je to večná hamletova parafráza: "PIŤ, ČI NEPIŤ?"

(Alebo iba chľastať - bez otázok?!?)

Já si myslím, že kontrolované pití jde. Po dvou měsících nepití jsem se před dvěma týdny napila na jedné akci. Z léčebny jsem měla v hlavě zasetý strach se napít. Hustili do nás, že stačí si dát rumovou pralinku a jsme zas tam kde na začátku. Jenže jsem vypila pár piv a nic se nestalo. Neběžela jsem hned druhý den pro flašku. Od té doby jsem nepila zas nic a ani nechci. Napít se na akci jednou dvakrát za měsíc mi přijde naprosto normální. Nenormální bylo kupovat si pití domů, pít několikrát do týdne případně několik dní v kuse. Jediný výsledek toho, že jsem se napila je ten, že už nežiju v neustálém strachu, že si vezmu kapky na kašel nebo nějaký bonbon, zatmí se mi mozek a propiju týden v kuse (jak se mě snažili naočkovat v léčebně).
Vím, že se do mě všichni pustí a budou věštit, jak do toho zase spadnu. Ale i s tím rizikem jsem sem napsala. A schválně jsem napsala až teď, abych mohla i připsat to, že od té doby nic a úplně v pohodě.

Můj vývoj ke konci alkoéry byl tak- dva až tři roky intenzivního pití, to je flaška tvrdého denně, víc za den jsem nedal. Ne každý den, po třech dnech jsem se cítil přechlastaný a dal si dva až čtyři dny pauzu. Začaly se objevovat větší absťáky, mně se hlavně klepaly ruce, vnitřní třes, bušení srdce a dostal jsem strach. Další rok sem to ovládal, kdesi jsem psal- požil 19 dní tu flaštičku denně. Vydržel sem 54 dnů, pak 146, pohoda, myslel sem si, že mně to nedostane. Dostalo, a jak. Taky to někde na fóru je.

Jeď si jak chceš, třeba se Ti to nestane, třeba jo a pak zas bude možná pozdě.

Karel Václavek napsal:
Pokusy o kontrolované pití jsou...

Je nutné mít na mysli, že:
"Jakmile se jednou okurka stane nakládačkou, už z ní nikdy nestane zpátky zase čerstvá okurka:"

Karol,
zatiaľ čas plynie, v našej 3D predstave, iba lineárne -> vpred.

Učíme sa, že včerajšok sa ne(z)opakuje: nikdy, ani zajtra ani dnes. Naozaj?

Vylučuje to, že absolútne nový zajtrajšok môže svojou novou a vyššou kvalitou celkom prekonať všetky včerajšky (= minulosť)???...

"Zasaď a vypestuj si novú/triezvu uhorku/konzumenta!"
Z pijana by to možno aj išlo!?? ...Permanentne triezvejúci opilec... Don Quijote všetkých abúzerov a notorikov...

Že by všetky pokusy skutočne zlyhali???

Viem, že moja cesta to nie je!
Evolúcia zožrala už aj Darwina a alkoholici sú tu stále, veky-vekov...

Angie, v zàsadě souhlasím, mám stejnou zkušenost i co se týká léčebny. Po dvou letech abstinence jsem dostal k pití Pito! Pil jsem to se strachem....a nic. Od té doby upynuly tři roky, nebojím se pita, ani radlera, ba ani přípitků vínem či šampusem. Pít prostě nechci a nebudu, leč nedělàm z toho filozofii či náboženství. Nechodím, ani jsem nechodil na AA, nebo k psychologovi.
J
K Ja...13 roků totální abstinence a na tvém psaní se to podepsalo..myslíš, že ti tu někdo rozumí?