Alkoholik

A pokulhava, ze i kdyz vim, ze je to odmena, tak nejsem potesena

Jak psal Pert. Naucit se vyplnit volny cas necim treba i novym (novy sport - poznas nove lidi, nebo treba malovani atd. - nejaky socialni kontakt, kde se nechlasta). Tech veci, kterym se da venovat, je prece mraky. Chapu, ze kdyz nic nebavi, tezko si neco clovek hleda.
Zadne instantni stesti neexistuje.
Zivot je to, co mame, ne to co bychom chteli.

Z cehoz mas vlastne tema pro psychologa/zku a z cehoz nasledne vyplynou domaci ukoly pro tebe

Ahoj Eriko, ono to je v životě tak, že není každý den euforicky.
I na to je potřeba si zvyknout. ..
A naučit se hledat si malé radosti.....

Dekuji vsem, dneska jsem si krasne okopala kytky a uz mi je lip.
Zitra celodenni vylet, tak se tesim.
To je bezva program.

Vidis, nic netrva vecne, ani ty spatne nalady

A navíc je ouplněk Se mnou teda cvičí pokaždý.

No ahoj, tak jak to jde?

Šlo to do čtvrtka, tedy 4 dny. Pak mě strašně nasr… muž a dala jsem si víno. Ne moc, asi 5 dcl. Včera taky. Dnes mám nějakou rýmu, takže čajík. Ale udělala jsem u sebe zajímavý zjištění, že u mně nemá chutě jazyk, ale mozek. Nemám chuť, jako chuť na pití. Ale hlava chce restart. Vygumovat, uvolnit myšlenky. Celkem se mi daří v pondělí zase najet, ale koncem týdne se to vždy něják zvrtne. Takže v podstatě u třetí týden jedu pondělí až čtvrtek v čajíkách a začínám si "libovat " v té čistotě života bez chlastu čím dál víc a čím dál víc vnímám, že život s chlastem je prázdný. Dotejká to pomalu, ale jistě . Ale z Tebe mám holka radost

To ti dekuji. Ale peru se. Nekdy ta potreba nastoupi treba navecer, dneska rano hned po probuzeni, ale zase od obeda klid.
Nevim jestli chut mam na jazyku a nebo v mozku, ale pocit jak se ten alkohol rozlejva po tele, to je spis zalezitost mozku.
Ted koukam na nejakou detektivku a tam taky pijou.
Vsude samej alkohol
Ty to das!!!!

Já to dám a Ty taky. u mně funguje jít cestou poznání. Leta se snažím nejíst maso a až posledních pár měsíců, jak o tom , jak to chodí se zvířatama na jatkách, v mléčném a vaječném průmyslu vím, sleduju o tom dokumenty, tak se mi to prostě začíná hnusit samo od sebe. Dřív jsem byla strašnej žrout a myslela jsem, že bez toho nemůžu být. Můžu. S pitím je to podobný. Jak se pořád píše o tom docvaknutí v hlavě, tam to opravdu musí dojít. Já mám asi to štěstí, že nechlastám do mrtvejch, že ten mozek normálně funguje a přemýšlí o tom všem a nejde jen po tom utišení potřeby. Takže řekla bych, uchopeno to je, problém je uvědoměn a teď s tím pracovat. Jak mě ve čtvrtek muž naštval, ten proces, než jsem si to víno šla koupit byl asi 3 hodiny dlouhý. Bilancovala jsem pro a proti a když jsem v sobě došla k tomu, že nemusím, že to zvládnu bez toho, v mozku začalo jásat, ale právě proto můžeš. Je to zvláštní.