Alkoholik

Já jsem taky začala na svoje úzkosti a strachy.Zprvu to byl ten nejlepší lék.Později všelék-z kterého se vyklubal zabiják č.1.Holky já to beru tak.Já díky tomu poznala co je vděčnost,jak chutná opravdová láska a odpuštění,naučila jsem si vážit všeho...Je toho opravdu hodně,co jsem neznala,co jsem nechápala,co mi tyto zkušenosti daly a dávají.

No ty zkušenosti jsou samozřejmě k nezaplacení. Jak říká staré moudré pořekadlo - všechno zlé, je na něco dobré. A teď jsem ráda i za to, že se to provalilo teď a ne později, že už mi to tentokrát neprošlo,protože kdoví jak by to skončilo. S každým takovým přiznám zase člověk na druhou stranu věci lépe prokoukne, no nejhorší je lhát si do kapsy,v čemž já jsem mistr, jako že já přeci takový problém nemůžu mít, ta nehorázná sebestřednost - nevím kde se to ve mě bere. A bohužel mám blbou povahu v tom, že beru vše do extrému,a říkám si,že dokud mě někdo buď nezabije,neznásilní a nebo se nestane něco podobně extrémního,tak mi to asi nedojde,nebo co!!! V tomhle jsem vážně naprostý idiot!!!

Já vím,že je to u každého různé, ale mohli byste se podělit o zkušenosti,které máte se svými nejbližšími,jak dlouho s vámi po "selhání" nemluvili, nebo zkrátka vaše postřehy a poznatky,co se týče rodiny. Cítím,tak strašný pocit viny vůči nim, navíc to zatím ví jen přítel - chudák je v tom sám - už tyhle moje poalkoholní žvásty zná nazpamět,jak je mi to líto a bla bla bla.Naši něco tušili,protože jsme měnili naše víkendové plány, a když se mě mamka,která se mnou všechny tyhle hrůzy absolvovala, zeptá, jestli je vše OK, mám chuť jí to říct,ale nechci ji znovu nervovat a znepokojovat,tak asi až najedu znovu na antabus,tak možná jen přiznám, že jsem se bála,že znovu začnu,že mě to láká a kvůli tomu,že jsem začla znovu s antabusem.Fakt je nechci ještě víc vystresovat,sama mi řekla,že už by to znovu se mnou nedala. Tak nevím,někdy mám chuť to říct na plné pecky,ale zdá se mi,že je to jen,abych si ulevila Já,zatímco oni se můžou znovu začít stresovat a kontrolova,podezřívat atd. Jaký na to máte názor?

Musela jsem přestat lhát a přiznávat pravdu ne kvůli druhým,ale kvůli sobě.Pocity viny,že jim lžu,že nejsem upřímná mne drtily.Děti byly zděšené.Nejstarší syn,který prožil celé moje alkoholické letité exscenporé se mnou od mého začátku?Už ví,že mi jde opravdu o život.Byl zklamaný-myslel si,že už jsem za vodou a že mi nic nehrozí-stejně jako já.Uvědomil,že to je nemoc,která trvá a bude mojí součástí až do mé smrti.Myslel si,že ted´když už jsem babička-narodil se jim syn,můj první vnouček,že díky němu a všem zůstanu střízlivá.Nechápe,že musí u mne zůstat,že musím být střízlivá především kvůli sobě.Uvědomil si též,že jsem nezklamala jenom je,ale též sama sebe.Mladší děti tomu moc nerozumí a nechápou.Stále si myslí,že přestat je záležitostí silné vůle.Nevyvracím jim to.Nemá význam to vysvětlovat.Otřáslo to opět jejich důvěrou.Vím,že musím být trpělivá a udělat opravdu všechno co je v mé moci abych znovu neopakovala svoji chybu a zůstala střízlivá.Věřím,že časem se rány zahojí a vím,že podmíněno to je jen mojí střízlivostí.Sama vím,jak bolí zklamání a chápu a rozumím jim.Nezlobím se proto.Beru to jako jejich veliký projev lásky ke mně.Bojí se o mne o můj život.Kdybych jim byla lhostejná?Bylo by jim to šuma fuk.Tak si toho nesmírně vážím,že mne mají rádi i přesto,jak jsem jim svým pitím ubližovala a jak jsem je díky své recivy zklamala.

oprava - recidivy zklamala.

to je strašná svině ten alkohol, zákeřná, fuj...
mě to zase nelo nikdo nechtěl věřit, jak jsem ten kvartál a vždy pár měsíců pauza a uspořádáná, spolehlivá, pracovitá, no supr žena jsem, a pak ty propady:) brrr...bylo pro mne důležité to říct nahlas, přestat se stydět, ale oni ti důležití lidi to pochopí a pomůžou, já mám teď partu hlídačů a kontrolorů..takové pojistky moje milé to jsou a na libu telefón kdyby mne to popadlo:), zatím jsem ok, palce držím všem, ta střízlivost je dobrá, moc dobrá:)

Jo jo, přesně tak, mě by to taky nikdo nevěřil,jen ti,co mě takhle zažili a viděli. Přítel říkal,že je škoda, že se nemohlo natočit na video - to si myslím, že by byla dobrá součást terapie a účinná a viděla bych, v jaké se měním zvíře - fakt mi to připadá, jako mé schizofrenní dvojče,které nenávidím k smrti!
A k tomu ta ostuda, kdoví, co jsem kde prováděla, něco si pamatuju, místy mám okno, ale nechci ani vzpomínat - občas se mi něco málo vzpomene - a můžu říct, že jsem vyváděla nehorázně fakt! Fuj!Stydím se fakt móóć, asi budu chodit kanálama.

Dívky, Vám by pomohly Kroky z AA, to je očista duše, pochopení sama sebe, a vlastně všeho.Zatím jen pořád tápete, lepíte záplaty, zkoušíte, co funguje, je čas s tím pitím vážně skončit.Ještě jste si tu "hubu" nerozbily úplně, což je jen dobře, výborné je taky, že si svou nemoc uvědomujete, ale víte, že v koutku dušičky necháváte alkoholu prostor.Bojíte se s ním rozloučit opravdu na furt.Jde to!

hojda libi, ja ty kroky delam, kazdy vecer i rano, a s alkoholem jsem rozloucena, netapu, ziju kazdy den a vzdy dle hesla: prave dnes se nenapiju, nevim co bude zitra a funguje to,
a nelo, ja jsem byla tichy pijan domaci a bordel nedelam, nicim jen sebe..teda nicila jsem:) pozdravy:)
proc si libo myslis ze tapu? to by me zajimalo, prece i zde clovek pise co zaziva a jak to bylo, patri to k tomu, delam pro to vse, krome lekare a jak jsem psala, trosku mne vystrasila ta povinost hlasit policii, to mi neprijde dobre, mam psycholozku a vlada na zavislosti, lepsi team bych nenasla, tak ahoj:)

Liba napsal:
Dívky, Vám by pomohly Kroky z AA, to je očista duše, pochopení sama sebe, a vlastně všeho.Zatím jen pořád tápete, lepíte záplaty, zkoušíte, co funguje, je čas s tím pitím vážně skončit.Ještě jste si tu "hubu" nerozbily úplně, což je jen dobře, výborné je taky, že si svou nemoc uvědomujete, ale víte, že v koutku dušičky necháváte alkoholu prostor.Bojíte se s ním rozloučit opravdu na furt.Jde to!

Ja uz jsem se s chlastem rozloucila natrvalo, nechci ho ve svym zivote, uz jsem se nachlastala az az a nestoji mi za to abych zase spadla na drzku a ze tech drzkopadu bylo, trvalo mi to rok dat se do poradku..

RIP Alkohol