Alkoholik

Leni, najdi si je na internetu,klikni Anonymní alkoholici, je tam seznam skupin, kdy, kde, ...vybereš si, kam se ti to hodí, určitě zajdi.

Mě osobně AA v minulosti pomohli. Začal jsem po dvou letech opět chodit. Je to nenásilné, nepovinné a člověk si z toho buď vezme nebo ne, dá nebo nedá. Já vím jistě, že sám to nezvládnu.

Máte někdo zkušenosti z AA někde v centru Prahy? Chtěla bych to zkusit a nevím kam přesně jít... tedy kromě toho, že nevím, co mám od toho čekat a strašně se bojím a stydím. Ale chtěla bych. Poraďte. Děkuji.

AA jsou v Praze asi na 4 místech, Na Poříčí fungují každý den, najdi si je, mají své stránky.Určitě se nestyď, zajdi, poznej, jestli chceš přestat pít, pomůžou.

Ahoj, nejdříve ti gratuluji za to, že ses rozhodla něco dělat s alkoholem a alkoholismem vůbec - tak jak mi to vyznělo z tvého příspěvku. Na web stránkách AA se tak nějak můžeš dočíst, jak to v AA chodí, ale ne každému tento druh tzv. "léčby" sedne. Jelikož mám muže alkoholika - nyní v léčebně - takže abstinující alkoholik, a po propuštění je nutné doléčování, zvažovali jsme s jeho terapeutkou různé možnosti léčení. Myslím si a tak jak mi i ta terapeutka potvrdila, nejen docházení do skupiny alkoholiků je důležité, ale také léčba duše a komunikace s odborníkem. V AA se tzv. můžeš vypovídat ze svého problému, nebo je tak poslouchat ostatní a dělat si vlastní názor. Co však nemůžeš je dávat zpětné otázky, či se o daných věcech radit, či je rozebírat. Do AA nedochází terapeut, či-li kvalifikovaná síla, a proto mají AA svá pravidla směrovaná na to, aby ses jakoby v problému necítila sama a vyposlechla si osudy jiných lidí. Funguje to spíše na principu stálého si připomínání, že jsem alkoholik. Je pravda, že AA mají velký úspěch ve své činnosti a fungování, ale jak jsem řekla, nesedne to každénu a navíc se skupiny dost často mění a proto nemáš tu "svojí" komunitu uzavřenou. Každopádně to můžeš zkusit. Nevím, jak velký problém s alkoholem máš, ale já osobně bych preferovala skupinu ve které je psychoterapeut, který ti pomáhá zvládat i psychické problémy v životě ať jsou či nejsou spojené přímo s alkoholismem. Terapeut zhodnotí tvé názory, rozhodnutí a může ti poradit, co děláš špatně či správně a tak nějak ti krom závislosti léčí i duši a potom se líp abstinuje. To je ovšem jen můj názor. Jiní mohou mít opačný. Skutečně záleží na osobnosti. Zda jsi introvert, extrovert, jak zládáš život a ostatní problémy apod. Naše terapeutka nám navrhla léčení buď přímo na skupinách v Bohnicích, které vede MuDr.Jílek - psychoterapeut a můj manžel si ho nemůže vynachválit, nebo existuje Stacionář Ondřejov (Praha), kde také každý týden probíhají skupiny s psychoterapeutem. Takže záleží jen na tobě. Kontakty mám, tak mi kdyžtak napiš a já ti je zašlu. Ale určitě jsi udělala správnou věc, že ses rozhodla svou nemoc řešit a není důvodu, proč by ses měla za to stydět. Naopak je fajn, že sis problém přiznala a chceš s ním něco dělat. Hodně štěstí. Lenka

Jak jsem psala, v mém městě AA nejsou, ale chodím na skupinovou terapii jednou za měsíc s terapeutkou, kterou jsem měla v léčebně. Chodím k ní i individuálně. Tam opravdu nejde o to, aby mi řekla, co mám dělat a co ne. Tam už nejde o alkohol, ale o tom, abych na sobě dále pracovala a dál se vyvíjela. Ale pro začátek uvědomění si, že mám skutečně problém, jsou AA asi dobré. A pak, když je člověk po nějaké léčbě, která ho nastaví na jiné vnímání života. Ono je na každém jakou cestu najde, ale je potřeba se neustále "udržovat" v tom, že "jsem alkoholik a vždy jím budu". A ať je to kdekoli, člověka, zvláště na začátku nabíjí to, že kolem sebe vidí lidi, kteří se z toho dostali. I když to není automaticky navždy.

Já mám s AA tu nejlepší zkušenost, žádný terapeut mě tak nemůže pochopit, poradit, tak jako abstinující alkoholik, který zná mé stavy, rozumí tomu o čem mluvím...neříkám, že jsou odborníci všichni stejní, opravdových dobrých je zoufale málo.Z knih ve škole načtou hodně, jenže život je nejlepší škola.

Tak já mám štěstí na dobré terapeuty a to nejen na tu svoji. Ze začátku jsem si taky říkala, co ona o tom v čem žiju a žila jsem může vědět.Ale pochopila jsem, že nejen ona, ale i ostatní terapeuti se nás snaží naučit vnimat život jinak. A vlastně pokračuje i dál. Určitě máme všichni prostor k tomu, aby jsme i my řekli jak situaci vidíme my, to se týká především druhých. Je to pořád o tom, jak mi řekla sestra na první návštěvě At ambulance, všichni máme problémy a nechlastáme. Když jsem třeba o svých problémech s matkou mluvila s kamarádkou, tak mi řekla, no to máš teda fakt blbý. Ale až terapeutka mě navedla k tomu, maminka je taková, protože i to měla v životě nastavené tak, že se takhle chová. Nech už některé zlé vzpomínky být. A to jsem neuměla, pořád jsem měla pocit, že by měla i ona pochopit jak mě spousta věcí ovlivnilo, jak mě to bolelo a proto se tak chovám.
Ale jak jsi psala, jsou dobří terapeuti, ale také ne. Taky jsem kdysi poznala psychologa, který mě v mé sebelítosti jen utvrzoval a mé začínající pití bagatelizoval.
AA neznám, ale určitě mají své metody, protože spoustě lidí pomáhají.

Ja mám takú otázku, nestane sa niekedy, že si dvaja áčkari idú utužiť priateľstvo do krčmy?

jako že by šli kalit do hospody?

...nechápu, proč by to dělali.
Ačkaři (jsem vlatně ráda, že se mezi ně řadím...) se schází normálně na čaj, kofolu nebo tak... a nějak jsem asi nepochopila, proč by měli jít skupinově zaklit na utužení přátelství. S někým se ožrat není přece na utužení přátelství, ne? (nebo dřív jsem to možná brala jinak, ale teď..... )