Alkoholik

Žádný výmluvy, a být na sebe nesmlouvave tvrdá.

Abstinencia je o sebadisciplíne. Ak chceš v niečom úspech, musíš za tým nekompromisne ísť, niečo pre to spraviť a niečo tomu obetovať. Každý úspech niečo stojí. V živote je vždy niečo za niečo.

Allie napsal:
Zaro, to pití doma je typicke pro nas ženy. Je to o to zakeřnějsi, že je to takova plíživá zavislost.

Asi jsem taky ženská, protože miluju pití doma o samotě.

Dobré odpoledne všem, zvláště zdravím holky vinařky- večerní nakopnutí, relax, chvilka jen pro mě, odměna za náročným dnem apod. Říkejme tomu jak chceme. Jak vás tak čtu nedá mi to, byly chvíle, kdy jsem si to bez odpoledního- večerního vína nedokázala absolutně představit.
Jakoby dítěti vzali lízátko z pusy fakt.
No a teď, jak to tady zpětně pročítám, musím udělat určitý poznatek:
1. Pomohlo mi fórum, jak? Ne hned, ale čtením a získáváním informací se mi začala jakoby skládačka dávat dohromady. Ty rady, co mi byly udělovány, jsem vnímala, ale závislost byla jaksi silnější. Jenže ty informace v hlavě zůstávaly a vždy po nějaké dalším nepodařeném pokusu se mi to v té hlavě objevilo a já si uvědomila, aha, zase měli na tom fóru pravdu. Takže pokusy o kontrolované pití jako: jen o víkendu, nebo jen jeden střik denně, nebo jedno pivo večer- ať to není víno, atd. atp. prostě nefungovalo to, tak jak říkali. Že je mnohem jednodušší nepít vůbec, to mi tady říkal tuším včelař nebo sochař, a já si říkala, bože co to melou, to že je jednodušší, a ono fakt, zasejc měli tady ti hoši sakra pravdu. Že nemůžu prosit boha o pomoc a myslet si, že si tak trochu někdy dám, že se úplně své drogy nevzdám. A zas měli pravdu. Bůh mi pomohl překonat ty první dny a měsíce, ale až tehdy, když jsem se smířila s tím, že opravdu chci a budu abstinovat. Absolutně! A šup a najednou to šlo, neříkám že lehce, ale šlo. Nepomohl mi tak, jakože "zázrak", najednou jsem jednoduše z toho venku, ale věřím tomu, že mi pomohl, protože konečně se to doprdele povedlo! Brzy budu mít rok. Neuvěřitelné. Najednou ve mě byla síla to překonat. Ať už to byl bůh nebo já, pro mě to je prostě "zázrak".
Další věc co mi byla poraděna- požádej o pomoc, zajdi na AA, k psychologovi, psychiatrovi nebo cokoliv. Taky trefa do černého. Konečně po roce pokusů a omylů jsem se objednala k psycholožce a manžela na antabus do alko poradny. Svěření se odborníkovi a veřejným přiznáním "ANO jsem alkoholik" začala úleva a zcela jiná chuť do boje se závislostí, už v tom nejsem sám a pravidelné návštěvy jsou malé odrazové můstky. Zasejc měli ti všichni tady pravdu, já jsem si myslela, že to nikdo nesmí vědět, že to musím zvládnout sama, vždyť na tom tak špatně nejsem. PRD!!!
To je jen tak výčet toho, co mě napadlo. Klidně to mohu postupně vkládat, ty úžasné rady, které se až později potvrdily.
Teď mě jen tak dodatečně napadlo, je pravda, že člověk si musí pomoct sám -tím, že jedině on abstinuje, nikdo jiný to za něj neudělá, ale nebýt v tom sám ve smyslu nebát se požádat o pomoc odborníka. Nespoléhat, že mi dá zázračnou pilulku a mě se přepne v hlavě a přestanu mít chuť pít, ale že musí člověk vyjít s kůží na trh a přiznat se a přiznat si to i sám sobě. To potom naskočí v hlavě při pohledu na orošené pivko( přesně jak píše MichalB): ty nemůžeš si to jedno dát, protože by ses ožral/a, vždyť to víš, už se znáš. Jsi alkoholik!
2. Nešlo to hned, střípky se do skládačky musely poskládat. Uvědomění si, že je to furt dokola, že se nic nemění, že už nechci na tomhle kolotoči jezdit. Nazdar vystupuju.
3. Večerní chvilku pro sebe si udělám i tak, stačí 15 minutek, usrkávám meduňkový čaj a čumím na FB, třeba, nebo sepisuju co je ještě potřeba udělat nebo jen tak čumím nohy nahoře. Nestresuju se, co nestihnu, udělám jindy.
4. Ani stresovat nemusím, protože nepitím jaksi zvládám věci v normálním čase, ne jen na večer s lahvinkou vína.
5. Piju opravdu hodně kávy (((. No snažím se s tím něco dělat. Odpolední nahrazuji ajurvédskou čekankovou skorokávou s bylinkou proti stresu.
6. Asi založím AA. Protože u nás by je potřebovalo opravdu hodně moc lidí.
7. Ahoj a nikdy to nevzdávejte, stojí to za to.

Omlouvám se za román. To jen ty holky-alkoholky, máme tolik společného. Pápá

Ahojky, Drahu, díky za příspěvek. Mám krizi, chuť nemám, ale potřebovala bych ještě udělat nějáký věci a jsem úplně mrtvá. To byly přesně ty okamžiky, kdy jsem si dala a ve vteřině jsem najela na druhý dech. Dnes jsem si to celý den rovnala v hlavě a ja Drahuška psala, není pro mně jiná šance, než to odevzdat Bohu. Představa, že už nikdy , no, to hlava nebere, ale bere to, že pít nechci a stačí jedna odměna a jedu nanovo. Snažím se s tím srovnat, že to takhle funguje. No, jdu si dát čaj na nerva a asi čokoládu a práce neuteče.
Hezký večer všem

6. Asi založím AA. Protože u nás by je potřebovalo opravdu hodně moc lidí.
Takéto premýšľanie sa mi veľmi páči, aj ak sa to napokon nestane. Stokrát lepšie ako keď príde niekto nový s výkrikom "pomôžte mi!" a už sa viac neozve.

A ešte dodám kacírsku myšlienku, ale vyzerá to tak, že veľa ľuďom rodina a deti zdravotne škodia. Ale čo sa dá robiť, keď to spoločnosť od nás očakáva a robia to tak predsa všetci.

Karolino, vykasli se na uvahy, ze uz nebudes moct nikdy pit. Budes, alw nebudes to chtit a pak ani potrebovat. Nepij dnes, zitra uvidis. Na nakopnuti si dej zeleny caj. Telo bez chlastu se citi daleko lepe, lepsi spanek, cista hlava, mene stresu, mene depresivnich stavu, zadne zazivaci potize atd. atd. Nepremyslej nad tim. Nepij dnes, najdi psychologa, psychiatra. Dochazej tam pravidelne. Ze zacatku 1x tydne. Ono se to podda a srovna.

Nespoznany, co je to za nesmysl?
Deti rodime, protoze mame zakodovano se rozmnozit, stejne jako jakekoliv zvire, vir.

Drahoslava, proc se omlouvas za delsi prispevek?
Mne se dlouhe prispevky ctou dobre
Dorbe, ze se tobe i manzelovi dari.
11.11. to budou u me 2 roky a 2 mesice.
A jde to. Bylo obdobi, kdy to bylo super, ted mene super, to se zas obrati
Ted jsem spis vic rozbity z regresni terapie, tak se musim z toho nejak oklepat

Ad kafe: u me je to tak, ze jedna zavislost nahradi jinou. Momentalne take vyssi spotreba kafe. Darilo se to omezit vcelku bez problemu, nez jsem se nechal sezjvekat jednou ne veselou udalosti v soukromem zivote a znovu si po 3 mesisich zapalil cigaro a ted zas 1 mesic kourim :-/
Po 3 mesicich. 3 mesice jsem vydrzel nepit, pak se to zas zvrhlo a pak 11. Ted beru champix a od 11.11. nebudu kourit. Se mi ty cisla nejake sesly.

Nespoznany, co je to za nesmysl? Deti rodime, protoze mame zakodovano se rozmnozit, stejne jako jakekoliv zvire, vir.
No veď to, sme tak evolúciou naprogramovaní, nebýva to z racionálneho rozhodnutia a ako vidieť, veľa ľudí to nezvláda. A kto vie, možno sa boja priznať si, že to vlastne ani nikdy nechceli? A už sa z toho kolotoča nedá vystúpiť, tak prečo si za odmenu jeden nenaliať.

...to mám z toho, že teraz veľa čítam waitbutwhy com.

No, ale to neni o tom ze nezvladame vychovu, ale ze jsme nabalili na sebe spoustu balastu, neumime komunikovat, stoupa stres, agresivita, vycerpani a tak. Ja osobne mam na deti (6 a 8 let, dva kluci) energie dost, kolikrat to neni o energii na ne, jako znechuceni z neceho kolem me. Takova frustrace. Jestli mi rozumis .

Zdravím vás přátelé, znovu jsem si přečetla celé své vlákno a už to asi mám, proč to tolikrát nešlo. Prostě ten strach, že už si opravdu nikdy nebudu moct dát ani nic. To je pro aktivního pijáka noční můra. Ano chce přestat, ale vlastně chce jen pít málo, tak jako příležitostně, při představě už nikdy... panika, hrůza Ano radil mi krtek, dle AA, abstinuji dnes a zítra se uvidí, až teď vím, že nejednou mě to tentokrát pomohlo, hodně hlavně v začátku při bažení.
Např. na nějaké akci, řekla jsem si: no třeba někdy, ale dneska ne. A pak myšlenka byla pryč, tělo se jakoby uklidnilo, však příště někdy, ale druhý den už jsem byla jinde a měla jiné starosti. Možná to samé poradil psychiatr manželovi, protože jeho myšlenka, že už si nikdy nedá pivo naprosto děsila a odrazovala od jakékoliv léčby. Kdykoliv se s mužem bavím o alkoholu, tak mi jen řekne: nevím co bude, teď prostě nechci pít, nepiju a takto mi to vyhovuje, co bude neřeším. Ano, žije prostě dnes a teď. Není to jakoby alibismus, že jednou se ožeru jak prasátko, je to jenom odsunutí té myšlenky "už nikdy". Prostě se tím nezabývat.